Neslušný návrh

Muži jsou komplikace

Francis byl okouzlující. 
Přesně tohle jsem si pomyslela během večera, kdy jsem zvládla vypít aspoň dvanáct pohárů vína. A ve chvíli, kdy mi jeho úsměv, který vrhal na každou kolemjdoucí ženu, začal připadat okouzlující, došlo mi, že je načase s pitím přestat. 

Zakousla jsem se raději do jedné z pusinek, které byly osaměle vystaveny na jednom z mnoha stolů. Nikdy jsem nepochopila, proč všichni prahnou po čokoládě. Pusinka byla daleko lepší! Jak jsem ji tak žvýkala a s dostatečné vzdálenosti sledovala dění kolem mého doprovodu, musela jsem se potutelně usmát. Francis se během večera úplně změnil. Z uzlíčku nervů, při jeho prvním setkání se svým bratrancem, se najednou stal šarmantní společník. Ženám líbal ruce a věnoval jim úsměv, který se až nebezpečně podobal jeho strýci. Mužům podával ruce s rozvahou a hovořil s nimi přesně na ty témata, která jsem mu poradila. Naslouchal, chválil, předstíral. Byl dokonalý. Bylo k neuvěření, že toto byla jeho oficiální velká společenská akce. Nechápala jsem, kde se to v něm vzalo. Na druhou stranu, byl to de Thompson.

Mrzutě jsem od něj odvrátila pohled a zavadila jím o muže, kráčejícího přímo ke mně s dalšími poháry v ruce. Rychle jsem polkla sousto a nasadila svoji masku. Král se na mě lišácky usmál a podal mi jeden z pohárů. S těžkým srdcem, jsem si ho od něj vzala.
,,Bavíte se dobře?" zeptal se a přiložil pohár ke rtům.
,,Zažila jsem i horší večery," odvětila jsem a přetočila jsem pohár z jedné strany na druhou.
,,Já taky," připustil suše a naklonil se k mému uchu ,,nevím, co mě irituje víc. Ta banda idiotů, kteří jedí a pijí na mé náklady a tváří se, jak moc mě za to milují, a nebo ti, kteří sem jen přišli kritizovat má rozhodnutí v parlamentu."
,,Těžké rozhodnutí. Jen, co je pravda," řekla jsem a napila se. Měla jsem vážně mizernou sílu vůle.
,,Aspoň, že jste tu vy. Mé oči mají, co obdivovat," dodal měkce a bříšky prstů mě pohladil zezadu na krku. Rychle jsem od něj odstoupila tak, abych mu stála v tváří v tvář.
,,Zůstaňme prosím u těch očí," řekla jsem příkře a přimhouřila jsem oči. ,,Nemyslím si, že by se takové chování líbilo královně nebo vašim milenkám. Kde je vůbec madmoiselle Francoise?"
Král se zatvářil, tak nešťastně, až jsem se z toho kousla do jazyka. ,,Bohužel, se nemůže účastnit. Je nemocná. Já i všichni okolo jsme z toho velmi nešťastní," přiznal popravdě.
,,Doufám, že to není nic vážného," řekla jsem a myslela jsem to upřímně. Francoise byla jediná milenka krále, která měla nezkaženou duši dvora, hřejivý úsměv a vážila si lidí podle jejich postavení a činů. Byla krásná a velmi sečtělá. Možná za to mohla její francouzská výchova. Ať tomu bylo, jak chtělo, ona byla jediná, která se nesnažila krále ani říši zničit kvůli vlastnímu benefitu. Na rozdíl od Lucy...
,,Není to vážné, spíš nepříjemné," řekl král krkolomně a přes obličej mu přejel stud. Údivem mi vylétlo obočí k čelu. Bylo to poprvé, co jsem ho takhle viděla. O to víc vzbudil mou zvědavost, o jakou nemoc se to jedná.
,,Kdybych snad mohla nějak pomoci..."
,,Jste velmi laskavá, ale pro ni teď nejde nic dalšího udělat. Musíme jen čekat," povzdechl si a dopil svůj pohár. Já mezitím přesunula svůj pohled ke svému doprovodu.  Francis teď právě rozesmál manželku vyslance Španělska, která se ohnula celá v pase pod náporem smíchu. Francis zřejmě vycítil můj pohled, neboť se podíval mým směrem. Naklonila jsem hlavu na stranu, načež on, za neutichajícího smíchu, pokrčil rameny a dál se věnoval své společnosti.
,,Avšak," promluvil král a já se pohledem vrátila zpět k němu ,,vím o něčem, co by mohlo pomoci mě." 
,,Ale sire," oslovila jsem ho tak, jak to nenáviděl nejvíce ,,myslela jsem, že tohle jsme si již vyjasnili."
,,Na co vy hned nemyslíte, Marlene!" zvolal král, na můj vkus až příliš nahlas, protože se za námi pár hlav otočilo ,,nic takového jsem na mysli neměl."
,,Mh. Tak co trápí vaši mysl a já bych jí mohla pomoci?" zeptala jsem se a neubránila se pousmání.
,,Samota."
,,Samota?"
,,Ano. Celý večer po mně někdo něco chce. Od zpropadeného vína, až po mír s Habsburky. A já přitom chci mít chvíli klid a užít si milou společnost po svém boku."
,,Co tedy navrhujete?"
,,Co byste řekla na malou procházku po verandě?" zeptal se s úsměvem, kterému se těžko odolávalo. Chtěla jsem mu říci ano, čerstvý vzduch by i mně samotné přišel vhod, nemohla jsem tu však nechat Francise samotného. Znovu jsem k němu přelétla pohledem. Dál se skvěle bavil a vypadalo to, že mu moje nepřítomnost netrhá nijak žíly.
,,Dobrá. Ale opravdu jen na krátkou," souhlasila jsem a zavěsila se do něj. 

Nepozorovaně jsme vyšli ze sálu a vzdalovali se od hlučné muziky. Když král otevřel dveře od verandy, po tváři mě pohladil mírný vítr. 
,,Nečekal bych, že zrovna vy budete někomu dělat chůvu," nadhodil král, když za námi zavřel dveře. Opřela jsem se dlaněmi o zábradlí a zadívala se na malá, zářící světélka, prostupující hustou tmou Londýna.
,,Nedělám to z dobrotu duše. Budu z toho mít velký zisk," odsekla jsem ostře.
,,Pokud jste chtěla peníze, stačilo říct. Nemusela jste se trápit s tím děckem," odvětil a opřel se bokem o zábradlí. Díval se na můj profil a přitom se zamyšleně usmíval. 
,,Neříkal jste náhodou, že vás unavuje neustále někomu něco dávat? A pokud vím, peníze král dává jenom svým milenkám. A to já nejsem,"  zdůraznila jsem a pohlédla na něj.
,,A je to neuvěřitelná škoda," řekl tiše a napřímil se. Pootevřela jsem ústa, abych mu mohla argumentovat, ale nedal mi příležitost. Popadl mě kolem pasu a přisál se na mé rty. V prvním momentu jsem ho chytila za paže a snažila se jej od sebe odstrčit, ale jakoby to tušil, ještě více sevřel stisk kolem mého těla. Čím déle mě líbal, tím více jsem ztrácela motivaci bojovat. Vláčněla jsem v jeho náručí, až jsem to byla já, kdo mu vjel prsty do vlasů a sama převzala iniciativu polibku. Bylo to skvělé, to jsem nemohla popřít. Král byl zkušený, urostlý muž, který přesně věděl, co dělá. A já? Já byla úplně stejná. Možná ještě horší...
Odtrhli jsme se od sebe, až když nám došel vzduch. Cítila jsem, že mám zarudlá líčka a snažila jsem se vzpamatovat. Král však můj krk okamžitě začal zasypávat polibky a pravou rukou mě hladil jemně po zádech. Bylo to tak provokující a uklidňují zároveň, až mi z úst unikl sten. Naklonila jsem hlavu nalevo, aby měl lepší přístup a prsty jsem si propletla za jeho krk. Klidně bych takhle zůstala i déle. Nebyl jako Edmund. Ten se spíše nechal mnou manipulovat a sám se k ničemu neodvážil. A vlastně mi to tak i vyhovovalo. Ráda jsem měla kontrolu nad situací, nad mužem. Neuměla jsem si tedy vysvětlit, že s nejdůležitějším mužem Anglie, jsem tento pocit ztrácela. Naopak. Naše neustálé škádlení, věčná provokace a náhodná setkání, ve mně vždy rozproudily krev a vlnu pocitů, které jsem nepocítila již řadu let. Možná právě proto, jsem jej odmítala. Možná jsem se bála ztráty všech těchto vjemů. A také jsem odmítala být další ženou, na jeho předlouhém seznamu.
To jsem si znovu uvědomila v okamžiku, když mi začal jednou rukou vyhrnovat sukni k pasu. Ihned jsem popadla jeho ruku a odtáhla ji od svých látek.
,,Marlene," zachraptěl mé jméno a dál se snažil mi sukni vyhrnout ,,přestaň se tomu bránit. Vím, že to chceš také." A na znamení svých slov, vsunul svoji nohu mezi ty mé. Ucítila jsem, jak moc je vzrušený a potutelně jsem se usmála.
,,To se mýlíte, sire," řekla jsem zvonivě a vykřikla, když mě kousl do krku ,,nechala jsem se pouze unést."
,,Mh, vážně?" položil řečnickou otázku a políbil mě surově na ústa. ,,Jestli je tomu tak, nech se unést úplně." 
Kousla jsem jej do rtu, což ho vyvedlo z rovnováhy. Využila jsem toho a vymanila jsem se mu ze sevření. 
,,Ne!" řekla jsem rázně ,,přiznávám, že mě baví naše hry ale dál to nenechám zajít. A ani vy byste neměl. Co by na to řekla Francoise?"
Při zmínce jména jeho nejoblíbenější milenky, mu veškerá vášeň vyprchala z obličeje.
,,Proč ji do toho pletete? Tohle je mezi námi," namítl rozhořčeně.
,,Sám jste mi v mém pokoji řekl, že to neuděláte kvůli jedné konkrétní věci. Nechci vás podceňovat ale..."
,,Podceňovat?" vypálil rozzuřeně. Stiskla jsem čelist vztekem sama na sebe. Neměla jsem s tím vůbec začínat. Zpropadená ješitnost mužů! ,,Myslíte, že už jsem natolik starý, abych vás nedokázal uspokojit? Ježiši, Marlene, podívejte se, co jste se mnou udělala díky pár polibkům." Přistoupil ke mně a moji ruku násilně položil na svůj rozkrok. Nepřekvapilo mě to. Věděla jsem moc dobře, co jsem s ním udělala.
,,Já vím a věřte mi, mám z toho sobeckou radost," řekla jsem tiše. ,,Ale nejde to. Musíte to respektovat," dodala jsem nesmlouvavě. 
Král se mi pátravě podíval do očí, ale potom stisk povolil a odstoupil ode mě dozadu.
,,Nesouhlasím s tím," řekl nakonec ,,ale budu to respektovat. Nikdy bych si ženu nevzal, proti její vůli."
,,To vás šlechtí, Veličenstvo."

Z verandy jsem se vrátila sama, celá udýchaná, s rozporuplnými pocity. Doufala jsem v rozum a slušnost toho muže. Nechtěla jsem zranit jeho pýchu ani jeho srdce, natož si zničit dobré vztahy u dvora. Ale nemohla jsem se s ním vyspat. S ním prostě ne.
Vyhledala jsem Francise, který se až podezřele nahlas smál. Došla jsem k němu a pozdravila jeho opilou společnost.
,,Je čas odejít," řekla jsem mu tlumeně.
,,Cože?" vykřikl nahlas a všichni ostatní se rozesmáli.
,,Říkám, že odcházíme," procedila jsem přes zaťaté zuby.
,,Já ale nechci," pofňukl ,,dobře se tu bavím. Našel jsem si tu spoustu přátel. A to víno je úžas..úžas..úžasné," dostal se sebe přes škytavku.
,,Vy jste úplně namol," zhodnotila jsem, když jsem se na něj pořádně podívala. Skelné oči, vrávoravý postoj, přiblblý úsměv. Vždyť on byl úplně mimo, uvědomila jsem si hořce.
Chytila jsem ho nekompromisně za paži a táhla ho ke dveřím. Francis se začal zmítat a volal na svoji skupinu. 
,,Přestaňte tu dělat všem divadlo!" okřikla jsem ho zlostně a dotlačila ho, až ke dveřím. Nějakým zázrakem se mi ho podařilo následně dostat ke kočáru, kde ho kočí usadil.
,,Zavezeme mladého pána domů?" zeptal se a těžce skrýval škodolibé pobavení nad jeho opilostí.
,,To těžko. V tomhle stavu ho nemůžeme vrátit. Jeďte k nám. Já už se o něho postarám," řekla jsem neradostně a sama jsem nastoupila do kočáru. Ten se za malý moment rozjel a já začala přemýšlet, jak to velké mimino dostanu přes celý dům do mého pokoje. 

Ahojte :))
Doufám, že se máte v rámci možností dobře a jste zdraví. 
Já se mám celkem na pytel, ale aspoň mě to motivuje utíkat k Marlene a všem okolo. Tudíž se můžete těšit na častější vydávaní kapitol. A už se jenom párkrát vyspíte a na scénu přijede jedna vzácná návštěva z Francie.

Už tušíte koho mám na mysli? :D

Lucy