DARKER THAN BLACK ✔

LACROIX

Před domem stála bílá otevřená dodávka. Kdyby se mě někdo ptal, popsal bych ji jako jednu z těch, které by se všichni měli vyhýbat obloukem a rozhodně se do ní nenechat nalákat na bonbóny nebo zmrzlinu. Když jsem nahlédl dovnitř byla kromě jedné kytky v rohu, co připomínala miniaturní palmu, úplně prázdná a nikdo v ní neseděl nebo se nepotloukal kolem.

Vchodové dveře byly zaražené a dokořán otevřené.

Podezíravě jsem si celou situaci změřil pohledem, ale nakonec se rozešel do schodů. V mezipatře jsem narazil na holku, co mi nemohla sahat výš jak po ramena. Měla husté kudrnaté plavé vlasy, které ji sahaly k lopatkám. Nevšimla si mě, měla moc práce s hlasitým oddechováním a aby se udržela na nohách. V ruce držela krabici až po vrch naplněnou knihami.

Změřil jsem si ji zezadu pohledem. Byla baculatá, oblé tvary měla zahalené pod tričkem se sedmikráskami a modrými džíny. Dlaň mě trochu zasvrběla při pohled na její zadek. Kousl jsem se do tváře a zamrkal.

Prober se, nejsi primitiv. Napomenul jsem se v duchu.

Potom se pohnula dopředu. Zvedla nohu, že vyšlápne na schod, ale místo toho se převážila dozadu. Instinktivně jsem se k ní vrtnul, chytil ji za ruce, které držely krabici a podepřel ji zezadu svým tělem, aby nespadla. U toho jsem na zem pustil nákup a po chodbě se rozkutálely mandarinky.

Cítil jsem, jak pod mým dotekem úplně ztuhla a potom udělala věc, co mě málem poslala zpátky do pekel. Zaklonila hlavu a zespoda se na mě podívala obrovskýma očima, co měly barvu toho nejjasnějšího nebe. Na malém bambulatém nose jí seděly kulaté brýle s tenkými obroučkami.

Řekl bych, že vypadala jako anděl, ale to bylo spíše lidské přirovnání, protože smrtelníci neměli ponětí o tom, jak vlastně skuteční andělé vypadali.

Potom jsem si uvědomil, že na ni zírám až moc dlouho. Vypadala překvapeně, možná trochu vyděšeně. Tváře jí celé zrudly a mě došlo, že všude, kde se její tělo dotýkalo toho mého jsem cítil, jak mě spaloval oheň.

„Moc se omlouvám, byl to instinkt,“ zamumlala jsem a rychle od ní odstoupil, protože trestní oznámení za sexuální obtěžování bylo to poslední, co jsem právě potřeboval. Jenže v momentě, kdy jsem přestal podepírat krabici se převrátila a převážná většina knih se z ní vysypala na schodiště. Chvíli jsme se na tu spoušť jenom dívali. „To jsem taky nechtěl.“

Dívka si povzdechla a potom se na mě otočila. „To není vaše chyba. Myslela jsem si, že to unesu,“ slabě se na mě usmála a potom se podívala dolů k mým nohám, kde se mi válel rozsypaný nákup. „Upustil jste kvůli mně nákup, a ještě vás zdržuju. To já bych se měla omlouvat.“

Jediný, co by ses mi měla omlouvat je ta erekce v mých kalhotách.

Na moment jsem se lekl, že jsem to řekl nahlas, když se na mě zůstala jenom dívat. Potom ale zamrkala a sehnula se ke knihám.

Na svůj nákup jsem úplně zapomněl a opakoval jsem její pohyby.

„To nemusíte, já to zvládnu sama—“

„Pomůžu vám,“ odsekl jsem jí rychle. Předstíral jsem, že jsem si jejího překvapeného pohledu nevšiml a místo toho se zaměřil na tituly knih.

Sexy darebák. Noc s cizincem. Nemravný návrh. Musel jsem se ušklíbnout. Tohle byla červená knihovna. Čistá duše s hříšnou myslí.

„To jsem dostala od kamarádek k narozeninám. Normálně tenhle žánr nečtu. Jenom si ze mě pořád utahují, protože jsem podle nich moc slušňoučká na normální porn—“ zmlkla, když si uvědomila, co chce říct.

Teď zrudla úplně celá, ne jenom ve tvářích. Vsadím se, že kdybych jí odhrnul vlasy, měla by červené i špičky uší.

Kousnul jsem se do jazyka, abych se nerozesmál.

„Chápu to, v pohodě,“ řekl jsem, abych ji trochu ulevil. Rychle přikývla a sklopila hlavu tak, aby ji všechny vlasy napadaly do tváře. V tichosti jsme naskládali zbytek knih do krabice. Automaticky jsem ji pak chytil a napřímil se na nohou. Znovu se na mě překvapeně podívala. To, jakým způsobem u toho vždy rozšířila oči, se mnou dělalo věci. „Odnesu vám to.“

Chvíli se na mě jenom dívala a potom ostýchavě přikývla. „Seberu vám aspoň nákup, když už jste ho kvůli mně opustil.“

„To bude fér,“ usmál jsem se na ni. „Kam to bude?“

„Druhé patro, byt číslo sedm.“

Tentokrát jsem to byl já, co se na ni užasle podíval, ale nevšimla si toho, protože do plátěné tašky strkala mandarinky. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli jsem byl spíš šťastlivec nebo smolař, že bude mou novou sousedkou.