DARKER THAN BLACK ✔

LACROIX

Nikdy jsem si nic nesnažil u někoho vyžehlit. Vždycky to bylo ber nebo nech být a River byla první člověk, u kterého jsem měl pocit, že jí to dlužím. Za tisíce let ve službách Satana jsem si zvykl na to, že za mnou všichni chodili a prosili o odpuštění, ne naopak. Mohli se přetrhnout, aby pro mě udělali první a poslední. A teď jsem to byl já, co před jejími dveřmi stál s vývarem a prášky na bolest hlavy.

Neměl jsem tušení, jestli bude už vzhůru. Byla jedna odpoledne. Zaťukal jsem a mezitím očima kmital všude kolem.

Co jsem se jí vlastně pánoval říct?

Promiň, jsem démon, co se živí na hříchu obyčejných smrtelníků. To, co ke mně cítíš není skutečný, takže se na to prostě vykašleme, jo?

Zrovna, kdy jsem si začínal myslet, že tohle byl naivní nápad, dveře se otevřely. Nebo spíš pootevřely. V mezeře mezi nimi a rámem vykoukla River. Obličej měla zkroucený jako kdyby byla v bolestech. Na vrchu hlavy měla něco, co by z dálky mohlo připomínat drdol, ale vlasy jí trčely do všech stran.

„Myslel jsem si, že by se ti něco mohlo hodit.“

Podívala se do mých rukou a potom zpátky do očí.

Potom beze slova odstoupila ode dveří a pustila mě dovnitř.

Usmál jsem se na ni a došel do kuchyně. River se posadila k jídelnímu stolu a chytila se za hlavu. Vyndal jsem z pixle jeden prášek, natočil jí vodu do skleničky a potom to postavil před ní. Bez toho, aby se na mě podívala, tiše poděkovala a vzala si ho do ruky. Spolkla ho a zapila vodou.

Připravil jsem ji vývar do misky a s lžičkou jí to naservíroval přímo pod nos. Kdyby mě viděli Damiano nebo Santos, buď by se po zemi váleli smíchy anebo by mě zbili. Sám jsem nemohl uvěřit, co to právě předvádím.

Opřel jsem se zadkem o kuchyňskou linku a založil si ruce na hrudi.

„Nevím, co si ze včerejška pamatuješ.“

„Bohužel víc než dost,“ zamumlala. Nabrala si lžičkou polívku.

„Chtěl bych si s tebou promluvit o tom co se stalo.“

„Že jsem se ti snažila dostat ožralá do bytu?“

Pobaveně jsem se usmál. „Ne, to předtím. To, jak jsem tě políbil.“

Když jsem to řekl nahlas, River se na moment zarazila. „A zmizel,“ doplnila.

„A zmizel,“ zopakoval jsem tiše po ní. „Nikdy jsem neměl v plánu něco takového udělat. Nevím, kde se to ve mně vzalo. Nechtěl jsem, aby ses cítila pod tlakem. Naprosto pochopím, když mě už nebudeš chtít někdy vidět.“

River nic neříkala. Chvíli jenom srkala polévku a potom odložila lžíci a opřela se do židle. Založila si ruce na hrudi.

„Nejde o to, co jsi udělal, ale jak ses zachoval po tom. Cítila jsem se jako pytel sraček, když jsi vzal roha. Jako kdyby sis spíš uvědomil, s kým jsi to udělal, než co jsi udělal. To ti pořád uniká. Necítím se nějak zneužitá. Nelituju toho. Líbilo se mi to. Možná jsem pořád ještě trochu opilá, když ti tohle říkám. Šlo mi jenom o trochu respektu z tvé strany.“ Přísně se na mě podívala.

Zůstal jsem mlčet a chtěl si nafackovat za to, že ten tón, s kterým se mnou mluvila mě vzrušoval a v kalhotách mi zase začalo být těsno.

„Omlouvám se. Neměl jsem se takhle zachovat a mělo mi to dojít dřív,“ řekla jsem upřímně a celou dobu se jí díval do očí, aby věděla, že to myslím vážně.

Chvíli nic neříkala a jenom se na mě dívala.

„Odpustím ti to, pokud vezmeš vyvečnit Mila.“

Několikrát za sebou jsem zamrkal a potom se pobaveně usmál. „Samozřejmě, milady.“ Odstrčil jsem se od linky a zapískal na Mila, který se rozvaloval na polštáři na pohovce. River se okamžitě chytila za hlavu nad tím hlasitým zvukem a probodla mě pohledem. „Promiň,“ zamumlal jsem.

„Padej už.“ Mávla na mě rukou, ale nemohl jsem si nevšimnout, jak se usmívala. Hlavou mi běžela jenom jedna věta. Líbilo se mi to.