DARKER THAN BLACK ✔

RIVER

Věděla jsem, že chyba nebyla v něm.

Manažerka mi dohodla rande naslepo jenže jediný, co jsem celou večeři dělala, bylo to, že jsem ho srovnávala s Lacroixem. Když mi navrhnul, že mě doprovodí domů, radši jsem řekla, že se svezu taxíkem. Už to byly dva měsíce od toho incidentu s Lacroixem a já jsem ho stejně nemohla dostat z hlavy.

Vyškrábala jsem se po schodech do druhého patra a ku mé smůle, Lacroix zrovna vycházel ze dveří. Byl to teď ten poslední člověk na planetě, kterého jsem chtěla vidět. Proklínala jsem ho a proklínala jsem i sebe.

Přeměřil si mě pohledem. „Další oslava knížky?“

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou a pobaveně se usmála. „Rande.“

„Rande?“ zopakoval po mě a obočí mu vylétlo až k vlasům.

Stiskla jsem rty k sobě a zastavila se u svých dveří. Přikývla jsem. „Nepovedený rande,“ dodala jsem. Kvůli tobě.

„Co se stalo?“ Ramenem se opřel o rám.

„Asi nesplnil mé očekávání.“ Pokrčila jsem rameny.

Lacroix si mě znovu prohlédl. V jeho očích se však mihlo cosi a donutilo mě to se ošít. Ve své vlastní kůži jsem se najednou cítila hrozně nepohodlně. Nervózně jsem přešlápla a těžce polkla. Nedokázala jsem se zbavit pocitu, že mi vidí až do skrytu mé duše, a především každou mou myšlenku. Cítila jsem se úplně průhledná. Jako kdybych před ním stála nahá.

Sledovala jsem ho, jak se odrazil od rámu a přistoupil ke mně. Zatajila jsem dech. Lacroix naklonil hlavu a slabě se usmál.

„Očekávání,“ zamumlal. Neměla jsem tušení, co to mělo znamenat. Mezi prsty si zapletl jeden pramínek mých vlasů. „Zdá se, že mám štěstí, že vím přesně jaké očekávání máš ode mě,“ ušklíbl se.

„Cože?“ zeptala jsem se roztřeseně.

Najednou udělal krok dopředu a zatlačil do mě. Donutilo mě to udělat krok dozadu. Zády jsem narazila do zdi a přitiskla se k ní.

Neměla jsem kam jít. Nechtěla jsem nikam jít.

Natlačil se na mě, zahrnul mi vlasy za ucho a naklonil se k němu.

„Pokaždé, když jsem s tebou nedokážu přestat myslet na to všechno, co bych s tebou dělal. Někdy bych chtěl z tebe to oblečení svlékat pomalu, budovat ten moment napětí, užívat si ten tvůj netrpělivý výraz, ale nemyslím si, že sám bych na to měl dost trpělivosti. Prostě bych to z tebe všechno serval.“

Políbil mě na bradu a potom zamířil níž. Začal mě líbat na krku. Těžce jsem vydechla, přičemž mi ruce vystřelily nahoru. Chytila jsem ho za koženou bundu a při tom se dívala na číslo jeho dveří. Olizoval mě a sál. Postupoval až k prsům.

„Chtěl bych tě ochutnat, River. Lízal bych tě, dokud bys mi neobrousila jazyk. Nenechal bych ani kapku utéct a potom bych se do tebe celej ponořil, abys mě cítila hluboko. Tvrdýho, tepajícího, toužícího po tvém lůně. Šukal bych tě, dokud bys nezapomněla svoje vlastní jméno.“

Cítila jsem, jak mu prsty zavadily o knoflík kalhot. Líbal mě ve výstřihu. Nedokázala jsem uchopit, co se to právě dělo. V hlavě jsem měla prázdno.

Rozepl mi kalhoty. „Kdokoliv nás může přistihnout. Uvidí, jak jsi zvrácená. Řekne to všem ostatním, aby věděli, jaká je jejich nová sousedka nestydatá děvka,“ vydechl. V tu chvíli by se mě krve nedořezali. Ta slova mi byla až moc povědomá. Jako kdybych je už někde slyšela a potom mi to došlo.

„Tys četl, co jsem o tobě napsala,“ vydechla jsem.

Lacroix se ode mě odtáhnul a ušklíbl se na mě. „Nemáš si nechávat s něčím takovým otevřenej notebook, když jsi úplně opilá a mimo. Jsem rád ale, že jsem si to mohl přečíst. Vím o všech tvých očekáváních. Nemůžu tě zklamat, River.“

Tak to bylo to, co myslel tím očekáváním. Vyděšeně jsem na něj zůstala zírat. I to vzrušení ze mě na malou chvíli úplně vyprchalo.

„Jenom mi řekni ano, panenko.“

Viděla jsem v jeho očích plameny. Žhnuly. Chtěl mě. Těžce jsem polkla. Neřekla jsem ano. Postavila jsem se na špičky a místo odpovědi ho políbila.