DARKER THAN BLACK ✔

LACROIX

Zamračil jsem se na balíček, co mi ležel přede dveřmi na rohožce. Nepamatoval jsem si, že bych něco objednával.

Sehnul jsem se pro něj a potom si přečetl jméno adresáta. River Bevins. Od toho incidentu před pár dny se mi začala vyhýbat—nebo mi to tak aspoň připadalo. Kdykoliv mě zpozorovala, rychle zamířila jiným směrem.

Při tom se zas tak moc nestalo. Dobře, možná jsem se jí vloudil do snů a rozhodl se ji astrálně uspokojit a potom si vyhonit s tím vědomím, že může slyšet všechno, ale nic z toho ona nevěděla přece. Neměla za co se stydět.

Měl jsem teď dvě možnosti—ten balíček položit na její rohožku a pokračovat do svého bytu nebo zaťukat na její dveře a předat jí ten balíček osobně.

Samovolně jsem si představil, jak se bude tvářit až mě uvidí na prahu svých dveří a měl jsem okamžitě jasno. Ty zrůžovělé tváře a velké pomněnkové oči mi začínaly chybět. Ukájel jsem se nad její nevinností a těmi roztomilými pohyby.

Udělal jsem krok vedle, zvedl ruku a zaťukal.

Zpoza dveří šla slyšet hudba. Nic. Bez reakce. Zopakoval jsem zaklepání, ale tentokrát hlasitěji. Hudba utichla. Slyšel jsem tiché kroky a potom se dveře otevřely. Mezi nimi se objevila River. Měla na sobě jenom sportovní podprsenku a legíny. Vlasy měla svázané v culíku, neměla brýle a byla úplně uřícená.

Pot jí stékal po čele, přes tvář a bradu až do dekoltu.

Okamžitě jsem věděl, že mám průšvih.

„Ou,“ ozvalo se z jejích rtů. „Myslela jsem si, že jsi někdo jinej.“

„Omlouvám se, že jsem nesplnil očekávání,“ zavtipkoval jsem.

„Tak jsem to nemyslela,“ zamumlala a zavrtěla hlavou. Najednou jako kdyby si uvědomila, co má na sobě za oblečení se snažila schovat za dveře.

Tázavě se na mě podívala a mě došlo, že jenom zírám.

„Jo, kurýr si asi spletl byt. Nechal tvůj balíček u mých dveří.“

Zakmitala pohledem mezi balíčkem a mnou. „Tak možná nakonec jsi ten, na koho jsem čekala. Ten kurýr tu měl být už asi před dvěma hodinama.“ Pobaveně se usmála a potom se natáhla pro balíček.

Jen horko těžko jsem ho dokázal pustit.

Nahlédl jsem jí přes rameno. Na zemi jsem viděl karimatku. „Cvičíš?“ zeptal jsem se. To by vysvětlovalo ten sportovní úbor a hlasitou muziku.

„Spíše jsem se jen tak protahovala. Mám nějaký ztuhnutý svalstvo, tak jsem si našla na YouTube nějaký jóga videa, ale moc to nepomohlo. Spíše mám pocit, že jsem ze sebe vypotila duši. Věřil bys, že je jóga tak těžká?“

Pobaveně jsem se usmál. „Rozhodně ne. Každopádně, pokud chceš, mohl bych tě namasírovat. Nejsem v tom žádný expert, ale mám nějaké základy, protože jsem v jednu dobu dost aktivně posiloval.“ Dávalo to smysl? Ne, nedávalo. Musí poznat, že lžu. O co jsem se to vůbec snažil?

Přeměřila si mě pohledem. V jejích očích šlo vidět, jak celou situaci vyhodnocuje a projíždějí scénáře. „To by bodlo vlastně. A zadarmo.“

„Výhodná nabídka, co si budeme.“ Pokrčil jsem rameny.

„Máš čas teď? Jenom bych si skočila do sprchy.“

Při zmínce o sprše mi zacukalo v boxerkách. Polkl jsem. „Jasně.“

V další minutě jsem seděl na jejím gauči a díval se na Mila, který mi ten pohled oplácel. V duchu jsem se mu omlouval, že možná bude svědkem něčeho velice pohoršujícího pro cizí oči. Jeho panička se sprchovala za dveřmi koupelny a já jsem čím dál tím víc přemýšlel nad tím, jak blbej nápad to byl. Neměl jsem žádnou sebekontrolu. Tohle dopadne hrozně špatně. Nebo neskutečně skvěle.

Zhluboka jsem se nadechl, když jsem slyšel, jak voda přestala téct. Za moment se dveře otevřely a v nich River. Jenom v ručníku. River v ručníku.

Nesměle se na mě odtamtud podívala.

„Nevěděla jsem, jestli se mám oblíkat nebo.“

„Přes oblečení by ses masírovala těžko.“

Převrátila očima, ale usmála se. „Víš, jak jsem to myslela. Vezmu nějaký krémy a olejíčky co tady mám, aby sis mohl vybrat. Nejlepší asi na to bude ložnice. Mám velkou postel, takže se tam dá dobře pohybovat.“ Potom se otočila a zmizela zpátky v koupelně. Jenže to už jsem měl před očima černo.

Vstal jsem z pohovky a následoval ji. Byl jsem ztělesněním hříchu a sám jsem měl své hranice a tohle byly ony. River v ručníku, co mluví o olejíčkách a její velké posteli. Srazila jsem se s ní akorát na prahu.

Leknutím se sebou trhnula a pár věcí upustila z ruky. Jednou rukou jsem ji chytil za krk a druhou kolem pasu. Sehnul jsem se k ní a políbil ji. Hluboce, dlouze. Dal jsem si záležet na tom, aby cítila, jak moc po ní toužím. Přál jsem si, aby mě odstrčila a zastavila, protože sám jsem na to byl moc slabej, ale ona udělala přesný opak. Zjihla pod mým dotekem a políbila mě nazpátek.

Vydechla mi do úst jako kdyby si ulevila. Jako kdyby na tohle čekala.

A já jsem ztvrdl a viděl jenom všechno to, co s ní udělám. Chtěl jsem ji vidět sténat, brečet, prosit mě, abych přestal, na čtyřech, na zádech, na břiše, ve všech polohách. Chtěl jsem ji vidět plazit se a prosit na kolenou. Chtěl jsem z ní vyždímat úplně všechno, dokud se nebude moct ani hnout. Chtěl jsem si ji označkovat kousanci, modřinami a krvavými rýhami. Chtěl jsem ji udělat už navěky jenom mou, pošpinit její duši, zkazit ji a přivlast—

Zhoupl se mi žaludek. Jako kdyby mi došlo, nad čím vlastně přemýšlím se mi udělalo ze sebe samého zle. Přísahal jsem si, že už nikdy takový nebudu.

Prudce jsem se od ní odtrhnul jako kdyby mě uhodila paralyzérem.

Zděšeně jsem se na ni podíval. Pohled mi oplatila, ale ten její byl spíše překvapený a zároveň vábný a plný neukojeného vzrušení.

„Moc se omlouvám, ale tohle—“ zasekl jsem se. „Promiň, nemůžu.“

Odstoupil jsem od ní a sklopil pohled. Bál jsem se, že kdybych se jí ještě chvíli díval do očí, že bych si to rozmyslel a zůstal.

Rychle jsem se rozešel pryč. Zabouchl jsem za sebou dveře svého bytu tak silně, že to muselo být slyšet i na druhé straně města.