DARKER THAN BLACK ✔

LACROIX

Strašně se mi točila hlava. Rty River mě opíjely. Čím déle jsem je líbal, tím více jsem si připadal opilý a ztrácel pojem o okolním světě. Už jsem zapomněl, kam jsem chtěl vlastně jít. Hned jak jsem viděl ten chtíč v jejích očích, byl jsem úplně ztracený. Celou dobu jsem se snažil držet pohromadě a zpátky. Nechtěl jsem se chovat jako pes utržený ze řetězu, ale jako kdyby mi ani nedávala na výběr. Tiskla si mě k sobě, líbala a tiše sténala.

Proklínal jsem, že jsem zavřel své dveře, protože jejich odemykání vyžadovalo, abych se díval a věnoval pozornost něčemu jinému než River. Jakmile se za námi však zabouchly dveře, měla to spočítaný.

Sehnul jsem se a chytil ji za stehna. Zdvihnul jsem ji a ona mi obmotala nohy kolem boků. Možná až moc přirozeně až mě to trochu znepokojilo. Cítil jsem její pořád neposkvrněnou duši, a tak moc jsem po ní toužil až jsem šílel.

Poslepu jsem s ní došel až do ložnice. Po cestě jsem zakopl a narazil do nespočetně věcí. River se mi do rtů tiše smála a byla kouzelná.

Povalil jsem se s ní na postel. Natiskl jsem se na ni boky a tiše zasténal už jenom při té představě, že se budu nořit do jejího vlhka.

Její nevinnost a čistota ke mně promlouvala. Přitahovala mě. Chtěl jsem to zničit a spálit. Chtěl jsem, aby byla prohnilá do morku kostí. Zlo nemůže existovat bez dobra a dobro bez zla. Možná jsme k sobě prostě patřili.

„Počkej,“ zamumlal jsem a odtáhl se od ní. Nadechl jsem se. Kolem boků a krku mě stiskla jako kdyby se bála, že teď uteču. „Už jsi někdy—Je to tvoje—“ Neměl jsem tušení, jak to zformulovat. Nikdy jsem se o tohle nezajímal. Věděl jsem, že nikdy s nikým nespala, ale ona o tom nevěděla. Dokud to půjde, budu předstírat, že jsem normální smrtelník, kterým jsem chtěl být.

„Lacroixi,“ zašeptala tiše. „Je to v pohodě. Nikoho jinýho bych nechtěla,“ přiznala tiše. V přítmí se jí líčka začervenala a mě v kalhotách škublo.

„Nebudeš toho litovat?“ zeptal jsem se opatrně.

Já totiž možná ano, ale už nebude cesty zpět. Nebyl jsem si vůbec jistý.

River zavrtěla hlavou. „Nebudu,“ odpověděla jednoduše.

„Poslyš, vím, že máš o mně jiný představy,“ narážel jsem o tom drsném a sprostém Lacroixovi, kterého popsala v tom textu, „ale chci tohle vzít pomalu jemně, dobře? Všechno ostatní můžeme dělat potom.“

River se na mě chvíli jenom dívala a potom se ušklíbla. „Je to docela sexy, když mluvíš takhle rozumně a snažíš se být něžnej.“

„Utahuješ si ze mě?“ Zamračil jsem se.

„Možná trochu.“ Pokrčila rameny. „Ale doporučila bych ti pokračovat, jestli nechceš, abych se tentokrát sbalila a odešla já.“

Kousl jsem se do tváře. Zatraceně.

Vrátil jsem se zpátky k ní. Líbal jsem jí do té doby, než začala lapat po dechu. Nechal jsem ji oddechovat a přemístil se k jejímu krku. Sál jsem. Značkoval jsem si ji. Nechal jsem jí všude mokré cestičky slin a při tom se rukou pomalu ponořil do jejích rozepnutých kalhot.

River skoro vyjekla při tom doteku. Musel jsem se usmát do jejího dekoltu, protože žádný jiný zvuk by mi teď větší radost neudělal.

Dával jsem si na čas. Se svlékáním, s líbáním. Záleželo mi na to, aby se jí každá vteřina vtiskla do paměti jako kdyby byla tou nejdůležitější jejího života. Oplácela mi to tím, jak se ke mně tiskla a vlnila se proti mému tělu. Přinášelo mi to satisfakci. Uspokojení. Věděl jsem, že se jí to líbilo, a to bylo poprvé v životě všechno na čem záleželo. Nic dalšího jsem nepotřeboval.

Nechal jsem její oblečení poválené všude po svém pokoji. Chtěl jsem, aby tu mohlo zůstat už navždy. Aby si to tu River označkovala jako její teritorium.