Nad drakem

Vojevůdce

Neprůstřelný opar kouře se pomalu, ale jistě rozplýval a postava začala konečně dostávat svoje rysy. Byla to žena, velmi vysoké a štíhlé postavy, oblečená v oděvu, se kterým se dalo setkat jen u Vikingů z Norska a Grónska. Od hrudníku až po pas dolů k nohám se jí táhlo pletené kroužkované brnění bez rukávů, které zdolalo i ty nejtvrdší údery šípem. Brnění převyšovala jenom světle modrá lemovaná tunika. Okolo pasu měla, jako hada obmotaný červený pásek s našedlými okraji a ručně vyrytými symboly divé zvěře. Na opasku taktéž odpočíval tenký, přesto smrtelný meč schovaný v prošívané pochvě. Vyšší kožené boty, ve kterých byli líně zahrnuté rudé kalhoty byli zaprášené od popela a vyšlapané od dlouhých cest. Na ramenou jí pevně držel plášť z medvědí kůže uchycený pomocí dvou kovaných přívěsků.

Nejzajímavější byla její pokrývka hlavy. Helma ji chránila celou její hlavu kromě obličeje, vrchní část byla vyrobena z pevného a neoblomného kovu, byla pokryta modrou a rudou barvou a měla na sobě dva obrovské rohy, s ohledem na celou velikost helmy. Tyto rohy připomínali losí paroží a na samém vršku měli malý červený kamínek, aby vypadali jako dračí hlava. Spodní část helmy sloužila hlavně k částečné ochraně krku a uší.

V rukou pevně svírala oštěp, jenž byl znatelně větší než ona sama. Pod tímto oštěpem bylo usmrceno již mnoho okřídlených stvoření. Z tváře zkušené lovkyně šlo číst pouze pohrdání těmito úžasnými bytostmi.

"Grizeldo." Zavrčela s nechucením Astrid a s pomalým, sotva znatelným pohybem sesedala z Nočního běse.

"Ty moc dobře víš, proč tu jsem, tak mi to zkrať." Vyštěkla netrpělivě na oplátku vysoká žena.

Mezi oběma panovala hustá nenávist, tak hustá, že by se dala sekat sekerou jak polena dříví. Temný drak cenil zuby a vrčel. Obě dvě se navzájem propalovaly pohledem a čekalo se na moment, kdy jedna z nich promluví, nebo zaútočí. Ani jedna možnost se naštěstí nevydařila uskutečnit. Škyťák se do konfliktu vložil, rychle a sebejistě pronesl: "Víš dobře, že draků se nikdy nevzdáme. Nemáš tu co dělat."

Mladá dívka mírně couvla ke Škyťákovi. Přitom, ale nespustila z očí svoji sokyni.
"Škyťáku, tohle je jen mezi mnou a tím prasečím ksichtem." Řekla nabubřele Astrid.
V mžiku se Grizelda rozmáchla vztekem a oštěp letěl přímo na Modrookou dívku, ta se svižně vyhnula a důvod proč couvla ke Škyťákovi byl najednou známý. Jeho ohnivý meč žhnul v rukách dívky a čekal, kdy konečně dostane příležitost vykrýt první ránu a zasadit ničivý úder.

Byla rychlá. Rychlejší než Astrid. A dívka si to uvědomila až moc pozdě, podcenila svoji soupeřku. Než se vůbec stačila rozkoukat, musela vykrýt první drsnou ránu od Grizeldy. Kov naříkal jak, do sebe narážel a řinčel jako falešná píseň.

Meč nebyla zbraň pro Astrid. Nedisponoval takovou rychlostí a švihem, nešel házet s velkou přesností a měl krátkou rukojeť. A Škyťákův meč byl o to náročnější. Planul v rukách a neměl žádné ostří, nesloužil k zabíjení nebo odstranění soupeře, používal ho k pouhému zastrašení nepřítele. Tenhle sok se ale ohně ani v nejmenším nebál. Další břeskný zvuk prorazil praskající dřevo a doutnající trámy. Mezi těmito zvuky se nacházel i jeden další zvuk, slabý, sotva slyšitelný, jako by foukal silný vítr, který se kvapem měnil v smrtelné skučení.

Noční běs s tlamou otevřenou se nadechoval, aby mohl použít svoji nejmocnější zbraň. Fialový opar se mu dral z huby, chtěl se dostat ven, jako by chtěl najít cestu ze samotného pekla. Zuby se drakovi zatáhli, dáseň svraštila a zčervenala. Drápy si našli svoje místo zaryté v ztrouchnivělém dřevě. Nevystřelil.

"Ne Bezzubko! Ublížil by jsi jim oběma." Vyhrkl Škyťák. Z ramene se mu řinula slabá cestička krve. Grizelda se přece jen trefila. Moc dobře věděla, kdo je její cíl, ale v tohle ji Astrid předběhla a svojí drzostí hocha možná i nevědomě zachránila. "Najdi ostatní, jasné? Přiveď je!"

Chlapec se sehnul pro oštěp a vrazil ho drakovi do tlamy. "Vem ho s sebou, ostatní budou už vědět." Drak se otočil a rozběhl se pryč od dvounožců.

Obě dvě se chvěly. Vysoká žena vztekem, Astrid únavou.

Dřevo naříkalo stále hlasitěji a více, teď šlo o čas. Škyťák se připravil o jistou záchranu a vsadil vše na rychlost a jezdce.

Astrid dýchala z hluboka a přidržovala si svoji zraněnou nohu. Její ruce byli spálené a sotva zvládali meč udržet. Sklápěla svůj zrak dolů a nohy se jí třásli a podlamovali. Zato Grizelda stále vypadala, tak jak přišla. Věčně netrpělivá a staromódně agresivní. Nevrlá lovkyně již chtěla zasadit poslední úder a zaradovat se z jejího triumfu. Meč jemně šktl o zem a pomalu se začal zvedat a naklánět se k ramenům a následně za ně. Ostří odrazilo malý proužek ohně, oči ženy přesto planuli více. Vypustila meč na svoji cestu.

Dívka nebyla tak bezmocná, jak si myslela, věděla, že se může spolehnout na svého věrného. Ten ránu spolehlivě vykryl tím nejzazším možným řešením. Svým tělem srazil ženu k zemi.

"Zase ty?" Zasyčela lovkyně na chlapce a snažila se ho ze sebe setřást. Hochovi jeho váha moc výhodu nedávala, zato obratnosti pobral více než Grizelda. 

Ženě se podařilo Škyťáka odvalit ze svého těla na zem a začala s ním zápasit o svoji poslední špetku hrdosti. Byl to boj na pěst. Ani jeden z nich už neměl svoje zbraně. Oba dva si dali svoje pěsti před oči a Škyťák moudře vyčkával. Jejich pohledy se střetli, v očích jim planul vztek a zuřivý oheň se blyštil v bělmu.

Astrid lapala po dechu, nechápala co se s ní stalo, kouř se jí dostal do hlavy. Její smysl nabyli nové síly a zpozorněli, zorničky se rozšířili, ramenem jí projela silná bolest a uši postřehli poslední prasknutí.

Ztrouchnivělé dřevo zaúpělo a kov pod ním naposledy zaskřípal, Škyťák a ani svérázná lovkyně nestihli zareagovat včas. Astrid byla vysílena. Temný drak, kterému hoch svěřil kopí, nevedl pomoc.

Škyťák se v posledním prasknutí starého trámu stihl otočit k Astrid. Dívka se sotva stihla napřímit. Trám se rozlomil přesně v jeho středu a pár se sesunul vstříc běsnícímu moři. Grizelda se stihla zachytit na hlavním sloupu a pomalu klouzala dolů na pevnou zem.
Bití vln zaplnil Škyťákům sluch, Astrid lapla po dechu a čekala na první kontakt s vodou, s chladnou vodou. Pískot v uších vyplnil všechen prostor. Oceán si vybral svoje další oběti, pohltil je jako zuřivý vlk ovci, který týdny nejedl. Krásný zvuk vln se proměnil na boj o život. Jejich oblečení nasálo mrazivou vodu a těla v něm začal pomalu stahovat ke dnu.

"Vytáhněte je." Zasyčel chraplavý hlas.

"Hned! Chci je mít perfektně připravené. Nikoli mrtvé."

První sítě začali padat do vody a hledat dva mladé jezdce. Jedna ze sítí se perfektně zachytila a vytáhla svůj nedocenitelný úlovek.