Nebude to lehké

Advokát

Povídku budu psát z pohledu 3 osoby, Romana, Davida i Kida. Tak nějak na střídačku :)

Pohled Romana:
Je ráno jako každé jiné.. Zrovna jsem se chystal do práce, když někdo zazvonil. Šel jsem tedy otevřít a stál tam advokát mé bývalé manželky.
A: ,,Dobrý den, mohu dál?"
R: ,,Dobrý, víte já pospíchám do práce.. Nešlo by to se sejít tak kolem 3?"
A: ,,Nešlo.. Přišel jsem Vám oznámit důležitou zprávu o mé klientce."
Povzdechl jsem si a ukázal mu ať vejde.
On vešel, ale jen do chodby.
R: ,,Pojďte si sednout."
A: ,,To je dobré, já postojím. Bude to jen moment."
R: ,,A o co tedy jde?"
Myslel jsem si, že po mně bude chtít třeba větší alimenty na Kida nebo abych mu něco zaplatil...
A: ,,Víte, moje klientka... Před pár dny zemřela."
R: ,,Cože?"
A: ,,Ano, je to tak. Byla delší dobu nemocná. Věděla to jen její rodina a já."
R: ,,Proboha! A co bude s Kidem?"
A: ,,Právě taky proto jsem tady.. Její rodiče se o Kida nezvládnou postarat. Sami mě poprosili, abych šel za Vámi a poprosil Vás, zda byste si ho nevzal do péče Vy."
R: ,,No samozřejmě!" byl jsem nadšený, že zase po dlouhé době uvidím Kida, ale zároveň mi bylo líto, co se stalo Zoje..
A: ,,Tak to jsem rád. Během dneška nebo pár dní dorazí sociální pracovníci i s Vaším synem."
R: ,,Dobře, děkuji Vám za zprávu."
A: ,,Za málo, nashle."
R: ,,Nashledanou."
Advokát odešel a já rychle vyrazil do školy. Dneska jsem to měl jen tak tak.

Pohled Davida:
Seděl jsem v kabinetu a opravoval písemky.. Bylo za deset 8, ale Roman tu ještě nebyl, což mi přišlo zvláštní. Vždycky tu byl už třeba i ve čtvrt na 8.
Najednou se rozlítly dveře ve kterých byl Roman.
R: ,,Čau, David."
D: ,,Čau, kde ses toulal?" zasmál jsem se.
R: ,,Byl jsem na odchodu a byl u mě Zoji advokát s tim, že před pár dny zemřela a Kid mi pravděpodobně bude svěřený do péče." řekl nadšeně..
D: ,,Tak to je fajn, ne?"
R: ,,To je naprosto skvělá zpráva! Teda až na Zoju, to je mi líto."
D: ,,I po tom, co tě vyrazila?" vím, že je Roman bi.
R: ,,Jo.. Docela jsem tu reakci pochopil.. Jenom mi mohla dát víc prostoru s Kidem."
D: ,,To určitě mohla, no." kývl jsem.
Roman se rychle připravil. Já jsem doopravil písemky a po cinknutí jsme se oba dva odebrali do třídy.

Pohled Kida:
Máma před pár dny zemřela. Bylo mi to líto, měl jsem ji rád, ale zase jsem na ní byl naštvanej, protože mi zakazovala se setkávat s tátou... Pořádně ani nevím proč. Každopádně teď po její smrti mě pravděpodobně dají do péče tátovi.. Babi s dědou se o mě nedokážou postarat a u jiných příbuzných bejt nechci. Těšim se na tátu, konečně ho zase po dlouhý době uvidim!
Za pár hodin snad budu v Rubavě, kde táta bydlí. Myslel jsem si, že to bude trvat pár dní, ale jde to docela rychle.. Se mnou jedou sociální pracovníci, kde se ukáže jak si táta žije a jestli má dostatek všeho na to, aby mě do péče dostal. Jsem na jednu stranu hrozně rád, ale na druhou se bojim, aby to dopadlo dobře a já byl u táty...

Jak dopadne návštěva sociálních pracovníků?