Nebude to lehké

Chodíme spolu

Pohled Romana:
Je pondělí ráno. Nachystal jsem mě, Kidovi a Davidovi snídani.
David za chvilku přišel do kuchyně, ale Kid furt nikde i přes to, že jsem ho 2x budil.
R: ,,Kide vstávej už.. Budil jsem tě už 2x."
D: ,,Za chvilku přijde."
R: ,,To jsem si myslel po prvním probuzení taky."
D: ,,Vždyť je ještě čas, tak ho nech."
R: ,,Vy dva jste v tomhle úplně stejní." zakroutil jsem hlavou.
K: ,,Kdo je stejnej?" ozval se po chvilce Kid.
R: ,,No to je dost.. Tady máš snídani."
K: ,,Díky a kdo je stejnej?"
R: ,,Ty s Davidem."
K: ,,A to jako v čem?" řekl otráveně.
R: ,,Oba dva jste spáči."
K: ,,Aha." kývl a začal jíst.

Po snídani jsme s klukama jeli do školy. Kid šel za Markétou a my s Davidem šli k nám do kabinetu.
D: ,,Dojdeme za Jirkou rovnou?" zeptal se jen, co jsem zavřel dveře.
R: ,,Asi jo, bude to nejlepší, no." kývl jsem.
Nechali jsme se si věci na židlích a šli jsme do ředitelny za Jirkou. První šel David a samozřejmě jak je jeho zvykem  nezaklepal a vešel dovnitř rovnou.
J: ,,Ty se to nikdy nenaučíš, viď?" zasmál se.
D: ,,Co? Jo, promiň." zaťukal.
S Jirkou jsme se oba dva zasmáli.
J: ,,Co potřebujete?" zeptal se.
D: ,,Chceme ti něco říct."
J: ,,Tak povídejte."
R: ,,Mohli bychom někam více do soukromí?"
J: ,,Jasně, pojďte rovnou ke mně."
Abyste to pochopili, tak k Jirkovi se dá dostat jenom přes sekretariát, kde jsme zrovna byli. Zašli jsme dovnitř a zůstali jsme stát, zatímco si Jirka sedl.
J: ,,Tak co? Posaďte se."
D: ,,To je dobrý my postojíme."
R: ,,Přišli jsme ti říct, že..." podíval jsem se na Davida a on na mě. Potom jsem ucítil jak mě chytl za ruku. Jirka se samozřejmě hned zaměřil na naše ruce.
J: ,,Co to?" zeptal se překvapeně.
R: ,,Chodíme spolu."
Jirka se na nás podíval hodně překvapeně.
J: ,,Tak to vám přeju." usmál se na nás nakonec.
R+D: ,,Děkujeme."
J: ,,Ví to o vás někdo?"
D: ,,Zatim ne, ale chtěli jsme, abys to věděl jako první. Kdyby náhodou se to provalilo."
R: ,,U mě to akorát ví Kid a Markéta. Jinak nikdo."
J: ,,Dobře." kývl. ,,Nikdy mě nenapadlo, že vy dva budete někdy spolu."
D: ,,No, nějak se to sešlo."
R: ,,Jo, no." přitakal jsem Davidovi.
J: ,,Tak to jo." usmál se.
R: ,,To je všechno, tak zatim."
D: ,,Čau."
J: ,,Zatim."
S Davidem jsme šli k sobě do kabinetu a připravovali se na hodinu.
D: ,,Bylo to v pohodě."
R: ,,To jo, jsem rád, že je Jirka jaký je a má pochopení."
D: ,,To jo." ucítil jsem jak mě objal. Hned jsem se otočil a usmáli se na sebe.
D: ,,Už bych to ani neskrejval, co ty?"
R: ,,Já taky ne, ale, co Kid? Nechci, aby byl šikanovanej nebo tak."
D: ,,To je pravda." přikývl.
Nakonec zazvonilo.
R: ,,Dořešíme to doma."
D: ,,Tak jo." kývl.
David zrovna měl Kida a já šel na hodinu ekonomiky.

Za jak dlouho praskne to, že jsou David s Romanem spolu?