Nebude to lehké

Snad to všichni pochopí

Pohled Davida:
Zrovna jsem zaparkoval před domem Romana, vystoupil jsem z auta a zazvonil. Roman mi otevřel a jen, co jsme se uviděli, tak jsme se objali a dali si pusu.
R: ,,Tak pojď dál."
Kývl jsem, zul se a vešel dovnitř.
R: ,,Kidee, David je tady."
Zavřel jsem za sebou dveře a šli jsme do kuchyně.
R: ,,Sedni si kam chceš."
D: ,,Kde sedíš?"
R: ,,Tady." ukázal Roman na židli a já si dal věci na židli vedle něho.
D: ,,Jo tady máš něco malýho." podal jsem mu naše oblíbený pivo a víno.
R: ,,To jsi nemusel, ale děkuju." usmál se.
D: ,,Ale musel."
Dali jsme si pár pus, který se proměnily v menší líbačku.
K: ,,Ježiši! Můžete toho nechat aspoň před náma?" ozvalo se za náma a oba dva jsme se od sebe rychle oddělili. Byla tam i Markéta.
Maky: ,,Dobrý den."
D: ,,Ahoj."
R: ,,Sedněte si, budeme jíst."
K: ,,Ok."
Kid si sedl naproti mně a Markéta naproti Romanovi.
Začali jsme jíst. Kid ale na mě furt koukal podezřívavě.
K: ,,A to jako u nás budete nakýblovanej často?"
D: ,,Když jsme mimo školu, tak mi tykejte oba dva." podíval jsem se i na Markétu a ta kývla. Roman mi říkal, že to taky nabídl Markét.
K: ,,Ok, to tady budeš nakýblovanej často?"
R: ,,Kide..." okřikl ho Roman.
K: ,,Jenom se ptám." pokrčil rameny.
D: ,,Ne, to se nemusíš bát. Nikdo to o nás neví a ani nesmí."
K: ,,A kdyby jo?"
Maky: ,,To je chceš prásknout?"
R: ,,To nemyslíš vážně!"
K: ,,V klidu, jo? Jenom jsem se zeptal, protože to moc dobře skrývat neumíte..."
R: ,,Jak to, že ne. Kdybychom to neskrývali dobře, tak už o nás ví celá škola."
K: ,,To sice jo, ale copak si nevzpomínáš jak jsem vás několikrát málem nachytal v kabinetu?"
R: ,,Jo, to jo." kývl Roman.
D: ,,My se budeme snažit tonskrývat, ok?"
K: ,,Mně je to jedno, ale abyste z toho neměli průser vy dva."
Maky: ,,Nebudou, když budeme všichni dělat jako, že nic, tak nebudou."
R: ,,Markét má pravdu."
K: ,,Ok, jak chceš, ale dělám to jenom kvůli vám dvoum.." podíval se na Romana a Markétu.
R: ,,Díky."
Po obědě jsme si sedli do obýváku a Kid s Markétou šli ke Kidovi do pokoje.

Pohled Romana:
S Davidem jsme se v objetí spolu koukali na film.
R: ,,Přespíš tady dneska?" zeptal jsem se.
D: ,,Rád." usmál se na mě a dali jsme si pusu.
R: ,,Bojím se co bude potom, až se to provalí."
D: ,,Snad to všichni pochopí, včetně Jirky."
R: ,,Já taky doufám... Nebo mu to hned v pondělí řekneme. Když to praskne, tak už potom to nebude tak nafouklý a aspoň to Jirka bude vědět."
D: ,,A seš si jistej, že to Jirka pochopí?"
R: ,,Určitě, znám ho dlouho a je hodný. Určitě nám nebude dělat zle."
D: ,,Budu ti věřit." zasmál se David a já s ním.
R: ,,Byl bych asi radši, kdyby to prasklo."
D: ,,Já asi taky, alespoň bychom to nemuseli tajit."
R: ,,No právě." přikývl jsem.

Jaká bude Jirkova reakce?