Nevlastní sestra Sama / Bucky ff

37.

obličej mého nevlastního otce ,, tati" rychle k němu přiběhnu a kleknu k němu ,, ahoj, El " řekne unaveně jak, kdyby měl každou chvílí umřít ,, tati, ty nejsi ? " přerušil mě ,, ne, neumřel jsem, vše jsem to musel udělat no a potom jsem se po pěti letech ocitl tu, tvůj otec mě tu drží dlouho a vyptává se mě na ty zvířata, ale nevím o čem mluví " řekne mi a pak udělá jemné gesto rukou, že lže, vím to sama, sama to jedno zvíře mám ,, dostanu tě odtud " řeknu a rozhlédnu se, jen mi dojde, že tudy není cesta pryč ,, proč jsi chtěl mě " zeptám se a snažím se mu nějak ulevit i když mu to moc neposkytuju, má vše domlácené a je hubený, je jen kost a kůže ,, El, je jedna kniha v Mexiku La Paz, tam je to co hledají " řekne a v tu chvíli vstoupí můj pravý otec do místnosti ,, no konečně, uhni " odstrčí mě a mě za chvilku chytne Bruno za ruce, abych se nemohla nějak hnout. Vlastní otec si přistoupí k nevlastnímu otci a chvíli na něj kouká. Ani necekne a začne ho mlátit, bylo to hrozné, nemohla jsem se na to koukat, snažila jsem se vyprostit z obětí Bruna, ale nešlo to. Po deseti minutách jsem spadla na kolena když mě Bruno pustil a s vlastním otcem odešel, nechali mě tu samotnou s nevlastním otcem. Připlazím se k němu a hystericky pláču, sednu si na lýtka a vezmu si ho do náruče, sýpe bolestí ,, El, zvíře ti pomůže" zakašle si a vyplivne trochu krve,, miluju tě " řekne a pak zavře nadobro oči, já se ještě více rozbrečím až nemůžu popadnout dech, držím svého nevlastního otce, který mě udělal takovou jaká jsem, vychoval mě, a já mu nemohla pomoct, jen jsem ho objímala v náruči a doufala, že se tohle nestalo. Když se rozhodnu odtud vypadnout, zvednu se, nechci ho tu nechat, jenže musím. Ještě chvíli se koukám na jeho bezmocné tělo a odcházím, neustále brečím a v hlavě mám zmatek. Když jdu ven vidím, že tu není auto, nic, je to tu pustina, je tu zima a když se podívám na telefon je vybitý, také jsem celá od krve, otcové krve. 

Jdu asi tři hodiny né-li více , brečet jsem přestala a místo toho to nahradil vztek, taky jsem se rozhodla, že o tátovi neřeknu nikomu, otevřelo by o starou ránu spoustu lidem né jen mně. Vlastně nevím jestli tu taky nezůstanu nadobro, mrznu jak rampouch a začíná se stmívat. Síly mi už pomalu nestačily, abych mohla jít dál. Na chvíli se zastavím a vidím červené světla, vím co tím myslel otec než umřel, Duna si mě našla, přišla pro mě. Když moje intuice řekne, že je to ona snažím se rozeběhnout k ní jen neuběhla jsem ani dva metry a zkolabovala jsem. Bylo to zimou, šla jsem lehce oblečená několik hodin cesty.

/ BUCKYHO POHLED/

Když Peter řekl co El udělala, naštval jsem se. Muselo s ní něco být. Zavolal jsem jí tedy, ale už to nebrala, řeklo mi, že číslo má hlasovou  schránku, zkoušel jsem to ještě pětkrát a pak se rozhodl, že se na ní pojedu podívat. Dojel jsem k Samovi domů, a když jsem prošel dům nebyla tu, zajel jsem i k sobě, ale tam taky nic. Sam mi mezitím zavolal, že zmizela, bylo mi to jasný, něco se muselo stát. 

Jel jsem tedy za Samem a nervózně sledoval čas na hodinkách . Bylo jedenáct večer a ona nikde, dvanáct, jedna, dvě, ale furt nic. Mám strach, že jí někdo ublížil. Když jsme,  ale nic nenašli, jeli jsme k Samovi a tam čekali a doufali na zázraky. 

/EL POHLED /

Měla jsem halucinace, nevím jak nebo proč, ale vím, že duna mě jen tak tak doprovodila ke dveřím domu, také čumákem zazvonila a pak rychle odběhla, já stála ještě půl minuty než jsem nespadla někomu do náruče, komu? To nevím. 

Otevřela jsem rychle oči, měla jsem před sebou otce oba otce, sednu si a vidím, že jsem obalená dekami a peřinami, když se kouknu vedle sebe vidím Buckyho, spí vedle mě a je klidný, natož já ne, neustále mám v hlavě, jak zabil mého otce. Lehla jsem si zpět za Buckym a koukala na něj. Nemohla jsem z něj odtrhnout oči. I když už byl probuzený koukal on na mě a já na něj ,, kde jsi byla " zeptal se po chvíli a naklonil se nade mě ,, nevím " řekla jsem a lhala mu ,, jak nevíš ?" ,, nevím, nepamatuju si to" ležela jsem na zádech přišpendlená na postel jeho tělem ,, a jsi v pořádku ?" špitnul v blízkosti mých rtů ,, ano, jsem " řekla jsem mu a on mě políbil. Chvíli jsme se ještě muchlovali, dokud jsem nedostala nutkání se nadechnout. Pak jsme oba vylezli a šli se nachystat, aby jsme mohli jít dolů za Samem a Sarah. 

/ 4 TÝDNY POZDĚJI /

Za poslední dobu se toho stalo moc, od doby co jsem byla s otcem, jsem ho už neviděla, ale přišla mi další věc na obtíž, každé ráno jsem chodila zvracet, menstruaci jsem nedostala přes měsíc a půl, Bucky naštěstí má teď spoustu věcí, díky nim nemá moc čas na mě, já jsem za to ale ráda nechci, aby mě viděl. Se Samem řeší ukradení nějakých důležitých informací a prý to jsou tak moc ohrožené informace které by mohli zničit spoustu lidí, vládu, nás. Taky jsem za ty čtyři týdny dost přibrala, když nikdo nebyl doma, tak jsem ťápala druhé před deváté. Jen v hlavě jsem si nemohla přiznat, že je možné, že jsem těhotná, sváděla jsem to na menstruaci. Teď taky chodím jen v velkých tričkách, mám strach, že břicho bude nějak vidět. Sarah už je zpět u kluků u sebe doma a já nehodlám někam chodit. Peer a Kim se mě snaží kontaktovat ale ignoruju je. Dnes toho mám dost na plánu, musím zajít do města za Leah, jestli se jí to někdy mohlo stát, zkusit potrat a pak se mám sejít s Buckym u něj doma. K Leah a Buckymu se mi nechce, ale na potrat jo. 

Je ráno osm hodin a já se dávám do kupy, čistím si zuby, holím si chlupy, a zakrývám si břicho.        Když to ta nějak mám vše hotové, jdu k autu, jo mám i vlastní auto, Sam mi zařídil řidičák, nevím jak, ale mám ho. Nasedla jsem do něj a v tom spatřím Dunu. Ted ? Vystoupím z auta a jdu za ní ,, co je s tebou ?" zeptá se a kouká na mě s těma velkýma očima ,, nic, musím jít " řekla jsem a rychle nastoupila a odjela. Je mi jí líto, všech mi je líto, jsem ode všech odtažitá, jak v normální mluvě tak přes zprávy. Když mi Bucky napsal, neodepsala jsem mu pak mi teda zavolal a já ho ukonejšila, že je vše v pohodě. Při cestě jsem měla neskutečné bolesti břicha. Ale musela jsem dojet. Zastavila jsem u restaurace, kde pracuje Leah a šla za ní. Když ní viděla, vzala jsem si jí bokem ,, nechej mě " řekla naštvaně ,, používáš antikoncepci " nad první větou jsem přemýšlela celou cestu, ale nakonec jsem řekla tohle, bože proč já ,, ano, už dva roky" řekla no spíš sykla ,, fajn" sykla jsem nazpět a odešla. Ona se na mě koukala po dobu toho co jsem odcházela odporně, ale já to neřešila, musela jsem do lékárny pro těhotenský test. 

Prodavačka na mě koukala tak hnusným pohledem když jsem jí poprosila, aby mi prodala ten test. Pak mi ho tedy dala a já  to rychle zaplatila a odešla na záchody poblíž co byly v centru obchoďáku.                                                                                                                                                                                Čekala jsem až mi ukáže výsledek. Trvalo to věčnost teda aspoň pro mě, ale jinak to byly asi tři minuty. Jakmile se objevil výsledek, začala jsem plakat a zároveň panikařit, musela jsem se pořádně nadechnout, abych vyšla ven. Když jsem se tedy nějak uklidnila vyšla jsem a v tom mžiku mi začal volat Bucky ,, ahoj, copak?" zeptala jsem se a dělala, že jsem v pohodě mezitím si, ale utírala slzy ,, ahoj, kdy přijedeš ?" zeptal se ,, no nevím, asi za hodinu, bereš ?" ,, beru " s tímhle slovem to típl a já se aspoň trochu pousmála.

A jaj bude to zajímavé, uvidíte :)

El<3