Nevlastní sestra Sama / Bucky ff

41.

Byli jsme bůh ví kde. V lese po zarostlé cestičce, kde pomalu ani na krok nebylo vidět, protože byla tma. Cesta byla v celku dobrá, až na bolest zad a únavu. Duna zastavila a já se tak nějak procitla z polospánku, protřela jsem si oči a sesedla z ní, ona se protáhla a já se podívala, kde jsme. Z batohu jsem si vytáhla nůž a pomalu to tu procházela. Byli jsme za zchátralou budovou, která stála jen tak tak na základech. Duna ostatní poslala, aby prohlédli budovu z několika stran co měla a my se spolu vydali dovnitř. V momentě co jsme se dostali dovnitř mě popadl nehorázný strach. Zápach zaschlé krve, starých věcí rozházených všude možně, popraskané zdi které pomalu odpadávali a zanechávali všude spoustu prachu. Přestala jsem myslet na zbytečnosti a šla hledt jakékoliv stopy po tom jestli tu není otec s Buckym. Procházela jsem všechny vrchní patra co tahle budova měla a po tom všem jsem musela dosklepa kam se mi, ale že vůbec nechtělo. Zhluboka jsem se nadechla a vstoupila do dlouhé chodby se schody dolů na, které po čtyřech schodech nebyly vidět. Rozešla jsem se a s dechem který se mi třásl jsem sestupovala dolů.

Došla jsem na konec a rozhlédla se, v dáli bylo vidět jemné světlo a dumění čehosi, nebylo to moct poznat a bylo to potichu. Duna zůstala na hoře, aby to tu hlídala. Udělala jsem krok a ze stropu jsem slyšela vekou ránu a zařvání jednoho z vlků, prach mi dopadl na vrchní čast těla a já si pospíšila. Měla jsem pocit, že tu nic nebude, ale mýlila jsem se, bylo. Otec, Bruno, Bucky byli tu. Naštěstí si mě nevšimli, ale bylo namále a všimli by si mě. Jen co teď musím něco vymyslet, rozhlédla jsem se a když jsem viděla v menší uličce něco lesknoucího, natáhla jsem se pro to, ale něco, někdo mě zatáhl do tmy ,, ticho, zachráníme ho, zabijeme je, odejdeme " řekl holčičí hlas ,,kdo jsi " zeptala jsem se ,, to je teď jedno" odpověděla a pak se rozeběhla do dveří, to samé jsem udělala i já. Vtrhli jsme tam a holka v černém obleku zasáhla Bruna. Já jsem šla na otce, ale očkem jsem se koukla na Buckyho která na mě koukal s nadějí. Otec měl, ale rychlejší reflex než Bruno a udeřil mě ,, co tu chceš, máš být mrtvá" ,, nejsem a dokud nebudeš ty nebudu taky " řekla jsem a začala jsem s ním bojovat. Bruna jsem po chvíli viděla mjrtvého na zemi a holku co mi pomohla byla u Buckyho a pomáhala mu se dostat z pout co měl. Jakmile ho pustila, oba se vrhli mi pomoct, otec chvíli bojoval do doby, než mu Bucky udeřil a on spadl na zem. Vzala jsem mu z jeho opasku meč a zabodla to do něj bez slitování. Klekla jsem k němu a dala si jeho hlavu co nejblíže k uchu ,, vybrala jsi si dobře " zachraptět a vystřelil, potom propadnul pod věčný spánek, jen jsem čekala nehoráznou bolest kdekoliv na těle, ale nic, tak jsem se koukla za sebe a viděla jsem jak Bucky padá k zemi. Odhodila jsem otcovo tělo a rychle běžela k němu. Vzala jsem si jeho hlavu do klínu a snažila se ho snažit udržet na živu. Ze všech sil jsem se ho snažila zvednout a naštěstí mi pomohla i ta neznámá holka. Rychle jsme ho vzali ze sklepa za Dunou. Když jsme tam přišli, všude byla čerstvá krev, ale všichni vlci byli dejme tomu v pořádku. Když mě Duna viděla, přiběhla ke mně a Vzala si Buckyho chabé tělo na záda, pak odběhla pryč. Kam nevím, doufám, že za Samem a Sarah. Já si naskočila na jednoho z dalších a neznáma holka mě zastavila ,, počkej !" tačala si sundávat masku ,, ne , musím za ním " pak jsem s jedním odběhla. Bylo mi jí líto, pomohla mi a já jí ani nepoděkovala.

Doběhla jsem do domu, kde byla jen Sarah, když mě viděla, objala mě a usmála se,, jsem ráda, že jsi v pořádku " řekla a dala mi pusu na čelo ,, co Bucky ?" zeptala jsem se ,, Sam s ním jel rychle na hospitalizaci a teď je pravděpodobně na sále, ale bude v pořádku " odpověděla a mně spadl velký kámen ze srdce. Potom si jsem se převlékla, jsme se Sarah jeli do nemocnice. Tak před pokojem seděl Sam, ten se na nás pousmál a řekl, že je Bucky v pohodě.

Po dobu pár týdnů byl Bucky v nemocnici, aby se zotavil, já tam s ním byla celou tu dobu. Vše jsme si vyříkali a vlastně jsme se ještě dost o sobě dozvěděli. Když se po pobytu vrátil domů, našli jsme si společný byt. Nakonec jsme byli všichni šťastní, Sarah byla u svého přítele, Sam si našel přítelkyni, ale nechce nám říct koho, no a já s Buckym. Jsme první den spolu v bytě do kterého jsme se nastěhovali. Můžu říct, že právě žiju život, který jsem vždy chtěla. Jsem šťasná s osobou co miluju a nemáme žádné problémy, žádné zloduchy so by nám škodili. Jsme teď všichni šťastní, teda do doby kdy.

,, jdu otevřít " řekla jsem Buckymu. Když jsem otevřela stál/a před dveřmi....

S těžkým srdcem končím velmi otevřeně tento příběh . Nemám nápady a už mě to moc nebaví jen bych opakovala děje, samozřejmě mám naplánováno pár dalších věcí. Doufám, že cesta 41. kapitolami s El a jejími příhodami se vám líbila, jsem na sebe hrdá, že jsem to nevzdala pod desátou kapitolou a dotáhla to až sem. Také jsem ráda, že jsem měla skvělé čtenáře jako jste vy. Bude mi tenhle příběh neskutečně chybět, ale musím jo prostě ukončit. Neříkám možná se k němu vrátím a budu ho psát dál, ale určitě né někdy teď. Jinak na co se bude to moct těšit : oneshot( nebude téma marvel ) ,script nápady jako děje( je marvel ) a asi i spoustu dalšího.
El<3