Osud vojáka (Transformers ff)

2. Nová mise s novým vybavením

Další týden strávím opravováním našeho nového vozidla, naštěstí peníze vystačí i na speciální pár kol jenž se hodí do terénu a jejich výměna nám zabere pouze pár chvil.
,,plukovník Yeager do kanceláře generála" ozve se rozhlas, všeho nechám a jdu směr kancl nadřízeného ,,pane generále jsem zde" pronesu ve dveřích a zasalutuji ,,vstupte plukovníku Yeager" rozkáže, zavřu za sebou dveře a přijdu blíže ke stolu ,,plukovníku dozvěděl jsem se že máte již vozidlo plně funkční" začne rozhovor ,,ano pane, včera jsem jej byla odzkoušet společně s jednotkou na zátěžovém testu, vše bylo v normách" oznámím ,,dobrá, tudíž vám již mohu přiřadit misi, jedná se o válečný průzkum v Arabské poušti, byla tam objevena nepřátelská základna, vše je napsáno ve složce" rozkáže ,,rozkaz pane" odpovím tvrdě ,,zde máte složku, očekávaný odlet je za osmnáct hodin nákladním letadlem na palestinské vojenské letiště. Můžete odejít ,,rozkaz pane" odvětím zvučně a zasalutuji na rozloučení. Poté už jen projdu dveřmi a odcházím směr kancl i s jednotkou ,,Mac? Máme misi." Oznámím a hodím složku na stůl.
Za hodinu máme vše přečteno. ,,kdo mě hodí do garáží?" Optám se ,,já" přihlásí se Matt ,,dobrá, jdeme" rozkážu, cestou k jeepu si rozepnu košili.
Cesta uběhne rychle. ,,uvidíme se na základně" rozkážu a mávnu ať jede. Odemykám garáž a vidím zde toho krasavce, vyparkuju jej před garáž, zamknu dveře a jedu směr základna, cca hodinu a půl jízdy takovýmto vozidlem ,,doufám že nezklameš, máme za pár hodin první misi, otestujeme i nová kola" promluvím k němu, nevím ani proč to dělám. Najednou jako by se natěšeně zachvěl, co že se to teď stalo?! Přijde mi jako by sám žil, jo něco se odlišovalo od normálu, ale tady to není žádná výjimka. Asi jsem jen unavená.
Když konečně dorazím zaparkuji auto do hangáru, když zabouchávám dveře všimnu si nějakého symbolu v maskování, ten symbol už jsem někde viděla, ale bůh ví, nechám to plavat. Dojdu do mé místnosti, šatna zbrojnice a vlastně sklad všeho mého vybavení v jedné místnosti. Je toho docela dost. Vytáhnu batoh a začnu jej vybalovat potřebnými věcmi. Po třech hodinách mám sbaleno vše potřebné, jsem osprchovaná a v čistém zásahovém oblečení s maskovacími prvky na poušť.
Přicházím do hangáru, již je zde přistavené letadlo, zaparkuji vozidlo a do půl hodiny společně s jednotkou vstupujeme do prostoru pro posádku. Trevor sedne na místo prvního pilota a já na místo druhého. Střídáme se každou sudou misi jsem první pilot já a každou lichou Trevor. ,,připraveni?" Promluvím do vysílačky ,,ano plukovníku" ozve se čtyřikrát ,,Trevore můžeme" rozkážu poté co zavolám přes komunikační systém věži a dostanu povolení ke vzletu.
Let trvá pár hodin, mezitím se zde už nastolí klid ,,hey Emily jak se těšíš?" Optá se mě Matt ,,tak jako vždy" odpovím, když jsme sami na misi všichni si tykáme. ,,Emily co vlastně bratr, jak mu jde vynalézání?" Optá se mě Rick ,,ani nevím, přes rok jsme se neviděli, ale jeho jméno jsem nikde neviděla takže asi furt stejně na prd" odpovím mu, jo mám staršího bratra jmenuje se Cade Yeager a jsme si poměrně podobní a oba máme nadání na techniku, jen já šla méně dreamy cestou jak on. Jsem více realista.
Konečně přistaneme a letadlo zaparkujeme do připraveného hangáru. S naším auťákem vyrazíme na prašnou cestu, tam přendáme přední kola za ty s bodci a jedeme.
Po dvou dnech dorazíme na místo určení. Domluvenou formací se dostaneme dovnitř, všude čisto, prolezeme to tu od střechy až po sklepení, nenajdeme tu nic krom pár zvláštních zbraní, ty sebereme sebou a následně umístíme několik bomb, k té hlavní uděláme volný přístup, takže uděláme asi do šesti stěn díru o obvodu padesáti centimetrů, vylezeme za dunu a s pevně postavenými nohami vezmu na rameno raketomet s naváděnou raketou na čip jenž je na hlavní výbušnině. Vypálím a ihned se kloužu dolu po duně k vozidlu, uslyším výbuch, jeden dva tři, poté vylezu na vrchol a pozoruji trosky bývalé záhkladny. Když jsem ujištěna že už jsou to pouze sutiny opět se sklouznu k autě, jenže jsem překvapena, okolo hlavy mi prosviští střela, tohle bylo těsné. Strhnu si z ramene automatickou zbraň a pošlu dávku do několika nepřátel ,,máme problém, přibližně dvacet ozbrojenců" zahlásím a sestřelení další. Jsem zasažena do pravého ramene, nemohu si opřít zbraň, vytáhnu ze stehenního pouzdra glock a s krycí střelbou od jednotky je všechny posíláme na onen svět. ,,Lucas? Budu poté potřebovat ošetřit rameno" oznámím ,,rozkaz" odpoví mi a jsem spokojená. Naskáčeme do auta, Trevor a Matt řídí. Já a Lucas jsme vzadu a dlouhé mi kulku z ramene. ,,ještě chvilku vydrž" řekne mi ,,snažím se" odseknu a cejtím stýkající pot na čele, v průběhu mise kdy hrozí nepřátelský útok nesmíme používat umrtvení. Těm idiotům co tohle vymysleli bych přála tohle zažít ,,AAA!" Vykřiknu bolestí když mi vyškubne seškvařenou kulku ven, je...je divná. ,,už to bude dobrý" začne mě chlácholit a vlije mi do toho snad všechnu dezinfekci, zasyčím ale už nevykřiknu, pak už mi to jen zašije a já přelézám do kabiny. Nenávidím zranění.
Již v klidu dorazíme na letiště, mé rameno je pravidelně kontrolováno z důvodu infekce. Nalodíme se do letadla a já stále ve vozidle usínám na sedačce. Jsem zraněná takže druhý pilot je Matt.