Osud vojáka (Transformers ff)

9. Co je špatně

Dojedu k bytu, v garáži se opět přeměním a vyběhnu schody do bytu ,,zdravíčko, omlouvám se, ale chvíli zde nebudu, budete mít trochu soukromí, ale ne že z Cadea uděláte dědu jasný?" Pohrozím jim ,,jasně teto" ozve se Tess ,,ano Emily" odpoví Shane a já si spokojeně sbalím pár hadrů do vaku a následně odcházím z bytu. V garáži se opět změním a jedu směr náš tábor, těsně před bytem zde potkám podezdřelý žlutý Chevrolet camaro s černými pruhy, něco se mi na něm nezdá. Ale jedu dál ještě se stavím v garáži, otevřu a zrovna vjedu, zavřu za sebou dveře a změním se v člověka, doupravím tu ještě drobnost co jsem chtěla udělat od posledka, jsem perfekcionista a ta mřížka mě naprosto deptala ,,tak na příští misi" rozloučím se, změním se v auto a opět odjíždím. Teď už opravdu na základnu Deceptikonů, těchto bojovníků pravdy, i když ne vždy jde vše růžově jak si všichni myslí. Bez obětí se to často neobejde, já vsadili čest a svoji jiskru pro budoucnost mladších.
,,hlásím se do služby" oznámím když vcházím do budovy ,,Othio, pojď sem ještě, musím provést pár testů" rozkáže starší decepticon ,,ano pane" odpovím a následuji jej ,,Othio pamatuješ si naše jména?" Optá se ,,ne pane" odpovím popravdě ,,hmm mírná ztráta dat, no co se s tím dá dělat, budu ti je muset nahrát" zamumlá, následně mě připojí na nějaký přístroj, strašně to zabolí, ale jména se mi sama vklíní do paměti. ,,děkuji Shockwave" odpovím a promnu si digity poraněné rameno. ,,takže se podařilo, jsem rád. Ještě něco co by tě trápilo?" Optá se mile ,,asi nic" odpovím a dojdu do cvičné arény, potřebuju zjistit jak na tom jsem, vybavím si svou zbraň, v tu chvíli ji mám místo ruky a zaměřuji na jeden z terčů, ten skončí na černý prach. Muška výborná, poté narazím na Baricadea ,,ahoj prosím nepomohl bys mi v tréninku?" Poprosím ho ,,jasně Ot" odpoví a jdeme směr ring. Kupodivu jej dostanu na lopatky ,,jsi lepší a lepší, takto brzo překonáš Soundwavea" pochválí mě ,,nemyslím si ale děkuju" odpovím a nechám Baricadea ať si jde svou cestou, stejně jako já. Dojdu do svého pokoje, zde naleznu složku s úkolem. Tohle bude oříšek...mám dostat ze skladu ty zbraně co jsme sbalili na misi...
Je to měsíc co jsem opět ve funkci s deceptikony, Tessa s Shanem jsou už dávno pryč, ale dnes musím na misi s armádou, proto teď jedu na vojenskou základnu, změním se na člověka a projdu přímo do svého kanclu. Zde již leží složka s informacemi, těsně za mnou přijde zbytečné MAC ,,zdravím vojáci, práce volá" pozdravím je a začneme se do složek ,,kdo mě hodí ke garážím?"optám se přihlásí se Rick ,,dobrá, doufám že mě cestou nezabiješ" rejpnu do něj, posledně to moc dobře nedopadlo, museli jsme pak vyklepávat a vyvařovat snad všechny plechy. ,,nebojte plukovníku, tentokrát se nebudeme válet" odpoví a sebevědomě vyrazí z hangáru. Cestou jsme skoro sejmuli modročernou buggati a žlutý chevrolet s černými pruhy, ta auta mi jsou povědomá, ale nevím odkud. Zavrtím nad tím hlavou, odemknu garáž, mávnu na Ricka ať odjede a sama se vydám na cestu s tímto velikánem. Začne hrát písničku jsi jiná než dřív slyším ji prvně, ale je docela hezká.
Nalodíme se všichni do letadla a odlítáme, dnes jsem první pilot já. ,,tak co bando...těšíte se?" Optám se jich ,,jasně!" Křikne Matt, jak jinak. Rozhovor nezaostává a let uběhne jako nic. Přistáváme, tentokrát nějaké skryté letiště v lese.
Vše připravíme a ujedeme asi dvacet kilometrů, jsme téměř u cíle, který je již dávno opuštěný...aspoň to tak bylo psáno ve složkách, ale tady se to hemží teroristy. To znamená potichu zamést a opatrně protože toto je les a ten rád a rychle kamarádí s ohněm od výbuchů.
Dáme se do tiché a špinavé práce noži.