Fénixův Měsíc: Život

Ahoj

„Jsme tu." Pověděli tři na ráz. Mírně jsem se uklonil a šel vpřed do školy. Pár z nich za mnou běželo. „A víš, kde je tvá třída?" „Nebo ředitelna?" „Víš aspoň jakého máš učitele?" začali se mě ptát, byl jsem hrozně zmatený. Jen jsem zakroutil hlavou, ale stále pokračoval. Nechtěl jsem se s nimi moc bavit. Vešel jsem do hlavních dveří. Ten hluk. Chytil jsem se za uši a koukal, proč vlastně tady takový hluk je. Křičeli přes sebe, divím se, že se vůbec navzájem slyšeli. Prostě jsem někam šel a do někoho nechtěně narazil. „P-Promiň." Pověděl jsem a snažil se sebrat ze země. „Ty si tu nový?" Podal mi ruku. Neochotně jsem ji přijal a ihned se odtáhl. Kývl jsem a snažil se odejít. „Jak se jmenuješ?" Zvednu pohled, podívám se mu přímo do očí. Ten mírně couvl a nechal mě projít. Ani nevím jak, ale zbavil jsem se těch lidí, co šli semnou do školy. Rychle jsem zmizel. Došel jsem ke dveřím, kde bylo napsáno "Ředitelna". „Konečně" řekl jsem spíše sobě. Tak a teď jak říkal otec. Zaťukám. „Dále." Dobrá, tak jdeme na to. Otevřel jsem dveře, podíval se na muže, který sedí u stolu a hledí na mě. „Dobrý den, jmenuji se Max Phoenix a měl bych zde začít studovat." Řekl jsem přesně slovo od slova. Docela srandovní, že mé příjmení je stejné jako jsem já sám. „O, ano pan Phoenix. Moc informací k tobě jsem nedostal, proto bych potřeboval, aby si mi zde napsal telefonní číslo a adresu tvého bydliště a také tvůj podpis, že si zde oficiální student." Podal mi papír, já přistoupil a převzal si ho. Vzal jsem si do ruky tužku, kterou mi podal. Napsal jsem své telefonní číslo a svůj podpis, jak nejlépe umím. „Promiňte pane řediteli, ještě nemám trvalé bydliště." „To nevadí, až ho později získáš, tak pak se stačí zastavit a dopíšeme to." Usmál se a vstal. Převzal si ode mě papír a natáhl ke mně ruku. Mírně natočím hlavu. Chvíli přemýšlím, co vlastně po mě chce. Pak mi to dojde a natáhnu ji taktéž. „Vítej na naší škole. Kdyby cokoliv tak se obrať na učitele nebo klidně i mě." „Děkuji." Poděkoval jsem a odešel. Než jsem odešel dal mi papíry, kde byl můj rozvrh, třídy, ve kterých se učí, jméno mého třídního učitele a také číslo skříňky. Hledal jsem tedy třídu s číslem 3. Hledal jsem, ale začínal jsem ztrácet naději. Kolem někdo procházel. „Dobrý den, nevíte, kde je učebna číslo tři?" „učebna číslo tři? Zrovna tam jdu, můžeš jít semnou." Kývnu na souhlas a ihned jdu za osobou. Došli jsme k učebně. On vešel dovnitř jakoby nic. Nenápadně jsem tam nakouknul a ta osoba co mi pomohla stála u dveří a čekala až vejdu. „Tak žáci, máme tady nového žáka." Pověděla osoba a mě došlo, že je to učitel. „Dobrý den, jsem Patrik Curry. Tvůj třídní učitel. Promiň, že jsem se nepředstavil už na chodbě." Podal mi ruku s úsměvem na tváři. Podal jsem mu tedy i svou ruku. „Těší mě." Řekl jsem spíše tišeji. „Představ se nám tedy. Třeba jak se jmenuješ a odkud pocházíš." Kouknu z učitele na lidi, co sedí v lavicích. Bylo tam i pár z rána, co mi pomohli najít školu. Zastavil jsem se u jedné osoby, která na mě hleděla, přišel mi trochu povědomí. „Ahoj, já jsem Max Phoenix, je mi 20 a vlastně celý život jsem žil v lese. Ne doslova v lese, ale v chatě." Pár se jich začalo smát, zbytek se jen usmíval. Jen jeden z nich na mě stále hleděl bez změny v obličeji. Začali mi tleskat, já se mírně usmál. „Támhle vedle Sebastiana je volné místo, tak se tam posaď." Kývnu a jdu se posadit. Sedl jsem si vedle chlapce, který na mě stále hledí. „Ahoj."