Někdy během večera mi Tereza sebere mobil a vyfotí se všema tunu selfíček. Už asi půl hodiny se ale neukázala a já se trochu bojím, že můj mobil skončí někde v záchodě. Teď se to ale snažím ignorovat a spíš se soustředit na to, jak přepít kámoše Martina. Na kuchyňskou linku jsme naskládali 10 panáku a každý má jinou barvu. Nejspíš to neskončí dobře, ale dneska tu barevnou duhu potřebuju.
Zrovna když do sebe s Martinem kopeme zelenou, vrhne se na mě zezadu něčí tělo a já málem vyliju spoustu dobrého pití, což by byla škoda.
Ale je to jenom připitá Terka, která mi zpátky podává mobil. K mému překvapení je v celku a vypadá to, že ho použili jen k hloupým fotkám.
A tak ho zastrčím do zadní kapsy džínů a kopu do sebe další pití. U osmého panáku se mi lehce zatočí hlava a žluč mi vylítne do krku. Je čas přestat.
„Fajn, vzdávám to," vykřiknu. Martin se vítězoslavně ušklíbne, ale než se mi stačí vysmát, vyruší nás vyzváněcí tón mého mobilu.
Vytáhnu ho z kapsy a když se podívám na displej, zamrazí mě v zádech. Já tu Terezu zabiju.
Na displeji mi totiž svítí několik nepřečtených zpráv – znovu od Patrika a jeden nepřijatý hovor. To by mi asi nevadilo, kdyby v poslední zprávě nestálo: „Tak jsem tady,"
Prsty se mi třesou, když otvírám zbytek zpráv. Jakmile doscrolluju o kousek výš, potvrdí se to, co jsem si myslela. Opilá Tereza poslala Patrikovi adresu s tím, ať sem přijede.
Tentokrát se vrhnu na Terku já.
„Cos to vyvedla?" Vztekám se a ukázuju na zprávy od Patrika.
„On fakt přijel?! Super! Konečně ho poznám," vypískne a začne se prodírat k hlavnímu vchodu. Já neotálím a rozeběhnu se za ní.
„Ty budeš Patrik!" zavolá na něj, jakmile ho spatří postávat na chodníku. Patrik se na ni zmateně podívá, ale když mě spatří za ní, lehce se pousměje.
„Konečně tě poznávám, já jsem Terka, Emmina nejlepší kámoška," hned se mu začne představovat. Momentálně spíš bývala nejlepší kámoška.
Patrik jen zmateně kouká z jejího obličeje na můj a je vidět, že moc nechápe, co se děje.
„To ona ti napsala, ne já," vydechnu a přeruším tak Terčin monolog o tom, jak o něm tolik slyšela. To Terku konečně umlčí.
„Musela jsem to udělat. Tady Emma si totiž myslí, že je prokletá. Prý každý kluk, kdo se ji pokusil políbit, málem zemřel." Z Terky to vylítne tak rychle, až nestihnu ani zareagovat. Do obličeje se mi nahrne rudá barva a tentokrát to není ze studu.
„To si ze mě děláš prdel," zasyčím. Terka si až teď uvědomí, co provedla a hned se mi začne omlouvat, ale už je pozdě. Prudce se otočím a vyběhnu směrem k domu. Nechci tam ani s jedním být další vteřinu. Co si o mě teď bude Patrik proboha myslet? Ne, že by na tom stejně záleželo.
Po cestě narazím na Martina a dám s ním několik dalších panáků. Alkohol mi začne stoupat do hlavy o to víc, a tak se vydám do horního patra, kde by mohlo být trochu víc klidu a kde je menší šance, že narazím na Terezu nebo na Patrika.
Projdu pár pokojů, než objevím jeden s balkónem. Čerstvý vzduch mi teď rozhodně neublíží, a tak se opřu o zábradlí a zahledím se na jasné hvězdy na obloze.
S povzdechem kouknu na mobil, který ukazuje, že už jsou 2 ráno. Možná bych už mohla pomalu vyrazit zpátky domů. Jenže jak to mám udělat, když někde v baráku pobíhá Tereza s Patrikem?
Chci se vydat zpátky dovnitř, ale svět se lehce zatočía kdybych se nedržela zábradlí, asi by mě praštila podlaha do hlavy. Takhle teďrozhodně nikam nepůjdu. Musím chvilku počkat, než vystřízlivím. A tak si kecnu na zadek, opřu se o stěnu domu a zírám na zářící světýlka na obloze.
ČTEŠ
První polibek
Short StoryEmma je nepolíbená. A přestože se se ji políbit pokoušelo už mnoho kluků, pokaždé se stala nějaká katastrofa - jednou to byla kobylka, podruhé otřes mozku a nakonec to došlo až na takovou úroveň, že raději na všechny chlapy zanevřela, aby se nikomu...