První polibek

Kapitola sedmá

Uběhne několik desítek minut, než za sebou uslyším nějaké kroky. Už se mi svět sice netočí, ale raději zůstanu na místě. Čerstvý vzduch a sklenice vody z koupelny už napomohla mojí střízlivosti.

„Tak tady jsi," ozve se známý hlas a mě naskočí husí kůže.

„Co chceš?" povzdechnu si a dál hledím do hvězd. Patrik si stoupne vedle mě a lehce do mě šťouchne.

„Je to pravda? Fakt si prokletá?" zeptá se a v jeho hlase zaslechnu smích. On se mi vysmívá!

„To bys stejně nepochopil," odseknu a poodstoupím od něj.

„Hej, nemyslel jsem to zle," brání se hned.

„Nemyslíš ale, že by stálo za to, to aspoň vyzkoušet?" Pokračuje dál. Když se na něj podívám, usmívá se na mě. Dívá se na mě ten stejný milý kluk a k mému překvapení to vypadá, že to myslí vážně.

„Nechci," povzdechnu si. „Nechci to riskovat."

„Ale Terka říkala, že se vždycky stalo něco jenom klukům, ne tobě. A já jsem ochotnej ten risk podstoupit," řekne a popojde ke mně zase blíž. Chci se odsunout, ale vedle mě i za mnou je už jenom zeď. A Patrik mi stojí v cestě ke dveřím dovnitř. Do háje.

„Patriku, není to dobrý nápad," protestuju dál.

Patrik mě ale neposlouchá. Jeho ruka se ocitne na mých zádech a během vteřiny mě k sobě přitáhne. Moje záda se dotýkají zábradlí a Patrikovo tělo se ke mně tiskne. Skloní se ke mně a když se naše pohledy spojí, mám pocit, že se mi podlomí kolena.

„Podle mě máš jen strach," zašeptá. Jeho obličej je jen pár centimetrů od toho mého a moje srdce mi už zběsile buší v srdci.

Nemám mu na to co odpovědět, protože má pravdu. Ví to on a vím to i já. A tak jen němě přikývnu a nechám ho, aby mě políbil.

Než se jeho rty dotknou těch mých, ozve se křupnutí. Čekala jsem pád meteoritu, čekala jsem, že se propadne do země. Ale to, co jsem nečekala, je to, že se za mnou prolomí zábradlí a než se naděju, letím k zemi.

Já. To já padám. Ne on.

Patrik jen zděšeně vykřikne, ale nestihl mě zachytit, což je dobře, protože by jinak spadl se mnou.

Když dopadnu do trávy, strašně to zabolí. Hlava mi narazí do tvrdé země a ruka se mi zkroutí pod mým vlastním tělem. A pak je temno.