Měsíční tajemství

Část třicata šestá

Začal nový den a my jme byli v New Orleans , okamžitě jsem jel do domu kde byla Kat , Elijah skontroval jestli nás nikdo nesledoval a já zatím šel nahoru do patra prošel jsem všechny pokoje a poslední byl můj , usmál jsem se a vešel jsem dovnitř . Kat ležela v posteli a v těch peřinách nebyla skoro vidět , šel jsem opatrně k posteli a natáhl jsem se ke Kat ona se rychle točila dala mi pěsti do obličeje a překročila mě pod sebe , její oči byli podlité krvi .

" Klid !! To jsem já "
Ona se zarazila a já jsem e chytl za čelist a koukal jsem se na ni .

" Promiň já ... Já .."
Moje oči měli jantarovou barvu a ona se nadechla a koukala se na mě , chytl jsem ji za ruce a posadil jsem se . Ona se narovnala v zádech a koukala se mi do oči .

" Úžasné "
Řekla mi , svraštila obočí a prsty mi přejela po tváři .

" Bojíš se ?"

" Ne jsem ohromena "
Řekla mi , usmál jsem se a vzápětí jsem opět měl svojí modrou barvu oči .
Ona ze mě slezla a vzala si přes sebe župan .

" Marcel mi v noci ještě dvakrát volal ale nezvedla jsem mu to, řekl mi že se tady mužů chovat jako doma , jak že se tady mužů chovat jako doma ?! Tohle je můj domov , naše město ! "
Řekla mi Kat a byla naštvaná , pozvedl jsem obočí a usmíval jsem se když řekla naše znělo to tak hezky . Byla majetnická stejně jako já , možná proto byla ta práva i když to pořad ještě nevěděla .

" Když jsem přišla do domu byl tam jeden upír , mluvil za Marcela budou si blízcí , když prý budu dodržovat pravidla nic se mi nestane . Slyšela jsem tebe jako před lety když jsi mu domlouval "
Protočil jsem oči a Kat pokračovala v monologu .

" Neřekl jsi že máš dům, myslela jsem že jediný dům co máš je ve městě "

" Nebyla jsi semnou , mám plno domů po celém svět troufám si říct "

"Úžasné ý
Zavrtěla hlavou a šla do koupelny , zvedl jsem se a šel jsem za ní . Ona si vysvlekla ten župan a spodní prádlo , koukal jsem se na ni a byl jsem bokem opřený o rám dveří . Ona si vlezla do sprchy a zavřela zástěnu .

" Půjdu za Marcelem , tebe vidět asi nechce "
Řekla mi Kat , protočil jsem oči .

" Rozmyslela jsi si to stou pitomosti ukončit svůj život ?"

" Ne , jen si musím ještě něco zařídit "
Otevřel jsem tu zástěnu od sprchového koutu a koukal jsem se na ni , natáhl jsem ruku a vypl tu sprchu .

" Co to děláš ?! Můžeme si promluvit potom ."

" Ne lásko chci mluvit teď "
Koukal jsem ji do oči .

" Sprchuju se"

" Já vidím "

" Dobře "
Kývla hlavou , taky jsem kývl hlavou a Kat se nadechla .

" Omlouvám se že jsem dala tu jedinou věc kterou jsi hledal Katherine , ale nechtěla jsem aby umřel někdo jiný , taky se omlouvám za to co jsem řekla v té škole "
Kývl jsem hlavou a Kat pozvedla obočí .

" Teď se omluv ty "

" Za co se mám omlouvat ?"

" Skutečně Klausi! Taky si řekl pár ošklivých slov . Omluv se mi !"

" Nikdy ! "

" Hele každý jsme něco řekl musíme si vycházet vstříc a byt na sebe hodní "

" Vyšel jsem ti vstříc dovolil jsem ti aby jsi se mi omluvila "

" O můj bože !! "
Zasmál jsem se a Kat mě odstrčila a zavřela tu zástěnu .

" Dobrá omlouvám se "

" Děkuji "
Řekla mi Kat , usmál jsem se a šel jsem do pokoje . Kat pochvili vylezla a měla kolem sebe omotaný ručník .

" Půjdu za Marcelem ty a Elijah zjistíte proč nejsou v zátoce vlci "

" Ne chci jít s tebou!"

" Kat "

" Prosím "
Koukala se na mě , nadechl jsem se a pak vzdychnul .

" Dobře ale neuděláš nic jasné , budeš mě poslouchat "

" Dobře "
Usmála se a šla se obléct , zavrtěl jsem hlavou.

Čekal jsem na Kat dole na chodbě , přišla po chvíli a měla na sobě černé kalhoty a černé tílko bylo divné vidět ji takhle , myslím tím v kalhotách a v tílku byl jsem zvykli že nosila šaty . Zastavila se pře mnou  a dávala si vlasy do culíku .

" Můžeme jít "
Koukala se na mě , kývl jsem hlavou a ještě jednou jsem si ji prohlédl , točil jsem se a šli jsme tedy za Marcelem . Nevěděl jsem co mám čekat, ale podle vyprávění od Kat asi cokoliv .

Když jsme došli do mého domu nic tam nebylo jak jsem odešel , všude tam bylo plno upírů , Kat se držela za mnou a každý se na nás koukal .

" Marceli !!"
Zvýšil jsem hlas a hudba přestala hrát , zastavil jsem se a Kat stála vedle mě . Rozhlédl jsem se kolem a pak jsem se podíval na Kat , ta kývla hlavou na balkon , koukl jsem se nahoru a tam stál Marcel .

" Rodina se vrátila "
Řekl Marcel a stál vzápětí u mě a u Kat , Kat se rozhlédla kolem , slyšel jsem jak se ji rozbušilo srdce .

" Dlouho jsme se neviděli"
Řekl mi Marcel , kývl jsem hlavou a koukali jsme se na sebe .

" Velké změny jak koukám "
Pousmál jsem se a Marcel kývl hlavou .

" Jste tady vždy vítáni Klausi , jen musíte dodržovat moje pravidla v mém městě "

" To není tvoje město !"
Řekla Kat , chytl jsem ji za ruku .

" Jaká pravidla ?"
Zeptal jsem se .

" Žádný vlci , žádné čarovaní , město patří upírům kterým se nesmí ublížit "
Řekl mi Marcel , kývl jsem hlavou . Pravidla, no nerad jsem se jimi řídil ale potřebovali jsme někde být prozatím .

" Dobrá "
Řekl jsem , rozhlédl jsem se opět po svém domě . Kývl jsem na Kat a šli jsme zpět k bráně . Kat se zastavila a otočila se opět na Marcela a pak se koukla na mě .

" Není to tvoje město Marceli , tohle jsem tě neučila !"
Marcel se zasmál a koukal se na Kat , ta se usmála a přitáhla si k sobě mladou dívku která stála u její pravé  ruku a zakousla se ji do krku . Vyrvala ji hrdlo a její tělo spadlo na zem , nadechl jsem se a koukal jsem se na Kat .
Marcel stál vzápětí u Kat ale to už jsem mezi nimi stál já , koukal jsem se Marcelovi do oči a on mě .

" Ona tvoje pravidla nebude dodržovat , to samé já . Nezapomínej kdo jsme "

" Město patří mě !! Já jsem nový král !!"
Křikl Marcel .

" Jsi krále poskok Marceli "
Odpověděl jsem mu a usmál jsem se a moje oči měli jantarovou barvu .

" Jdeme !"
Řekla mi Kat , otočil jsem a šel jsem za Kat .
Prošli jsme branou a Kat si rychle utírala pusu .

" Promiň mi to "
Řekla mi .

" To nic "
Odpověděl jsem ji , takhle jsem ji ještě neviděl . Staletí ji ukázali jaká muže být , kdo nebude silný nepřežije ..