Část čtyřicátá druhá

411 32 9
                                    

" Klaus nikdy nedělá nic jen tak , za ty staletí sním bys to měla vědět "
Řekl mi Marcel a nalil mi vodu , napila jsem se a zavrtěla hlavou .

" Tohle jsme si přáli tak dlouho , už ho jednou našel ten lék ale dala jsem ho Katherine aby mohl dostat co chce "

" Udělal to jen proto protože nechce dítě s Hayley "

" Ale chce , neznáš ho tak jako já "

" Chce rodinu s tebou Kat "

" Ale já nevím jestli chci ještě děti , u tebe se má výchova pokazila "
Pozvedla jsem obočí a Marcel přimouřil oči .

" Moc takhle nekoukej ! Mám pravdu !"

" Tobě bych neublížil "

" Nesmíš ublížit ani Klausovi , má tě rád jsi jeho syn Marceli "
Koukala jsem se na něho a Marcel se koukl do země .

" Prosím přestaň "
Položila jsem si ruku na jeho rameno a on mě obejmul , obejmula jsem ho taky a usmála jsem se .

" Teď jsi tak křehká Kat "

" Je to nezvyk "
Odpověděla jsem a usmála jsem se , Marcel otevřel dveře od knihovny a koukl se na mě .

" Můžete se vrátit domů , město je opět Klause a tvoje "

" Naše "
Řekla jsem mu a on kývl hlavou .

" Můj člověk tě doprovodí domů "
Kývla jsem hlavou a odešla jsem , opravdu jsem nevěděla jestli chci děti , jestli chci tenhle normální život .

.......Klaus .......

Vyšel jsem z pokoje a šel jsem dolů po schodech s tím že si půjdu pro Kat , otevřeli se ale vchodové dveře a Kat vešla do domu . Zastavil jsem se a ona zavřela dveře .
Rychle jsem stál u ní jestli ji nic není , prohlížel jsem si ji a ona se odtáhla .

" Jsi v pořádku "
Řekl jsem ona jen kývla hlavou .

" Můžeme se vrátit domů "
Řekla mi Kat , pozvedl jsem obočí .

" Co ?"

" Můžeme se vrátit domů , mluvila jsem s Marcelem "

" Ty mu věříš ?!"

" To mi říkáš ty "
Odpověděla mi Kat , zavrtěl jsem hlavou .

" Všechno co dělám je pro nás dva "

" Určitě "

" Kat miluju tě , hledal jsem ten lék aby jsem mohli být rodina , aby jsi měla to po čem tak moc toužíš "

" Toužila "
Když mi tohle řekla nevěděl jsem co na to mám odpovědět .

" Jedno dítě už čekáš , co myslíš že bude Klausi ? Že teď když jsem člověk uděláš si další děcko ! "
Zasmála se a koukala se na mě .

" Když jsem mluvila s Marcelem , řekl mi že nic neděláš jen tak a má pravdu . A já už nechci být součástí tohohle všeho, já už nechci "

" Jak to myslíš ?!"
Polkl jsem a koukal jsem se na ni .

" Čekáš dítě s Hayley, mám nějaké peníze a začnu jinak "

" Začneme jinak !"

" Ne! Začnu sama , bez tebe "
Když tohle řekla nedokázal jsem odpovědět , všechno v krku se mi sevřelo .

" Už nechci být součástí tebe "

" Ale ty jsi součástí mě !! Vždycky jsi byla, byla jsi mi souzená . Od prvního dne co jsem tě viděl , cítil tvojí vůni , poprvé jsem tě políbil "

" Už ne Klausi !"

" Nenechám tě odejít !"
Chytl jsem ji za paže a stiskl jsem ji , nějak jsem zapomněl že už není upír .

" Klausi !! To bolí !!"

" Jak jsem řekl ty nikam nepůjdeš , dala jsi slib !"

" Klausi !"
Pustil jsem ji a ona se chytla za paži , měla tam moje otisky prstů . Zadíval jsem se ji do oči .

" Cokoliv řeknu uděláš , nikdy se nebudeš snažit upustit mě a nebo mojí rodinu "
Kat se na mě dívala a přikývla , její zorničky se opět zúžily . Já ji obešel a odešel jsem pryč , kdybych tam sní zůstal ještě chvíli nejspíš bych ji vážně ublížil ..

Měsíční tajemství Kde žijí příběhy. Začni objevovat