❤️10❤️

15 0 0
                                    

Pohled Toma

Slyšel jsem ze zhora hlas. To znamená že už se probudila. Šel jsem tedy nahoru. Dveře byly pootevřený tak jsem malinko nakoukl.
Videl jsem že má v ruce kytaru. Tak jsem zvědavý co bude dál. Já si na svoje děťátka nenechám sehnout ani od svého bratra, ale u ní mi to nevadilo. Ani nevím proč.

Začla zpívat love yourself. Chvíli jsem ji poslouchal a užíval si její hlas. Měla ho nádherný. Pak jsem vešel do pokoje a začal zpívat refrén. Podívala se na mě. Čekal jsem že přestane hrát, ale ona se jen usmála a začla zpívat semnou.

Bylo to něco nezkušeného. Ta chemie mezi námi.

"Taky jsi to cítila?„ zeptal jsem se, když jsme dozpívali písničku.

"Ano„ odpověděla a nepřestávala se usmívat.

Taky jsem se usmál, protože jsem si myslel že to tak cítím jenom já. Myslím to když spolu zpívame.

"No a.. už je to dobrý?  Ehm ta 'autonehoda'„ zeptal jsem se abych začal nějakou konverzaci.

"J-jo dobrý„ probrala se z transu.

"A kolik je vlastně je hodin?„ zeptala se.

"Něco po desáté„ pokrčil jsem ramenama.

"Co už?  Tak to já už půjdu. Táta o mě bude mít strach„ popadla telefon a klíče a chtěla odejít.

"Ale no tak klid„ smál jsem se a chytil ji okolo pasu. Jak jsem si ji přitáhl blíž tak mě smích přešel a nahradila ho touha. Touha políbit jí, políbit jí na rty.

"U-už musím„ vytrhla se mi z náruče.

"Ne ty nikam nejdeš, už jsem psal tvému tátovi že přespíš u kamarádky a než se zeptáš, tak vzal jsem ti mobil, zjistil heslo a napsal mu a proč jsem napsal že spíš u kamarádky tak to protože, znám táty a oni nemají moc v lásce když holka spí u kluka„ zazubil jsem se. A jestli se ptáte tak ne nečtu myšlenky. Teda aspoň  jsem to ještě neobjevil jako svoji schopnost. David říká že každý má jiné schopnosti, takže nejde určit jaké budu mít já.

"Fajn„ usmála se. Dala zpět telefon a klíče na noční stolek.

"Tak si něco pustíme? Než půjdem spát„ pozvedla obočí.

"Dobře, a na co chceš koukat?„ zeptal jsem se.

"Co třeba Twilight Sagu?ehm stmívání „
Vzala si můj opakuju MŮJ notebook a začla vyhledávat. Si myslí že ji to tady patří? Samozřejmě se nezlobím, ale ještě jsem nezažil že člověk co je u mě poprvé si bude brát věci bez dovolení.

"Vážně? Na světě je hodně lepších filmu než je tohle„ ukázal jsem na obrazovku počítače.

Ale vážně. Nic lepšího vybrat nemohla? Upír co se bude koukat na film o upírech jaká to ironie.

.....

Film jsem dokoukal nakonec sám, protože Lucka usla v půlce filmu. Přikryl jsem ji dekou, ale furt jsem byl u ní. Podíval jsem se ještě na nějakej film který mě v polovině přestal bavit. Šel jsem na balkón a pozoroval hvězdy s měsícem.

Moje myšlenky směřovali jenom k jedné osobě a tou byla Lusi. Ano tu přezdívku jsem vymyslel teď a úplně sám.

Nemůžu ji lhát o tom kdo jsem a taky ji nechci ublížit. Dneska co jsem byl venku a chodil okolo lidí, mě dohánělo k šílenství. Slyšel jsem jejich tep jejích dýchání a hlavně krev jak jim putuje tělem. Měl jsem co dělat se ovládnout, ale u Lusi jsem nic takového neslyšel a ani jsem nedostal chuť na krev. Ale to neznamená že když to zvládnu potlačit jednou ze se mi to povede víckrát.

Nechci ji ublížit. Vím známe se pár dní ale záleží mi na ní.

Ani jsem si to neuvědomoval a stekali mi slzy po tváři.

Hoj🩸👄

Jak se máte?
Doufám že po téhle kapitole líp 😇

19.4.22

607 slov

vampire from Prague (FF / Tom Sean) Kde žijí příběhy. Začni objevovat