❤️27❤️

19 0 0
                                    

Vážně? Vážně se teď stalo to co se stalo? Nemůžu tomu uvěřit.
Koukali jsme si vzájemně do očí. Bylo, bylo to kouzelné. Možná ho mám víc než ráda, ale láska se tomu asi tak úplně říkat nedá, nebo... Nevím, jsem u toho všeho zmatená.

"Hej vy dva pojďte na večeři„ vytrhl mě z přemýšlení David.

"Co on vařil? To nee„ uchechtla jsem se a zvedla se z postele.
Jak je známo tak kluci moc vařit neumí, ale tak třeba mě překvapí.

Už jsem byla v kuchyni a Tom šel teprve dolů. Víte jak to vím ? Dupe jako slon takže ho nejde přeslechnout.

"Tak copak si uvařil? „ zeptala jsem se zvědavě. Tom teprve přišel do kuchyně.

"Palačinky, nic narychlo jsem nevymyslel a už jsem měl na ně docela i chuť, tak jsem zabil dvě mouchy jednou ránou„ uchechtl se a dál nám talíře s palačinkami před nás.
Překvapivě to bylo moc dobré.

"Máš to dobrý„ pochválila jsem ho a zároveň přelomila ticho co mezi námi panovalo.

"Děkuju, jsem rád že ti chutná„ upřímně se usmál a kousl si do své palačinky.

"Tak brácha, proč jsi vlastně přijel?„ zeptal se tom Davida.

"To nemůžu přijet a podívat se na brášku? A taky jsem teď tvoje chůva pokud sis nevšiml tak tu rodiče nejsou„ snažil se přesvědčit Toma že tu je jen tak, ale i já poznala že je za tím víc.

"Davide dost těch vytáček a řekni to rovnou„ pobídl ho Tom.

"Okeyyy jsem tu abych tě hlídal před-„ najednou se zastavil s podíval se na mě.

"Ona už ví všechno a nikomu nic neřekne, takže můžeš v klidu mluvit„ řekl Tom.

"Ou aha, super. Tak jsem tu proto abych tě hlídal před tou kledbou .. pokud nevíš tak už zbývá týden od zítřka a kdyby náhodou ... Něco tak tě budem muset chránit před lovci upírů.„ dořekl svůj monolog David.

"Aha, no.. je dobrý vědět že máš starost. Za což jsem ti moc vděčný„ objal ho.
Ooh ty jsou tak sládci.

Už jsme dojeli a uklidili kuchyň. David vaří my uklizime. Pecka. Šli jsme k Tomovi do pokoje. Jak jsme hned zabouchly dveře nastalo ticho s ve vzduchu bylo cítit napětí.
Jen tak jsme stáli a nic nedělali. Pak si tedy šel tom sednout s zapl počítač. Já si sedla vedle něho a koukala co na tom počítači dělá.
Pořád bylo ve vzduchu cítit napětí.

"Ehmmm ...... Chceme si o tom promluvit? „ zeptala jsem se. No spíš sama sebe než jeho.

"Zítra ano?„ odpověděl a já jen přikývla. Potřebovali jsme si to urovnat v hlavě tedy aspoň já.

Čaukoo🙈

K tomuto nemám co dodat

6.6.22

434 slov

vampire from Prague (FF / Tom Sean) Kde žijí příběhy. Začni objevovat