+18 (varování, abych někoho nepohoršila😁)
Hádky jsou ve vztazích normální, aspoň tak to tvrdí ostatní. V tom případě mám pocit, že nebyli pořádně ve vztahu. Nebo alespoň ve vztahu s jezdcem formule jedna.
Byla jsem v Monaku, kde se měla jet tento víkend GP F1. Dělala jsem společnost svému příteli, se kterým jsem byla něco málo přes půl roku.
Na nic jsem si nemohla stěžovat, Pierre je úžasný přítel. Jen jedna věc mě štvala a to bylo to, že mu nedělal problém se dívat na jiné slečny, ať už jsme byli kdekoliv.
Věděl až moc dobře, že je to kus. Aby ne, s těma modrýma očima, lehkým strništěm, drzým úsměvem a vypracovaným tělem.
Byla sobota večer, Pierre si v kvalifikaci dojel pro krásné čtvrté místo a byli jsme domluvení s ostatními, že si večer půjdeme někam sednout. Aby se kluci odreagovali před závody. Nikdo to však nechtěl přehánět, proto jsme usoudili, že maximálně v půlnoci půjdeme na hotel.
Do baru jsme dorazili po osmé večer, všude ve městě to žilo a tady to nebylo jinak.
S námi tu byl Charles a Charlotte, Lando a Luisa, Max s Kelly a Carlos s Isou.
Seděli jsme v jednom z mnoha boxů, na stole stáli drinky a konverzace nestála.
Po mém pravém boku seděl Pierre a zleva jsem měla Cha.
Ikdyž jsem cítila Pierrovo dlaň na mém stehně, on neměl problém se usmívat na skoro každou ženu, která prošla kolem a zavadila o nás pohledem. Přišlo mi, ze mě ignoroval. A to mě vytáčelo.
Zapojila jsem se do konverzace s Charlotte a upíjela svůj drink.
,,Odskočím si na toaletu, hned jsem zpátky." řekla jsem Cha zvýšeným hlasem, aby mě slyšela přes hlasitou hudbu. Ruku mého přítele jsem dala stranou, až se na mě podíval. Mávla jsem rukou že nic a rozešla se dolů, kde se nacházel parket a zároveň toalety.
Charlotte mě doběhla a chytla se mě kolem ruky.
,,Půjdu s tebou." vysvětlila pobaveně a společně jsme došly na toalety.
Kupodivu jsme tu byly jediné, byl tu příjemný klid. Hlavně pro mé uši.
,,Y/N? Nedá mi to a musím se zeptat. Děje se něco mezi tebou a Pierrem?" zeptala se Cha starostlivě, zatímco si myla ruce. Já stála před zrcadlem a lehce si upravovala makeup.
,,Já nevím. Nevím jestli byl dobrý nápad, začít si něco s jezdcem. Přijde mi, že mě má jen na okrasu, aby někdo stál po jeho boku. Nedělá mu problém mě držet za ruku a usmívat se na jiný. Už jen čekám až některé z nich dá své číslo." vydechla jsem tiše a sklonila pohled na své ruce, kterými jsem se opírala o umyvadlo.
,,Myslíš, že by tě podvedl?" zeptala se rovnou, čekala jsem tuhle otázku.
,,Upřímně? Já nevím. A bojím se, že by mu to nedělalo sebemenší problém." odpověděla jsem popravdě, tak jak jsem to momentálně cítila.
,,Měli by jste si promluvit. Tohle není dobrý, aby ses takhle cítila." zakroutila hlavou a rukou mě pohladila po rameni.
,,Já vím.. jenže každý pokus skončil hádkou. Nevím, jestli má cenu tenhle vztah udržovat. Ikdyž ho miluju sebevíc."
,,Určitě si s ním zkus ještě promluvit, nebo klidně řeknu Charlesovi, ať s ním zkusí hodit řeč. Přece jen jsou přátelé." usmála se povzbudivě a já jen přikývla, měla pravdu. Zkusím to ještě jednou.
Vrátily jsme se do boxu za ostatními, nikde jsem však neviděla Pierra.
Charles si všiml mého pohledu a proto se podíval o kus dál k baru. Podívala jsem se taky a vydechla.
Stál tam můj přítel a bavil se s nějakou mladou brunetkou, které div prsa nevypadli z trička, jak se před ním kroutila.
Poslední kapka pro mě byla, když ji položil ruku kolem pasu a ona se rozesmála. Bůh ví o čem se bavili.
Ostatní to sledovali, nevěřili svým očím.
Sebrala jsem svou kabelku, zkontrolovala jsem jestli mám všechno a přehodila ji přes rameno.
,,Mám jít s tebou?" zeptala se Cha, když viděla, že jsem na odchodu.
,,Nemusíš, zůstaň tu a užijte si to." usmála jsem se vděčně a rozloučila se s ostatními.
Zamířila jsem k baru, kde stál Pierre a něco zrovna říkal té slečně.
Poklepala jsem mu na rameno a on se otočil.
,,Y/N, tak tady jsi." usmál se, jakoby se nic nedělo. To si ze mě dělá srandu.
,,Odcházím. Ty tu klidně zůstaň." oznámila jsem mu to jako hotovou věc, než jsem se otočila a vydala se ven.
Před klubem mě zastavil až jeho hlas.
,,Y/N! No tak, stůj." zastavila jsem se a otočila se čelem k němu. Můj postoj teď připomínal rozzuřeného býka.
,,Co se děje?" zeptal se snad na tu nejhloupější otázku.
,,Nic se neděje. Vrať se na bar, určitě na tebe čeká." kývla jsem ke klubu a pokračovala v cestě do hotelu, který se nacházel kousek od baru.
Mé slova nebral vážně a rozešel se za mnou.
