Jednodílovky

Sekat dříví bez dobrodružství

Skelena probudil cizí dotek v místech kde mu to nebylo ani trochu příjemné, na něco takového ještě nebyl připravený, ale dělo se. Někdo mu sahal na vlasy a to on z duše nesnáší!
Pomalu otevřel hnědé oči, aby zjistil kdo mu sahá na jeho drahocenné vlasy.
Když je otevřel tak už tam ale nikdo nebyl. On tam totiž nejspíš nikdo nebyl ani předtím. Je štěstí že tu nikdo není, protože to by nebylo pěkný. Pomyslel si, ale lhal sám sobě. Jelikož on byl, a to moc dobře věděl, drsnej jak hladká mouka.

Sešel dolů po schodech ze svého pokoje do jídelny.
" Dnes můžeš nasekat další dříví." Uvítaly ho vřelé hlasy jeho matky a otce zároveň. Zamračil se na ně a s reptáním typu " No jste fakt vtipný" nebo " si děláte srandu. Ne?!" Zmizel radši rovnou k dříví i bez snídaně.
A jak naštvaně mlátil sekerou do dřeva, dolehl k němu hlas.  " Ahoj!" Volal z dálky. Když osoby došli až k němu, poznal jednoho ze svých kamarádů. Zbytek neznal. Ale vypadali, jako nějaká ta parta co jde dělat něco podobného jako třeba, já nevím,hodit prsten do hory osudu nebo tak. Prostě s sebou určitě táhli dobrodružství!  Teď mu určitě nabídnou jestli se k nim nepřidá. Celý nedočkavý odhodil sekeru a čekal co jeho kamarád řekne.
" Mám na tebe jednu otázku." Začal, s vážným výrazem mu hleděl do očí.
" Předem tě upozorňuji, že nic z toho co řeknu nemusíš udělat. Je to jen o tvém rozhodnutí, jelikož tě to bude stát spoustu času, odvahy a trpělivosti." Odmlčel se. Skelen už nedočkavostí pomalu umíral. Teď přijde jeho chvíle. Jeho čas zazářit.
" Takže Skelene, nechceš-"
" Ano rád, hned." Utnul svého kamaráda v půlce věty a kýval hlavou.
" Opravdu? " Zeptal se muž hned za Skelenovým kamarádem. " Ano!"
" Neříkals že se psů bojí?" Ozval se člen nejvíc vzadu. Asi nějaký trpaslík, že ho Skelen neviděl...? To je jedno. " A co že se bojím psů?" Zeptal se Skelen  zmateně.
" No asi sis všiml, že jdu za dobrodružstvím... No a chtěl jsem tě požádat jestli mi nepohlídáš psa?"
"Pohlídat. Psa?" Jeho naděje byly zničeny. " A nemůžu jít spíš s váma?" Musel to zkusit.
" Nooo...jako teoreticky ano-" V tu chvíli se z domku vyřítili Skelenovy rodiče.
" Ani nápad! Nikam nejdeš! Sekat dříví na dvorku budeš! " Ruce uchopily sekeru, sekera se zlostně zasekla do dříví, zazvonil zvonec a  tím, jak už asi všichni víme, bylo pro Skelena dobrodružství konec...

Kdo si jako myslí že by to dříví sekal kdyby odešel?

Toto je asi jako vždy velmi krátké...
Kdyby někoho zajímalo jak to vzniklo tak jsem asi před týdnem našla svoje staré rozepsané jednodílovky a dokonce celé dva příběhy ( od každého 1 kapitolu no XD )
Zároveň se mi dnes stala taková zajímavá věc. Stalo se vám někdy, že by jste si na tělocvik zapomněli vzít kalhoty? A nemyslím zapomenout doma ale málem si je zapomenout vzít na sebe. Jsem se trochu moc zamyslela, pomalu jsem  brala do ruky botu, když mi došlo že na sobě stále nemám docela podstatnou část oblečení 😅

Také jsem se chtěla na něco zeptat, ale zapomněla jsem na co takže mi nezbývá nic víc než se opět rozloučit a znovu se objevím až s další jednodílovkou, která ponese název Pan drak:)
( pokud ji tedy dopíšu, v opačném případě to bude něco jiného )