Jednodílovky

Pan drak

Tak tady asi, možná nevim co píšu! A ve finále je to takový nedopečený ( Což není k smíchu )
Jelikož mám pocit, že jediný co umím napsat je buď nějaký děsně ( nemůžu si vzpomenout na to slovo. Takže použiju neoriginální nebo předvídatelný XD fakt nevím )  příběh ( a žádný jsem nevydala ) , nějaká divná/bez příběhu/nepochopitelná i pro mě jednodílovka a sem tam se ukáže i něco lepšího XD
Všechno je to jen mé zamyšlení a názor... Možná to tak neni乁( •_• )ㄏ
A teď k tomuto skvostu
______________________________________

"Pamatujete si když jste poprvé roztáhl křídla pane draku? "
" Ne, pamatuji toho spoustu a spoustu jsem zapomněl." Odpověděl pomalu znavený, hluboký hlas starého draka vyhřívajícího se na slunci.
" A co vaše rodina pane draku? Pamatujete si na ní? Jaká byla pane draku?" Ozýval se tenký, zvědavý hlas stále dokola
" Nepamatuji si na svou rodinu."
" Ale určitě si něco musíte pamatovat pane draku. Co jste dělal když jste byl malý pane draku? Co jste dělal když jste byl to...ehm... střední pane draku?" Otravovalo obrovského tvora svými otázkami stále dokola to lidské mládě.
" Ne ani to si nemapamatuji." Odpověděl znovu drak.
" Ale pane draku. Vy mi lžete pane draku. Něco si pamatujete, určitě. Říkal jste že toho pamatujete mnoho. Musíte mít nějaké vzpomínky Pane draku. " Samozřejmě že starý drak lhal a vzpomínek měl, že by zaplnily životy nepočítaného množství lidí. Nechtělo se mu ale vzpomínat a vracet se do minulosti. Na to byl příliš starý a unavený. Jediné co chtěl bylo mít klid a nerušeně zůstat sám se sluncem.
" Pane draku... Opravdu mi nic neřeknete? Prosím vás pane draku!..." Šupiny zaškrábaly o kámen jak drak těžce zvedal hlavu. Jestli se mu lidské dítě zdálo malé, když ho měl přímo u hlavy. Tak teď ve výšce, do které se mu podařilo hlavu zvednout, zjistil že je ještě menší než myslel. I jeho nejkratší dráp byl minimálně o metr a půl větší než ono. " Běž pryč mládě." Otočil hlavu na druhou stranu směrem ke slunci, jež už začalo pomalu klesat a skrývat se za hory.
" Takže vy mi opravdu stále nic neřeknete pane draku? Proč se mnou nechcete mluvit pane draku? Proč nevzpomínáte pane draku?" Upíralo dítě oči na obrovské šupiny v barvě kamene, které pokrývaly tělo draka a nesly na sobě spoustu škrábanců. Některé byly zubaté jak se z nich tu a tam kousek odštípl.
" Ne. Nic ti nepovím. Nechci vzpomínat." Rozlehl se náhle úplně tichým okolím drakův hlas.
" Tak dobrá. Ale měl by jste vzpomínat Pane draku. Musíte vzpomínat Pane draku..." Hlas dítěte utichl. Konečně. Starý drak natočil hlavu tam kde stálo dítě. A vydechl. Konečně tam již nesedělo. Opět tam byl jen drobný náhrobní kámen.
Pohodlně ulehl na kameni a odpočíval.

A jak čas plynul, starý drak byl ještě starší, jeho dech pomalejší a hlas dítěte stále slabší. A pak " Pane draku! Vy už jste tady." Radostně mu říkal hlas přímo u hlavy. " Věděl jsem to, Pane draku."
Starý drak otevřel oči. Svět byl jiný než si ho pamatoval. Byl víc bělavý a mihotavý. "Proč jsi zase přišlo? "Zavrčel nevrle.
" Já nepřišel za vámi, to vy jste přišel za mnou Pane draku. Dívejte." Natáhla se malá ruka a na cosi ukazovala. Drak pootočil hlavu. Na kameni ležel obrovský tvor. Byl tak klidný, mysleli byste, že spí. Až na to, že ležel úplně nehnutě. Hrudník se nenadzvedl v znamení dechu ani jednou.
" Pane draku. Je mi líto, že tu zůstanete ležet... Počkejte kam odcházíte? " Předtím by kroky draka rozetřásli zemi, teď odcházel a ani stéblo se neohnulo.
" Víte, že odsud nemůžete odejít, Pane draku? Musíte zůstat." Drak neposlouchal a dál šel. Čím dál byl tím byl šťastnější. Ale jen do doby dokud znovu nestál před dítětem. " Nemůžete odtud odejít Pane draku. Říkal jsem to. Vy mě vůbec neposloucháte."
A drak jako kdyby opravdu neslyšel. Znovu odešel a znovu a znovu. Kdykoliv se mu do cesty opět připletlo dítě, změnil směr. Takhle to šlo jeden den, dva dny. Třetího dne to drak konečně vzdal. Opravdu nemůže odejít příliš daleko od místa svého úmrtí. Je to tím, že ho nemá kdo pohřbít? Čím jiným by bylo?
" Pane draku. Už jste to pochopil?" Ozval se pro draka nejotravnější zvuk ze všech. " Ano." Zavřel.
" V tom případě mi teď můžete vyprávět na co si vzpomínáte. Začněte tím jak jste poprvé roztáhl křídla, Pane draku." Drak zlostně otočil hlavu k dítěti. Zařval tak, že kdyby byl stále dýchal všechna zvířata by z lesa utekla. Přistoupil blíž, posadil se a začal vyprávět...
" Když jsem poprvé roztáhl křídla,vezmu to jako můj první let, nebylo mi ani půl roku. Nebyl to let spíše plachtění, ale i tak to byl nejkrásnější zážitek, který musí zůstat v mysli každého draka." Zavzpomínal starý drak a poprvé za celou dobu vypadal aspoň trochu šťastný. " Co vaše rodina? Matka a otec? Byli u toho také Pane draku? "
"Jistěže ano." Viděl v duchu drak celé své dětství.
" Museli být taaak pyšní Pane draku!"
" Ano to byli."
" Páni měl jste úžasné rodiče Pane draku. Určitě museli být pyšní když jste poprvé zabil člověka. Že ano?!" Drak zůstal zticha.
" No tak museli být pyšní když jste mě zabil. No ne? Pane draku? Byli?!" Ptalo se dítě pořád dokola, až nakonec drak odpověděl.
" Byli a moc..."
" Byli by smutní kdyby jste zemřel?" Posadilo se dítě před draka.
" Ach ano."
" Jak myslíte že se cítili moji rodiče? Pane draku? Nemyslíte, že to muselo být strašné? Nikdy nedostaly víc šancí být na mě pyšní, protože Vy jste jim je sebral..." Dítě nepřestávalo mluvit. Čím déle mluvilo tím více to bylo drakovy líto. 
" Co myslíš draku?" Řeklo nakonec. V tu chvíli to nebyl Pan drak, ale jen drak. Krutá bestie, která zničila život rovnou třem lidem.
Mlčel.
" Zase nic neřekneš? Proč jsi zabil jen mě a nikoho jiného?"
Ticho.
" Tak už mi nic neříkej." Otočilo se dítě a šlo pryč.

Stejně jako drak ani ono nemohlo pryč, ale ať šlo daleko jak šlo daleko na stejné místo se pořád nevracelo. Zastavilo. Otočilo hlavu. Tam za ním stál drak. Celou cestu ho následoval. Nebyl to ten samý drak co se vyhříval na kameni. Byl to drak, který dítěti vše řekl a na vše odpověděl. Ukázal mu oblohu a aspoň z části napravil co udělal. A nakonec zůstal sám. Mohl sice odejít, ale v hlouby duše věděl, že si to nezaslouží. Tolik ho tížil pocit viny...

______________________________________

Konec 😅

Mějte se dobře ❤️
Jdu spát radši XD