Je to láska?!

VI

Uběhl měsíc od mého rozchodu s Albertem a zároveň nějakému sblížení s Haďákem. Nějak náš vztah/nevztah neventilujeme na veřejnost. Ví o tom Viki, protože nějaký den jsem spala u Haďáka a on pak u nás. Ovšem zažívám to co jsem nikdy nezažívala. Jistě že jsem měla nějaký vztahy, ale jak víte asi v tom nehrála dvakrát láska. Poslední týden mi bývá dosti špatně, mám žaludek na vodě, nemůžu pořádně nic sníst. A já jenom doufám, že to není to co si myslím. Není na to ten správný čas. A vím o mém Haďákovi, že on by teď dítě nechtěl. 

Na zítra jsem se objednala k doktorovi. Jsem netrpělivá, ale nebudu si tu myšlenku vůbec připouštět. Já vlastně ani nevím co bych dělala. Jestli bych si to miminko nechala nebo ne. Nebudu už nad tím spekulovat. Určitě to je jenom nějaká viróza. 

Došla jsem do pavilonu za Adamem a ten zase dělal papíry, nabízela jsem mu tolikrát, že je klidně budu dělat já, že mi to nevadí a že mě to baví, nechce, tak ať si to užije.

  ,,Ahoj." Pozdravila jsem a usmála. Leknutím na mě otočil hlavu a taky se usmál. ,,Promiň, nechtěla jsem tě vylekat." A zasmála se. Adam si stoupl a dal mi pusu.

  ,,Ahoj, jsem rád, že tě vidím." Mírně se ošil. ,,Víš, chci se tě na něco zeptat, vím, že je asi ještě brzo. Ale.. sakra. Nechtěla by jsi se stát mojí přítelkyní?" Adam se díval do země a mírně se u toho šklebil. 

  ,,Ráda." Objala jsem ho a dala mu pusu na tvář. ,,Ale teď když dovolíš, půjdu si dělat svoji práci." 

Celý den v ZOO dneska utekl nějak rychle a já už se pomalu chystám k odchodu. Večer mám jít za Adamem. Ale musím vymyslet to, proč budu zítra ráno od něj odcházet dřív. Většinou totiž chodíme spolu do práce, když jsme spolu přes noc. Nemůžu mu říct kam jdu a proč tam jdu. Ještě teď, když to máme oficiální. Nechci pokazit to krásný co mezi sebou máme. Takhle krásný to nebylo ani mezi mnou a Albertem. 

Došla jsem domů a Viki šila nějakou zakázku. Hodila jsem baťoh do pokoje a šla si sednout za ní. 

  ,,Děje se něco, že jsi tak potichu dneska." Optala se mě. Je pravda, že jak se moje kontrola blíží, tak jsem víc a víc nervózní.

  ,,Jo i ne. Viki. Mám blbý pocit, že jsem těhotná." Viki přestala šít a otočila se rychlostí blesku na mě. Měla na tváři úsměv. To teda nevím proč, když ví jak to je.

  ,,Tak. To. Je. Skvělý. Já budu teta." Začala jásat ještě víc. Mě teda do jásání moc není. 

  ,,Ne. Není to skvělý. Víš jak to má Adam s dítětem. Nechce ho. A já nechci kazit to co mezi sebou máme. Dneska jsme se dali teprve oficiálně dohromady a já bych za ním měla dojít, že jsem s ním těhotná? Tady nejsi ve filmu. Víš kam by mě s tím poslal? Možná tak do háje."  Přitáhla jsem si nohy k tělu a hlavu do nich zabořila. Chce se mi z toho akorát tak brečet. Viki za mnou došla a objala mě. Seděli jsme tak třeba půl hodiny, než jsem si uvědomila, že mám jít za tím Adamem. Ovšem nevím, jestli tam půjdu. Řeknu, že mi není dobře a zůstanu doma. Aspoň mám vyřešený, co bych mu řekla ráno. Zvedla jsem se a šla do pokoje. Vzala si mobil do ruky a napsala mu zprávu.

Promiň, ale dneska nedojdu, není mi dobře. Uvidíme se zítra v práci. Miluji tě.

Padla jsem do postele a hned usnula.

***

Další díl je tady. Tak co si myslíte vy? Je Sid těhotná nebo ne? A jestli ano, řekn to Adamovi nebo ne a jak se k tomu oba postaví? Budu ráda za like a za okomentování.