Je to láska?!

X

Dva roky utekly jako voda. S mojí rodinou jsem za dobře a jsem za to moc ráda. Malá Sid jim neskutečně přirostla k srdíčku a berou si ji části na hlídání. Já si našla jinou práci. I když jsem měla nutkání se vrátit do ZOO. Paní ředitelka mi nabídla místo jako její sekretářka, ale musela jsem odmítnout. Adam se pořád neozval. Očividně nemá zájem ani o naši dceru a já kdybych ho tam měla denně potkávat, tak by Sid neměla ani mámu. Protože bych se z toho akorát zhroutila. Ano, stále ho miluji, stále ho beru jako otce, ale už to pro mě není ten chlap, jakého jsem v něm viděla. Není to chlap co by měl koule na to se ozvat. A jestli si myslíte, že jsem si změnila číslo, tak ne nezměnila, pořád mám to stejný. A ano zkoušela jsem ho kontaktovat já, ale bez úspěchu. Eliška mi vždy vypráví, jak tam chodí Adam jako tělo bez duše, že jak já jsem ho změnila k lepšímu, tak on se potom změnil úplně do jiného. Že to ani není Adam co tam byl než poznal mě. Ale že je úplně vyměněný. Jeho děda se čas od času zastaví za naší rodinou, ale jenom skrz nějaký pracovní věci. Ale malou Sid už několikrát viděl. Vždy mi napsal a blahopřál k jejím narozeninám. Dokonce jsem od pana Hrušky dostala kytici, za krásnou vnučku. To jsem opravdu nečekala. No a dnes jdeme na procházku do ZOO. Chci aby měla krásný dětství se vším všudy. Sice jsem říkala, že pracovat tam bych nezvládla. Ale ráda tam s malou chodím. Chodíme tam za tetou Eliškou, která nás vždy vezme i za žirafami, tak jak jsem to měla když jsem tam normálně pracovala. Ale nevím, jestli dnešní den, byl ten správný den.

Klasicky jsme vešli do ZOO a první kam jsme mířily byly samozřejmě žirafy. No i když má Sid teprve dva roky, tak už umí říct krásný ahoj teto. Takže jsme postavily, samozřejmě Eliška nejdříve musela přivítat malou Sid a pak až mě. Ani jsem se na něj nemusela ptát a Eliška hned spustila.

,,Víš Anni, nechtěla by jsi za ním dneska jít i tady se Sid? Moje mamka je tak trošku slepice a povídala si o vás se zvířaty u Adama. No a on tak nějak všechno slyšel. A prý když se na něj v úleku podívala, protože si to uvědomila, tak Adam jenom stál a usmíval se." Říká mi druhým jménem aby si malá nemyslela, ze mluví na ni. Několikrát jsem ji ovšem zdůrazňovala, ať o něm před ní nemluví. Protože já pak neposlouchám nic jiného, že se chce podívat za strejdou Adamem od hadů.

,,Eli, kolikrát jsme se o tomhle bavily? Pokud on nebude chtít, tak ho nutit nemůžu. Víš, že jsem se snažila ho několikrát kontaktovat. A k čemu to bylo? K ničemu." Smutně jsem povzdechla. Malá došla za mnou, chytila mě za ruku a táhla k zábradlí. Chtěla mi ukázat, že tam je nový žirafí přírůstek.

,,No, my se s tebou rozloučíme a půjdeme se podívat i na ostatní zvířátka." Objala jsem Elišku, Sid tetě zamávala a my mohly pokračovat v dobrodružství. Když jsme procházely kolem buvolů nahrnuly se mi vzpomínky. Zalily se mi oči slzy, ale já to rychle rozmrkala.

,,Mami, půjdeme se podívat na hady? A želvy? Prosím" hodila na mě smutný oči, protože ví, že jim vždycky podlehnu. Poraženecky jsem vydechla a kývla. ,,Joo." Zaradovala se a začala mě táhnout tím směrem. Došly jsme k pavilonu a na mě opět vyskočily vzpomínky. Jak já jsem to tady milovala. Vzala jsem si Sid do náruče, aby viděla na všechny hady. Očividně něco po svém otci zdědila. Lásku k hadům.

,,Tady jsem dřív pracovala. Každý den. A moc mě ta práce bavila. Sice jsem hady nemilovala tolik jako strejda Adam. Ale byla to úžasná práce." Povídala jsem Sid. Byly jsme tady za ty dva roky poprvé.
,,Taky budu pracovat tady. S hady. Jako ty, maminko." Odpověděla mi a dál se kochala.
,,Sid.." uslyšela jsem najednou za svými zády.

***
Tak jo, poslední díl. Ještě bude epilog. A pak se třeba uvidíme spolu u jiného dílu. Budu rada za like či komentář