Je to láska?!

V

Adam

Došli jsme s Aničkou do ZOO a museli jsme samozřejmě dělat, že se nic nestalo. Bude to náročné, mám nutkání ji mít pořád po svém boku. Už jenom to, že jsme došli spolu může být podezřelé. Nečekal jsem, že ona mi tak pomotá hlavu. Od mých starých dob jsem nikoho neměl a ani jsem nikoho nechtěl a pak přijde ona a pomotá mi hlavu. Nejhorší na tom všem je, že je pořád s tím debilem. A že se budu muset dívat na to jak spolu cukrují. Mám pocit, že jsem se zamiloval. Sakra já pro ni nejsem dobrá partie. Se mnou nebude v bezpečí, jenom ji ublížím. A to nechci. Kdybych ji ublížil, tak si tu vinu ponesu do konce života. Mám ji rád, opravdu moc. Ale nevím jestli s ní můžu být. To že jí by se stalo něco na úkor mě, to bych si neodpustil. Asi bych ji měl nechat. Ať si je spokojená s Albertem. Tam jí nic nehrozí. Tam bude v bezpečí. Se mnou ne. 

Sakra Adame. Prober se. Máš vedle sebe úžasnou holku s úžasným srdcem. A jako bonus jí nevadí plazy. Já nevím. Chápete to, poprvé v životě nevím. Nevím jak se k tomu postavit. Nevím co mám dělat. Ale jediný co vím je to, že ji miluju. A pro její bezpečí bych udělal všechno. Takže jsem si tady vlastně odpověděl, co mám udělat. 

Měl bych si s ní teda promluvit. Ale nevím kam šla, vím že mi něco říkala, ale já měl myšlenky úplně jinde. Úplně jinde a stejně nad ní, jak vtipné. 

  ,,Ahoj." Uslyšel jsem náhle a nestál tam nikdo jiný než ona. Krásná i v těch firemních hadrech. Usmívala se od ucha k uchu. Mně tolik do smíchu nebylo.

  ,,Ahoj." Jsem na to vůbec připravený? Adame vzchop se. Jsi kus chlapa. Tohle musíš zvládnout. 

  ,,Potřeboval bych si s tebou promluvit." Přišla za mnou ke stolu u kterého jsem seděl a chtěla mi dát pusu. Uhnul jsem. Těžce a uhnul. 

  ,,Já s tebou taky a s dovolením začnu. Víš, přemýšlel jsem. Vím, že ráno jsem ti dal asi nějakou naději, ale.. Prostě nejsem ten správný pro tebe, čeká tě se mnou nebezpečí, nemohl bych tě uchránit a věř mi, že kdyby se ti něco stalo, tak bych si to vyčítal do konce života. Prostě.. buď šťastná s tím idiotem. A mezi námi se to vrátí do starých kolejí. Bude to pro obě strany lepší." Viděl jsem, jak se ji oči podlily slzami. Drásalo mi to srdce. Vlastně celá ta řeč mi drásala srdce. 

  ,,Přišla jsem ti říct, že mezi mnou a Albertem je konec..." Sbalila se a odešla. Sakra, já jsem takový idiot. Vyběhl jsem za ní, ale už jsem ji nezastihl. Adame proč. Proč musíš všem jenom ubližovat. Měl by jsi si dát pár facek. 

V pavilonu se už dneska neukázala. Zkoušel jsem jí volat, psát, ale bez úspěchu. Po práci jsem zašel do baru. A tam ji uviděl. Seděla na baru a popíjela víno. Zdrcenější pohled jsem neviděl. Ovšem ho na mě nenechala dlouho. Řekla něco barmanovi, vzala si bundu, kabelku a chtěla odejít. Zastavil jsem ji. 

  ,,Anni. prosím.." Zkusil jsem to. Ovšem bez úspěchu. Vytrhla se z mého sevření, obešla mě a odešla. Rozběhl jsem se za ní, podotýkám, že dneska už po druhé. ,,Notak, počkej!" Křičel jsem za ní, neotáčela se a utíkala dál. 

  ,,Na co mám čekat? Na to, že mi dáš zase planý naděje? Já se rozejdu s Albertem ,aby jsme mi měli čistý štít a ty na mě vybalíš tady tohle? Tak mi řekni na co mám čekat? Na co? Na to, až mi zase ublížíš. Asi jsi měl teda pravdu, že bys mi jenom ublížil. Nechci s tebou už nic mít. Jsi stejný jako všichni chlapi." Zakřičela na mě. Otočila a pokračovala dál.

  ,,Sakra! Já tě miluji, ty hadice jedna." Zakřičel jsem na ni. ,,Miluji tě už dlouho.  A dlouho jsem to tajil a nechtěl si to připustit. Zaujala jsi mě hned první den co jsme se viděli. Ano vím, byl jsem na tebe hnusný, ale je to moje obrana. Která selhala a já se do tebe zamiloval. Tak moc až jsem ti ublížil. Promiň mi to." 

Anička se zastavila. Doběhl jsem ji. A znova políbil. V životě jsem necítil to co s ní. 

***

Tak jo. Máte tady další část. Tentokrát z pohledu Adama. Může se vám zdát, že je to uspěchaný. Ale plánuji mít tenhle příběh tak na 10-15 dílů. Nechci z toho dělat, nějakou dlouhou slátaninu. Za like a komentář budu ráda.