Je to láska?!

IX

Mám těsně před porodem a s Adamem nejsem vůbec v kontaktu, dělá, že neexistuji. Ale i tak jsem se rozhodla dát naší dceři příjmení po něm. I když teda dělá, že neexistujeme, tak chci aby naše dcera po něm to příjmení nesla, přece jenom je to její otec. A kdykoliv se může něco změnit. 

Nastal den D a já od včerejšího večera ležím v porodnici a čekám jak se malá rozhodne. Zatím to vypadá, že bude narozená ještě dnes. A taky že jo. Odvezli mě na sál a dál vám to asi nemusím popisovat. 

Uběhly tři dny a mě pouštěli z nemocnice. První moje kroky vedli domů, ne k rodičům, ale ke mně domů. Za rodiči půjdu až tak za tři dny. Během těch pár měsíců co tady bydlím, tak jsem si to všechno zařídila, jak pokoj pro malou, tak znovu můj pokoj. To bylo jediný štěstí, že jsme s Adamem neřešili. Jemu by to teď asi bylo dosti k ničemu. Nikdy jsem nečekala, že na výchovu budu sama, jak jistě víte, měla jsem v něm velikou důvěru. Ale já jsem se tak rozhodla. Řekla bych, tak ať teď trpím, ale mě to vlastně nevadí.

Tak jo, stojím před dveřmi od rodičů a už nejsem tak moc odhodlaná. Ale přinejhorším mě vydědí. Co víc se může stát. Opatrně jsem zmáčkla na zvonek a čekala jsem než mi někdo přijde otevřít. A je to tu, ve dveřích stála mamka s babičkou. 

  ,,Sid?! Co tady proboha děláš a proč máš to dítě?" Řekla vystrašeně babička, bylo mi jasný, že ona to ponese nejhůř. 

  ,,Taky vás ráda vidím. Můžeme si o tom promluvit v klidu vevnitř?" Němě kývly a pustily mě dál. Tak aspoň jsem se dostala dovnitř, to je jedno malé plus pro mě. Usadila jsem se na gauči a kočárek dala vedle sebe. Malá spala, takže to bude možná o něco lepší, že nebude babča tolik vyvádět. 

  ,,No, než začnete vy, tak začnu já. Tohle je moje dcera, nebyla jsem v Americe a nestudovala, celou dobu jsem byla v Česku a pracovala v ZOO. Tam jsem poznala úžasného chlapa s kterým mám tuhle nádhernou dceru. Ale bohužel se naše cesty rozdělily a já zůstala sama. Takže bych vám chtěla představit nejmenší Sidonii." Spustila jsem a obě se na mě dívali jak kdybych si dělala srandu. Omyl tohle je krutá realita. Ptáte se proč znova Sidonie? Protože jsem chtěla ať má ta malá něco po mě, když po mistru má příjmení. 

  ,,Sidonie Anno, děláš si teď z nás dobrý den? Jak jakože jsi nebyla v Americe a radši jsi kydala hnůj v ZOO  a jak jakože máš dceru?" Začala pomalu zvyšovat hlas babča. Ale já ji gestem ukázala ať je trošku mírnější, že malá spí. To ji možná naštvalo ještě víc. 

No, od rodičů jsem odcházela v pozdních večerních hodinách. Nakonec i babička si to všechno nechala vysvětlit a mám pocit, že do malé Sid se zamilovala. I když mi to neřekla úplně na přímo, ale tohle já na ní poznám. Něčím si jí to malý stvoření získalo. Zítra mám v plánu dojít do ZOO za Eliškou a paní Roklovou a hodně se vyhnout pavilonu plazů. Pořád to v sobě nemám úplně uzavřené. Mám pocit, že ho stejně i přes to všechno zlé miluju. A bojím se, že kdybych ho jen jedinkrát potkala, tak se zamiluji znova a ještě víc. 

***

Máme to tady, předposlední díl. Za like a komentář budu jedině ráda.