Simple Love [Niall Horan, CZ]

Simple Love - 12. díl

"Katie?" probudil mě z transu něčí hlas a zvedla jsem pohled od svého hrnku. 

"Hm??" 

"Nasnídej se. Celou dobu jsi se ničeho nedotkla." řekla ustaraně Niall, ale já jen zavrtěla hlavou. 

"Nemám hlad." broukla jsem a dopila poslední zbytek čaje ve svém hrnku. 

Poté jsem vstala, sesbírala všechno špinavé nádobí a odešla do kuchyně. Stoupla jsem si k dřezu a pomalu začala umývat talíře.

"Jsi dneska nějaká mimo." řekl Niall a položil vedle mě ještě pár talířů. 

Jen jsem něco neurčitě broukla a odložila hrnek na odkapávač. Niall se hned chopil utěrky a začal nádobí utírat. 

"Chtěl jsem si s tebou promluvit o tom včerejšku." řekl a já se zarazila. 

"Ono je o čem mluvit?" zeptala jsem se jako by nic. 

"No já nevím, je?" zeptal se tázavě a já se na něj podívala. 

"Myslím, že jsi včera jasně naznačil, co si myslíš a dál to nemusíme rozebírat." zavrtěla jsem zamračeně hlavou a zase se pustila do mytí.

"Ale vždyť já.." 

"Nialle neřeš to, ano?" řekla jsem a podívala se do jeho zmatené tváře. 

"Jsme prostě kamarádi, jen kamarádi, nic jiného." řekla jsem odhodlaně s kapkou naštvanosti. 

Ano, sžíral mě pocit, že nic jiného nejsme. Že on nic jiného nechce.

"Ale tohle já nechci." zabručel a naštvaně praštil utěrkou o linku. Nechápavě jsem se na něj podívala. 

"A co chceš? Já ti vážně nerozumím." zavrtěla jsem hlavou. 

Niall jen sklopil pohled a já si povzdechla. 

"Fajn, hele prostě to nebudeme dál řešit. Budeme jen kamarádi, jasný?" ukončila jsem a on se mi podíval do tváře. 

Na okamžik jsem možná čekala, že bude něco namítat, že zavrhne mou trapnou řeč a vyvrátí to, ale on jen mlčel.

"Super." pousmála jsem se smutně, vypnula vodu a otřela si ruce o mikinu. 

"Tohle jsme vyřešili." broukla jsem si, spíš už jen pro sebe, otočila se na něj a pousmála se. 

Niall jen stál, hleděl před sebe a mlčel. Otočila jsem se tedy k němu zády a vydala se zpátky do obýváku.

Posadila jsem se zpátky do svého křesla a zaposlouchala se do rozhovoru kluků. 

Po chvilce přišel i Niall a se zadumaným pohledem se posadil vedle mě. 

Snažila jsem se ho ignorovat a nevnímat fakt, že sedí jen kousek ode mě.

"Co je to s vámi dvěma?" zasmál se Louis a pohledem přejížděl za mě na Nialla. 

Jen jsem lehce pokrčila rameny, opřela se a složila ruce na prsou. 

"Nic." broukla jsem a odvrátila od nich pohled. 

"Tváříte se jak boží umučení." zasmál se teď pro změnu Harry. 

"Ono to prostě někdy jinak nejde." řekla jsem naštvaně, vstala a odešla do pokoje. 

Pořádně jsem za sebou třískla dveřmi a opřela se o ně zády.

Byla jsem tak vytočená a naštvaná. Ale hlavně jsem se zlobila na sebe.