Simple Love [Niall Horan, CZ]

Simple Love - 1. díl

Pořádně jsem otřela špinavý pult, vzala tác a vydala se mezi lidi. Přijala jsem pár objednávek, posbírala prázdné sklenice a vrátila se za bar.

"Dneska to vypadá, že tu bude klid." usmál se na mě Josh a já přikývla. "Konečně." dodala jsem a začala vyřizovat objednávku. Jako tělo bez duše jsem vše udělala. Byl to vážně šílený den a já už se jen těšila na zavíračku a až si budu moct jít lehnout do své krásné postele.

Když se do baru nahrnula další parta rozeřvaných puberťáků, tak jsem jen protočila oči a šla je obsloužit. Samozřejmě se to neobešlo bez pár vtipných poznámek, ale ty já už jednoduše ignorovala. Za ty léta tady už mám praxi s rozmazlenými puberťáky, kteří si o sobě myslí, že jsou středem vesmíru.

"Prosím tě, dojdi pustit nějakou muziku nebo mi z nich upadne hlava." kníkla jsem směrem na Joshe, když jsem se vrátila za bar. Ten se jen se smíchem vydal k přehrávači a pustil tam nějaké rádio.

Když začali hrát jednu z mých oblíbených písniček, tak jsem si začala potichu prozpěvovat a lehce si pobrukovat do rytmu. Konečně jsem se trochu uvolnila. Celý den jsem byla tak nervózní a ani jsem nevěděla proč.

Na tváři se mi objevil nepatrný úsměv a dokonce jsem se donutila k tomu, abych byla milá.

Naštěstí se začal bar brzy vyprazdňovat a až na pár obvyklých zákazníků tam nezůstal nikdo. Asi tři čtvrtě hodiny před zavíračkou jsem začala uklízet.

"Klidně už jdi, já zavřu." usmála jsem se na Joshe, který jen nervózně sledoval hodinky. "A nebude ti to vadit??" zeptal se, ale já jen zavrtěla hlavou. "Děkuju. Jsi skvělá." zasmál se a během chvilky zmizel.

Najednou se otevřely dveře a do baru vpadlo několik kluků. Zdáli se už dost připití a popravdě já už v tuhle hodinu neměla na opilce náladu. Posadili se do jednoho boxu v rohu místnosti, já vzala blok a šla za nimi.

"Co to bude??" zeptala jsem se nevrle a přejela je pohledem. Společně se něčemu smáli, ale jak jsem promluvila, tak ke mně otočili své pohledy. "Já bych si dal panáka." "Já taky." přihlásil se druhý a pak se začali smát. "Nebylo by lepší kafe??" povytáhla jsem tázavě obočí, ale oni jen horlivě zavrtěli hlavou.

Nakonec si objednali čtyři panáky vodky a jednu vodu. Nechápala jsem, proč ten poslední kluk chtěl jenom vodu. Trochu zvláštní objednávka v půl třetí ráno v baru. Ale bylo mi to jedno.

"A ještě něco k jídlu." zastavil mě ten blonďák, když už jsem se otáčela k odchodu. Nevěřícně jsem na něj vykulila oči. "A co si myslíš, že ti půl hodiny před zavíračkou uvařím??" zeptala jsem se už trochu z ostra a on se zarazil. "Ani toust by nebyl??" zeptal se smutně a já protočila oči. "Podívám se, co najdu v kuchyni." zabručela jsem.

Došla jsem za bar nalila do sklenic vodku. Tak jsem vzala sklenici a láhev vody a vše jim to odnesla. "A to jídlo??" zeptal se znovu a já k němu stočila pohled. "Zdám se ti snad jako superman nebo co??" zeptala jsem se nechápavě. "No tak se trochu uklidni, ne??" usmál se na mě jeden černovlasý, co seděl na kraji a zlehka mě poplácal po zadku. Dobře, snesu hodně. Oplzlé narážky, neslušné návrhy, ale když na mě někdo sáhne, tak začínám být nepříčetná.

"Uděláš to ještě jednou a kopnu tě mezi nohy takovým způsobem, že budeš mít hlásek jako konipásek." zavrčela jsem směrem k němu a jeho úsměv okamžitě zmizel. Naštvaně jsem se otočila a vydala se do kuchyně. Chlapci si asi myslí, že když jsou slavní, tak můžou všechno.

V kuchyni jsem jim udělala několik sendvičů, ještě nasypala do misky brambůrky a popcorn a odnesla jim to.

"Děkuji." zářivě se usmál blonďák a okamžitě se pustil do sendviče. Bez jediného slova jsem se otočila a zase odešla. V baru už zbyli jen oni, tak jsem začala uklízet zbylé stolu, vracela láhve na svá místa a nakonec odešla do kuchyně, abych umyla ten zbytek nádobí.

"To si ze mě děláte prdel." vykřikla jsem nevěřícně, když jsem se po pár minutách vrátila. Celá půlka baru, kde seděli oni byla vzhůru nohama. Židle byli rozházené po místnosti a oni po sobě se smíchem házeli jídlo, které jsem jim před chvilkou přinesla.

"Ups." pousmál se jeden v proužkovaném tričku, ale pak se začali smát. "Mohl by sis laskavě ty své dementní kamarádky odvést??" zeptala jsem se naštvaně toho kluka, co si objednal jídlo, a který byl jediný střízlivý a popadla koště. "Promiň, oni jsou jak utržení ze řetězu." zasmál se a vytáhl mobil.

Jen jsem naštvaně zakroutila hlavou a začala uklízet tu spoušť, kterou během chvilky natropili.

"Peníze nechte na stole a radši rychle zmizte." zavrčela jsem, když se nadechoval, že něco řekne. Raději od toho upustil, z peněženky vytáhl několik bankovek a položil je na stůl.

Zmoženě jsem došla pro kýbl s hadrem a začala drhnout stůl od kečupu.

"Konečně." oddychla jsem si, když jsem uslyšela bouchnutí dveří, ale dál už jsem se tomu nevěnovala. Byla jsem tak neskutečně rozčílená. Člověk už má uklizeno, ale nějaká parta blbečků si přijde a udělá bordel. Úžasné.