Simple Love [Niall Horan, CZ]

Simple Love - 18. díl

"Ehm, tak dáš si něco?" zeptala jsem se a zhluboka se nadechla. 

Niall se rozhlédl kolem sebe, byl u mne poprvé a pak se otočil na mě. Pokrčil rameny a pak se pousmál. 

"Fajn, t-tak.. udělám čaj." řekla jsem a zmateně se vydala do své malinké kuchyně. 

Napustila jsem do konvice vodu, zapnula ji a opřela se dlaněmi o linku. Sklopila jsem hlavu a zavřela oči. 

Mým tělem pořád škubaly záchvaty naštvanosti a zrady, kterou jsem prožila.

Smutně jsem vzlykla a otřela si uplakané oči, které už musely být naprosto rudé. 

"Je mi líto, co se stalo." uslyšela jsem za sebou tichý hlas a rychle se otočila. 

Niall stál ve dveřích do místnosti, ruce vražené hluboko do kapes u kalhot a upíral na mě svůj milý pohled. 

"To mně taky." vydechla jsem zničeně a složila ruce na prsou.

Raději jsem pohled stočila k oknu, abych se nemusela dívat do těch krásných očí, které jako by mi jasně dávaly najevo, že jsem mu měla věřit. 

Venku už se pomalu smrákalo, po okně stékaly dešťové kapky a z venku se ozval hlasitý hrom. 

Mlčky jsem se k němu otočila zády, když cvakla uvařená voda. Rychle jsem připravila dva hrníčky, dala do nich sáčky čaje a zalila je.

"Ehm, mám jen zelený čaj, nevím jestli ti bude chutnat, ale když tak si ho můžeš osladit. Vlastně, ty nesladíš." dodala jsem, když jsem si vzpomněla. 

Věděla jsem o něm všechno, každou maličkost, kterou měl rád nebo naopak nesnášel. Každou vadu, kterou ale přebil tisíce jinými ctnostmi. 

"Zelený je dobrý." řekl s úsměvem a já se o něj také pokusila. 

Marně. Obličej se mi opět bolestně zkřivil a spustil se další nával slz. Niall na nic nečekal, pár rychlými kroky přešel místnost a pevně mě k sobě přivinul.

Jako smyslů zbavená jsem ho pevně objala kolem pasu, zavřela oči a vzlykala mu do hrudi. 

"Moc mě to mrzí." řekl potichu, pohladil mě po vlasech a následně na ně lehce políbil. 

"Vždyť ty za to nemůžeš, nemám být tak hloupá a naivní." vzlykla jsem a podívala se do jeho tváře. 

Jen rychle zavrtěl hlavou na důkaz protestu a já nechápavě nakrabatila čelo. 

"Kdybych vás neseznámil nebo jsem tomu měl prostě zabránit. Znám Zayna až moc dobře a nic jsem neudělal." kladl si vše za vinu. 

"To není pravda, stejně bych tě neposlechla." řekla jsem s mírným úsměvem a on se usmál.

Ten okamžik mi přišel tak magický. Já a on. Mé zlomené srdce a jeho ochranitelská náruč, kterou jsem zrovna v tu chvíli nejvíce potřebovala. 

Niall mě lehce pohladil po tváři a prsty zajel do mých mokrých vlasů od deště. Zmateně jsem zamrkala, ale neudělala jediné gesto proti tomu, co se právě snažil udělat. 

Jeho pohled rychle těkal mezi mými rty a oči. Pomalu se ke mně naklonil a já už cítila jeho zrychlený, sladký dech na své tváři. 

Když už zbýval poslední milimetr, aby se naše rty střetly, tak jsem ucukla. 

Skoro neznatelně, byl to jen mírný pohyb, ale Niall to okamžitě vzal jako gesto, že má přestat.

"Promiň, já.." vyhrkla jsem, když mě zmateně pustil z náruče. 

"Ne, to já se omlouvám. Chápu, že jsi teď zraněná a rozhodně na tebe nechci tlačit." řekl a opět nervózně zastrčil ruce do kapes u kalhot. 

Abych rychle přešla tuto trapnou chvíli, tak jsem se otočila, popadla hrnečky s čajem a rychle kolem něj prošla do obýváku. 

Položila jsem je na stolek a otočila se na něj. Pomalu šel za mnou, zmatený tím, co se mezi námi právě stalo.

"Myslím, že bych měl jít." 

"Nechoď." vyhrkla jsem možná až moc naléhavě. 

Niall překvapeně pohlédl do mé tváře a usmál se. 

"Totiž, nechci teď být sama, asi by mě to užíralo." řekla jsem rychle první věc, co mi přešla na jazyk. 

"Dobře, tak si můžeme třeba pustit nějaký film." 

"To je dobrý nápad." přikývla jsem s úsměvem.

Přešla jsem pokoj k televizi a zatímco se Niall posadil na gauč jsem do přehrávače dala první dvd, které mi padlo pod ruku. 

Vše jsem zapnula a s ovladačem v ruce jsem se vedle něj posadila do tureckého sedu. 

Bylo to zvláštní, jako by jsme si najednou neměli co říct nebo se spíše báli. Ještě před měsícem bychom nevnímali film, prostě si povídali, smáli se a škádlili. Ale najednou jako by se vše změnilo.

"Miluješ ho?" zeptal se a já se na něj otočila. 

Hleděl před sebe, na televizi, ale v okamžiku se mi díval do očí. Zhluboka jsem se nadechla a sklopila pohled. 

Nebylo to tak těžké vědět, co právě cítím, ale vyslovit to byl skoro nadlidský výkon. 

"Ne." vydechla jsem potichu. 

Jak bych také mohla, když mé srdce patří jemu. Vždy jsem věděla, že Niall je v mém srdci na prvním místě a Zayn to moc dobře věděl také. Možná právě proto se to stalo. Náš vztah prostě pohořel.

Další slova už byla zbytečná. Mlčky jsme tedy hleděli na ubíhající scény černobílého filmu, o kterém jsem ani netušila, že mám. 

Já ale nebyla schopna vnímat děj. Jediné, o čem jsem přemýšlela byli oni dva. Niall a Zayn. 

A mezi nimi velký otazník. Možná jsem si odmítala připustit, že ten vztah byl až takové fiasko, ale nemusela jsem nad tím uvažovat dlouho, abych zjistila, že bylo. 

Pokud je v srdci někdo jiný, tak to člověk neovlivní.

Bez dalšího přemýšlení jsem si položila hlavu na jeho rameno a pousmála se, když jsem cítila, jak překvapením ztuhnul. 

Po chvilce se ale odhodlal, objal mě jednou rukou kolem ramen a já se mi schoulila na hrudi. 

Konečně jsem opět cítila ten krásný pocit bezpečí, který jsem cítila jen s ním.