Simple Love [Niall Horan, CZ]

Simple Love - 13. díl

Voňavá a vykoupaná jsem vylezla z vany a zabalila se do ručníku. Mokré vlasy jsem jen trochu vydrbala a nechala je volně. 

Zrovna jsem se vydala do pokoje, když někdo zaťukal. Došla jsem ke vchodovým dveřím a koukla do kukátka.

"Co tu děláš?" zeptala jsem se zamračeně, když jsem otevřela a za dveřmi stál Zayn. 

S úsměvem mi podal láhev vína, kterou svíral v ruce a bez vyzvání vešel. 

"Přišel jsem na návštěvu." vysvětlil jednoduše. 

Stydlivě jsem se pokusila zakrýt své polonahé tělo, když jsem si všimla jeho zkoumavého pohledu. 

"Ehm, to je sice milé, ale je jedenáct hodin večer." 

"Chtěla jsi jít už spát?" zeptal se tázavě. 

"To už je jedno." mávla jsem rukou a položila láhev vína na stůl. 

"Dojdu se obléct a ty to zatím otevři, ano??" řekla jsem s úsměvem a vytáhla z šuplíku otvírák. 

"Fajn." přikývl, když jsem mu ho podala.

V pokoji jsem na sebe natáhla své oblíbená pyžamo, které bylo tvořeno jen starými, vytahanými tepláky a tílkem. 

Pročísla jsem si mokré vlasy a namazali si obličej vanilkovým krémem. Pak jsem se vrátila za ním.

Zayn už seděl na gauči, se skleničkou vína v ruce. Druhá sklenička ležela na stole. 

Posadila jsem se vedle něj a on mi s úsměvem podal sklenici. 

"Děkuji." pípla jsem a upila. 

Bylo vážně dobré. Polosladké, to já nejraději.

"Proč jsi vlastně přišel?" zeptala jsem se a podívala se na něj. 

"Jen tak. Kluci dneska zalehli v deset a já se nudil. Tak jsi mě napadla ty." usmál se. 

"Hm, tak to je pro mě čest." zasmála jsem se a on se mnou. 

"Vlastně jsem ti chtěl i trochu zlepšit náladu. Viděl jsem na tobě dneska, jak jsi smutná." řekl a já sklopila pohled. 

"Nechceš mi říct, co se stalo?" zeptal se a já se mu podívala do očí.

"Nevím. Ono se tak moc zase nestalo." řekla jsem a on se pousmál. 

"Kdyby se nic nestalo, tak nejsi opět smutná, jen co se o tom zmíním." řekl a já raději sklopila oči. 

Jako by přesně věděl, co cítím. 

"Jde o Nialla, ale to ty víš." 

"Ano, ale pochybuji, že v tom jsou pouze kamarádské rozepře." řekl a já si povzdychla. 

Rychle jsem vypila ještě plnou sklenici vína a sáhla po láhvi. Zayn mi podal i svou prázdnou sklenici, tak jsem nám oběma nalila. 

Opřela jsem se a zahleděla se do rudé tekutiny.

"Jde o to, že jsem si od našeho přátelství asi slibovala víc, než mi může dát." řekla jsem potichu a zvedla k němu oči. 

Vše okamžitě pochopil, ale já mu to chtěla vysvětlit. 

"Ze začátku jsem vůbec netušila, že má přítelkyni, že chodí s Ellen a kdybych to věděla, tak bych se samozřejmě držela dál. Jenže já mám takové štěstí, že vždy naletím tomu nepravému." broukla jsem smutně a raději sklopila pohled. 

Cítila jsem, jak se mi do očí ženou slzy a nechtěla jsem, aby to viděl. Raději jsem vypila další sklenici vína a hned ji opět dolila.

To mě mrzí." řekl a pohladil mě po ruce. 

Smutně jsem se pousmála a otřela si slzy z tváří. 

"Pak když se rozešli mi řekl, že potřebuje čas a nerad by mi dával zbytečné naděje. Chápeš to? Zbytečná naděje. Sakra jak se teď mám tvářit, že k němu nic necítím, když je to lež?" vzlykla jsem a složila obličej do dlaní. 

Už jsem ani neměla sílu ty slzy skrývat. Potřebovala jsem to někomu říct, potřebovala jsem se někomu vyplakat na rameni a slyšet utěšující slova.

Zayn se přisunul blíž ke mně, objal mě kolem ramen a já se mu schoulila do náruče. 

"Mohl mi říct rovnou, že to tak necítí, že jsem mu ukradená a já bych to pochopila. Ale ne, on si počká, než se zamiluji a pak mě odkopne." vzlykla jsem opět.

Zayn mě jen lehce hladil po zádech a já mu plakala do mikiny. 

"Promiň, ani nevím, proč ti to tu všechno říkám." fňukla jsem a napřímila se. 

Zayn mi otřel uplakané tváře a usmál se. 

"To je dobrý. Každý se přeci potřebuje svěřit." řekl a já přikývla. 

"Navíc jsem ti ušpinila mikinu." zamračila jsem se, když jsem si všimla mokrého fleku od slz na jeho krásné mikině. 

"V pohodě. To uschne." zasmál se a já se konečně taky pousmála. 

Asi měl pravdu. Člověk se vypovídá, popláče si a vše se okamžitě snáší lépe.

Zayn vzal láhev s vínem a opět nám nalil. 

"Ta jedna láhev bude asi málo, co?" zasmála jsem se, když jsem si všimla, že už tam toho moc není. 

Bez dalších slov jsem vstala, došla do kuchyně a vrátila se s další lahví, tentokrát tvrdšího alkoholu.

"Železné zásoby." zasmála jsem se a položila rum na stůl.

"A co ty a holky? Nějaká na obzoru?" zeptala jsem se, abych změnila téma, když jsem se posadila zpátky vedle něj. 

Zayn se jen pousmál a upil ze svého vína. 

"Ani se neptej. Jen bída a utrpení. Zdá se mi, že všechny jdou jen po penězích a slávě." postěžoval si smutně. 

"No samozřejmě. Vždyť já jsem jedna z nich." řekla jsem důležitě a Zayn se zasmál. 

"Hned jsem si to myslel." řekl se smíchem a podíval se mi do tváře. 

Najednou jeho pohled zvážněl. Zahleděl se do mých očí a lehce mě hřbetem ruky pohladil po tváři. Přisunul se blíž a můj dech se zrychlil.

"Doufám, že nechceš udělat to, co si myslím, že chceš udělat." vydechla jsem a on se pousmál. 

"A co myslíš, že chci udělat?" zeptal se potichu těsně u mého obličeje. 

Jeho oči sklouzly na mé rty a já cítila, jak se mé srdce rychle rozbušilo.

"Zayne, to nejde." vydechla jsem, když se jemně otřel svým nosem o můj. 

Lehce jsem se zapřela dlaněmi proti jeho hrudi a on se oddálil. Zmateně jsem se napřímila, vzala do ruky láhev rumu a ani se neobtěžovala s tím, abych si nalila. 

Zakřenila jsem se nad chutí alkoholu, který pohladil mé chuťové pohárky.

"Promiň, jen jsem chtěl něco zkusit." řekl jako by nic a pohodlně se opřel. 

"A co jsi chtěl zkusit?" zeptala jsem se nechápavě a podívala se na něj. 

Zayn se jen pousmál a pokrčil rameny. 

"Jestli jsi opravdu tak moc roztomilá, když jsi nesvá." řekl jednoduše, vzal mi z rukou láhev a sám se napil. 

"A přišel jsem na to, že jsi." zazubil se na mě vítězně.

"Vtipný." zabručela jsem a pohodlně se posadila. 

Zayn se opřel vedle mě, s lahví v ruce a opět upil. Beze slov jsem mu lahev vzala a dopřála si pořádný hlt. 

Cítila jsem příjemný pocit, jak alkohol se rozléval mým tělem a jako bych najednou ztrácela zábrany.