KRVEZRÁDCE

XV.

 30.10.1973

,,Nervózní?" promluvila Woodová.

  Nervózní bylo slabé slovo. Regulusovo žaludek dělal kotrmelce a klepaly se mu ruce.

  ,,Všichni jsme byli nervózní," přidal se k ní James. ,,Dokonce i já a to se stává málokdy."

  ,,Vyhráli jste? Váš první zápas?" zeptal se Regulus.

  ,,No, já vlastně ani nevím. Yaxley po mě střelil potlouk a já jsem propadl brankou, pamatuješ si na to?" zasmál se James.

  Regulus polknul. Pamatoval si to. Byl totiž s ostatními na tribunách a fandil.

  Marlene praštila Jamese svojí pálkou.
,,Blbečku," sykla k němu.

  ,,Jelikož máš mě a Marlene, nemusíš se bát, nechceme o tebe přijít tak brzo," zazubila se na něj Olivia.

  ,,A mě jste nechaly napospas osudu?!" zhrozil se James. ,,Woodová, chci změnit tým!"

  ,,Na to je moc pozdě. Teď spolu budete muset vycházet, děti," protočila očima kapitánka. ,,Vážně se nemusíš bát. Navíc hrajeme proti Mrzimoru, ti hrají fér za jakýchkoliv okolností. Nebudou tě shazovat z koštěte."

  ,,Někdy bych řekl, že se jim to nevyplácí. Hlavně u Zmijozelů," promluvil Xavier, jejich druhý střelec.

  ,,Občas musíš být trochu drsnější, když chceš vyhrát," souhlasil Michalel, třetí střelec.

  Než stačil někdo něco dodat, ozvala se píšťalka.

  ,,Tak jo týme, chci vidět čistou hru. Marlene a Oliv hlídejte si Reguluse. Jamesi ty zkus to, co jsme trénovali. Kluci vy víte co dělat a Regulusi," zazubila se na nejmladšího. ,,ty nám chyť zlatonku."

  ,,A teď jdme!" zavelela a celý tým se společně vydal na hřiště.

  ,,A máme tady nebelvírský tým! Kapitánka Jolie Woodová v bráně. Olivia Swiftová a Marlene McKinnonová jako odražečky. Našimi novými střelci jso Xavier Grant, Michael Rowle. James Potter, je jediný střelec z předešlého roku. A jako poslední nová tvář je Regulus Black, který se stal chytačem. To je můj brácha!"

  Regulusovi zrůžověli tváře. Siriusovi se povedlo přesvědčit profesorku McGonagallovou, aby mohl zápasy komentovat. Regulus stále nechápal, jak to dokázal.

  Byli na hřišti jako druzí, takže Mrzimor  už stál připravený na svých pozicích.

  Woodová si potřásla rukou s Brownem, mrzimorským chytačem a následně se všichni vznesli do vzduchu.

  Jakmile zazněla píšťalka profesorky Hoochové, začal Regulus hledat zlatonku. Teď pro něj neexistovalo nic jiného než ta malá zlatá kulička a hřiště.

  Dával si ovšem pozor na všechny potlouky, protože nehodlal jeho první zápas skončit na zemi v prvních deseti minutách.

  ,,Potter nahrává Grantovi a ten střílí...
Jo! To byla střela lidičky, deset bodů si připisuje Nebelvír. A teď se míče ujímá Abottová, jeď holka! Mrzimor má jasnou taktiku, kterou se teď snaží dopravit míč do brány a... Je tam! Oba týmy mají po deseti bodech! Výborně zlato! Tohle spolu ještě oslavíme. Máš po zápase čas?"

  ,,Pane Blacku," zamračila se na něj profesorka McGonagallová. ,,Rande jsi domlouvejte po zápase."

  ,,Pardon profesorko.... Tentokrát se míče ujímá Perry. Přihazuje Lincolnovi a ten se... trefuje! Dalších deset bodů pro Mrzimor! Nebelvír by si měl trochu pohnout. A je to tady James Potter se ujímá míče. Těsně se vyhýbá potlouku od Wrightové a nemijí! Zpět u remízy, lidičky!"

  Regulus uviděl, jak se mrzimorský chytač pustil střemhlav dolů. Jenže neviděl nic, za čím by letěl. Místo toho spatřil malý zlatý míček u branek Mrzimorů.

  Usmál se, než se rozletěl opačným směrem od chytače.

  ,,Dámy a pánové, oba chytači letí jiným směrem! Buďto máme dvě zlatonky a nebo by jeden z nich potřeboval brýle!"

  Regulus byl ve výhodě. Měl náskok a byl menší a lehčí než mrzimorský chytač, tudíž i rychlejší.

  Musel ale uznat, že Mrzimor na tom tak špatně není, protože se držel docela blízko u něj.

  Pronásledoval zlatonku jak nejlépe dokázal a u havraspárských tribun se mu jí podařilo chytit.

  ,,Regulus Black chytá zlatonku a Nebelvír vítězí! Takhle jsem tě to učil, brácho!"

  Regulus se snesl k zemi a okamžitě byl uvězněn v Jamesově objetí.

  ,,Věděl jsem, že to zvládneš!"

  Regulus se zasmál nad Jamesovo nadšením.

  ,,Výborně mladej, rozsekal jsi ho," poplácal ho po zádech Michael takovou silou, že Regulus zavrávoral.

  ,,To oslavíme!" přidala se Olivia.
,,Vyhráli jsme hned první zápas, takže k tomu máme důvod!"

  ,,Hlavně to nepřežeňte. Nebudu vás sundavat ze střechy věže jako posledně," zavrtěla hlavou Woodová.

  ,,Zaprvé to byl James, zadruhé to udělal, když mu bylo dvanáct, takže v sobě nic neměl. Dětem nenalejváme," promluvil Xavier.

  ,,Jak myslíte, ale jestli na to přijde McGonagallová a zakáže vám hrát, vlastnoručně vás přetrhnu."

  Tým se zasmál, než se vydali zpět do šaten. Všichni byli nadšení z dnešní výhry a ta radost je jen tak neopustí.