KRVEZRÁDCE

LXXVIII.

  Regulus čekal na Jamese před vchodem do hradu. Byl nervózní ze všeho, co by se dnes mohlo přihodit, ale uklidňovala ho Siriusova slova.

  Ačkoliv se to nezdálo, Sirius měl většinou ve věcech, které se týkaly Reguluse, pravdu.

  Přesně věděl, že Regulus bude nemocný, když si nevezme dva svetry; že bude zvracet, když bude pít lektvary na lačno; že se urazí, když někdo upozorní na to, jak nepřirozeně spisovně mluví a spoustu dalších věcí.

  Regulusovi to lezlo na nervy.

  Jenže teď byl rád. Sirius ho dokázal lehce uklidnit, což mu dodalo kuráž sem dneska dojít a čelit Jamesovi.

  Teď stál, zavrtaný ve svém kabátu a dvou svetrech a čekal, než se James konečně ukáže.

  ,,Reggie!" James se objevil pouze ve slabém kabátu a s kulichem na hlavě. ,,Ahoj! Jsem strašně rád, že jsi přišel," objal ho.

  Regulus se usmál a objal ho nazpět.

  ,,Ah, promiň nezeptal jsem se, nevadí že tě obejmu? Nebo- teda už objal? Promiň, trochu mě to děsí, ale není to tvoje vina! Prostě tohle je trochu strašidelné, ale jsem rád! Samozřejmě moc rád že spolu jdeme do Prasinek a-"

  Regulus ho umlčel zvednutým prstem. ,,To nic, Jamie, můžeš mě objímat," usmál se na něj.

  Jamesovi zazářilo v očích a chytil Reguluse za ruku. ,,Tak jdeme. Vezmu tě do Medového ráje a pak se půjdeme projít a potom když budeš chtít, můžeme si sednout do Děravého kotle, abys nezmrznul."

  Regulus kývnul a nechal se táhnout Jamesem pryč od hradu. James byl roztomilý, když byl nervózní. Pořád mluvil. Regulus to miloval.

  Společně se dostali až do Medového ráje, kde se James okamžitě rozešel k oddělení s čokoládou.

  ,,Musíme nakoupit něco do zásoby, ať Remus není moc nevrlej," zašklebil se na Reguluse a postupně házel do košíku věci, které věděl že někdo z jejich pokoje sní.

  Regulus ho u toho pozoroval.

  ,,Vem si taky něco," pobídl ho James. Už jsem ti vzal lékořicové hůlky a i jahodové kotlíky, ale vyber si co chceš."

  Regulus zavrtěl hlavou. ,,Neblázni Jamesi, koupím si to sám."

  James protočil očima. ,,Jasný pane bohatý, teď kušuj, já to zatáhnu dneska," mrknul na něj.

  Regulus si povzdechl ale neodporoval, předpokládal, že to stejně nemá cenu.

  Za chvíli oba chlapci vycházeli z Medového ráje s plnou taškou, kterou si James okamžitě hodil do batohu.

  ,,Teď," zazubil se na Reguluse.
,,půjdeme se projít? Můžeme k Chroptící chýši nebo na druhou stranu hmm?"

  Regulus kývnul. ,,Můžeme k Chroptící chýši? Je to přes les."

  James ho chytil za ruku a začal kráčet cestou k chýši. ,,Chceš mluvit už cestou? Nebo si na to půjdeme potom sednout."

  Regulus chvíli přemýšlel, než promluvil. ,,Teď, když budeme chodit." James tak neuvidí jeho obličej.

  ,,Hmm, fajn."

James se tvářil až moc v pohodě na Regulusův vkus. Jak je možné, že není vůbec nervózní?

  Chvíli šli v naprosté tichosti, když James stále držel Reguluse za ruku, který to moc dobře věděl, ale rozhodl se na to nijak neupozorňovat.

  ,,Mám začít?" kmitnul k němu očima James. ,,Nebo chceš začít ty?'

  ,,Ty," kývnul k němu mladší chlapec hlavou.

  James se usmál. ,,Dobře, takže bylo to trochu šílený, celý to zjištění a taky jsem si naprosto jistý, že to Remus i Lily udělali schválně," zavrtěl hlavou ,,ale jsem moc rád, že se to stalo."

  Regulus bedlivě poslouchal každé jeho slovo.

  ,,Cítil jsem k tobě něco už nějakou dobu, jenže jsem moc nevěděl, jak jsi na tom ty. Tvoje chování mně hrozně mátlo, takže jsem to na tebe nechtěl vybalit jen tak. Nechtěl jsem tím zničit naše přátelství. Jenže jsem prostě nemohl ignorovat své pocity. Chtěl jsem být neustále s tebou a dělat věc, co děláš ty. Vždycky jsi byl první, koho jsem v davu hledal a byl jsem šťastný, když jsi mi vyprávěl úplně cokoliv tě napadlo."

  ,,Pak přišel ten lektvar a ačkoliv to bylo velmi podlé, vlastně to vyřešilo všechny moje pochyby. Vím že to se mnou není úplně lehké, že někdy až moc mluvím a dělám divné věci, ale byl bych moc rád, kdybys to se mnou zkusil. Pochopím, když nebudeš chtít, samozřejmě, nebudu ti to mít nijak za zlé, jen chci abys věděl, že jsi úplně první kluk, pro kterého bych udělal cokoliv, i kdyby mě to mělo stát život."

,,Jamesi," vydechl Regulus nad jeho dlouhým proslovem. ,,Tohle..."

  James se zašklebil. ,,Asi to bylo moc, co?"

  Regulus zavrtěl hlavou a rozhodl se to prubnout. Objal Jamese jak nejpevněji dokázal. ,,Bylo to krásné. Nikdy jsem nečekal, že bys to mohl říct. Ani v těch nejdivočejších snech."

  James se zasmál a objal ho nazpět.
,,Znamená to, že bys to chtěl zkusit?"

  Regulusovi se sevřel žaludek a pustil Jamese tak, aby mu viděl do očí.
,,Možná bys měl ale vědět věci, než se do něčeho se mnou pustíš."

  James naklonil hlavu na stranu, ale nepřerušil ho.

  Regulus se zhluboka nadechl.
,,Nechci, abys měl nějaká očekávání a potom byl zklamaný, když nebudu podle tvých představ. Mám stavy, kdy nechci mluvit a nechci aby na mě lidi sahali a taky mě tohle celé děsí. Nevím jak fungují vztahy a nechci tě nijak zklamat."

  ,,Ale Reggie," James si ho přitáhl zpět do objetí. ,,Ani já nevím, jak to funguje. Jsme oba noví, ale budeme se učit spolu, ano? Nemám žádná očekávání, budeme dělat věci, se kterými budeme souhlasit oba a rozhodně tě nebudu do ničeho nutit."

  Regulus kývnul a nasál do sebe Jamesovu vůni. ,,Takže spolu budeme chodit?"

  James se zasmál. ,,Jestli o to stojíš."

  Regulus kývnul a taky se usmál.
,,Stojím."

  ,,Takhle ti to sluší mnohem víc," vzal jeho tvář do dlaní. ,,Ani nevíš jak jsem šťastný."

  Regulus viděl, jak Jamesovi září v očích. Čekal na tuhle chvíli už spoustu měsíců a nemohl uvěřit, že se to konečně děje. Prosil celý vesmír, ať tohle není jen sen. ,,Můžu něco zkusit?"

  Jamesovi oči slétly k Regulusovým rtům a zpátky na něj. ,,Cokoliv chceš," zašeptal.

  Regulus se na něj dlouze zadíval než se postavil na špičky a spojil jejich rty v jedno.

  Oba dva pokračovali v horkém polibku, dokud jim nedošel dech a oni se od sebe museli odtrhnout.

  James se zasmál a položil své čelo na to Regulusovo. ,,Řekni, že se mi to nezdá."

  Regulus měl červené tváře a zimou to nebylo. ,,Jamie, jestli je tohle sen, tak už se nikdy nechci probudit."

O Bože, konečně jsme se dočkali! Po skoro 80 kapitolách XD.
Zdravím!
Jsem zase zpátky po nějaké době. Doufám, že si užíváte prázdniny a moc se neděsíte z nastávajícího školního roku (ještě je čas, já vím).
Ještě nám chybí pár kapitol a tenhle příběh budu moci uzavřít! Trochu mě to děsí... ale ještě máme trochu času, žádný stres!
No, každopádně nevím kdy bude další kapitola, ale doufám, že brzy!
Jsem moc ráda, že jste to se mnou doposud vydrželi.
Mějte se!