KRVEZRÁDCE

XII.

29.9.1973 

  Regulus procházel hradem ve snaze, se co nejrychleji dostat do Velké síně.

  Už se dokázal trochu zorientovat, v některých cestách, ale vzhledem k tomu, že se schodiště neustále měnilo, snadno se ztratil.

  Přemýšlel nad tím, jak nejrychleji by se mohl po večeři dostat do knihovny, aby vrátil knížky, které si půjčil a mohl si vzít nové. Původně měl v plánu večeři přeskočit, ale za to by musel poslouchat Siriusovo přednášku o pravidelné stravě. A to se mu opravdu nechtělo

  Vyděšeně ucuknul, když mu někdo vytrhl z rukou knihu, co držel. Vzhlédl a uviděl šklebící se tvář Tobyho, jeho spolubydlícího.

  ,,Dneska u sebe nemáš ochranku?" ozval se hlas za ním.

  Regulus se zamračeně otočil na svého druhého spolubydlicího Dustina.

  ,,Zajimavá četba Reggie," kmitl provokativně obočím Toby.

  ,,Vrať mi to," natáhl se pro svojí knížku Regulus, ale Toby jí pouze hodil Dustinovi.

  ,,Ty umíš mluvit?" zatvářil se překvapeně Dustin. ,,Myslel jsem, že i to za tebe dělá tvůj bratr."

  Toby se zasmál a chytil zpět Regulusovu knížku.

  ,,Můžete mi to prosím vrátit?" Regulus byl čím dál tím víc frustrovaný. Chtěl jenom na večeři a teď tady trčí se svými otravnými spolubydlícími.

  ,,Copak, začínáš se vztekat? Nebudeš ještě plakat?"

  Regulus zatnul zuby a neodpověděl. Moc dobře věděl, že slzy nic nevyřeší.
To je jedna z věcí, kterou si z domova odnesl.

  ,,Teď si ho urazil Toby!" zasmál se Dustin.

  Regulus zůstal mlčet. Věděl, že proti nim nemá šanci. Možná by měl prostě odejít a je to přestane bavit a buď tu knížku vrátí nebo tady nechají.

  Jeho myšlenkové pochody přerušil dívčí hlas.

  ,,Dejte mu pokoj!"

  Otočil se na blonďatou dívku s náušnicema jako jahody. Vedle ní doběhl i chlapec s pískovými vlasy.
Regulus je oba znal ze svých hodin. Chodili do Havraspáru.

  ,,Hleďte si svého," štěknul na ně Dustin.

  ,,Vzhledem k tomu, že držíš jeho knihu a nechceš jí vrátit je to i naše věc," promluvil chlapec.

  ,,A co s tím uděláte?" ušklíbl se Toby.

  ,,Profesorka McGonagallová má kabinet za rohem, takže jestli chcete riskovat, že za ní zajdeme a řekneme, co tady děláte, pokračujte," dala si dívka ruce v bok.

  Dustin i Toby viditelně znervózněli.

  ,,Fajn, tak se jí třeba udav," hodil jí po Regulusovi, který to nečekal, takže ho praštila do obličeje.

  Oba se za hlasitého smíchu vydali pryč.

  Regulus sebral svou knihu, než se otočil na své zachránce.

  ,,Jsi Regulus, viď? Já jsem Pandora a tohle je Barty," přiskočila k němu blondýnka. ,,Chodíme spolu na formule a přeměňování."

  Regulus kývl.

  ,,Jestli ti tohle dělají často, měl bys to někomu říct," přidal se Barty.

  Regulus jen pokrčil rameny.

  ,,Nebo můžeš k nám," zazubila se Pandora. ,,Máme tam hodně knížek a ty vypadáš jako velký čtenář."

  Regulus se na ní překvapeně podíval.

  ,,Nekoukej tak, vypadáš jako jediný normální děcko tam od vás. Ty druhý jsou strašně otravný," protočil očima Barty.

  Regulus se zasmál.

  ,,Ale holky jsou docela milé," pokrčila rameny Pandora. ,,Nepůjdeme už na tu večeři? Mám hlad."

  Všichni se tedy společně vydali směrem do Velké síně. Regulus se mezi nima dokázal trochu uvolnit, ale stále to pro něj byli nový lidé.

  Ve velké síni se k němu ještě otočili.
,,Vážně bychom tě u nás rádi viděli, Regulusi. Někdy můžeme spolu třeba do knihovny."

  Regulus se pousmál a kývnul. Přece jen  by bylo fajn mít někoho ve svém ročníku.

  ,,Tak se zatím měj," mávla mu Pandora a Regulus mávnul nazpátek, než se rozešel k nebelvírskému stolu.

  Posadil se vedle Remuse a nandal si na talíř trochu jídla.

  ,,No to je taky dost, že ses ukázal," ozval se James.

  ,,Co to bylo za Havraspáry?" zeptal se ho Sirius.

  ,,Pandora a Barty. Trochu jsem se s nima zdržel," pokrčil Regulus rameny.

  Sirius se zazubil. Byl rád, že si Regulus s jeho introvertním zadkem dělá kamarády.

  ,,Tak fajn, kde jsem to skončil?" vrátil se James ke svému vyprávění.