Spojila nás tma, Teen Wolf FF

13. Domov

Úterní vyučování probíhalo navenek bez větších potíží, ale ve skutečnosti bylo pro Skylar očistcem. Z Jacksona přímo čišela odtažitost, a to na všechny strany. Určitě by ji to potěšilo, nebýt toho, že se jeho rozmrzelost dotýkala i někoho, kdo byl v celé záležitosti utajovaného polibku zcela nevině. Lydie. Mohla by jí to přát a zároveň se radovat z toho, že se zbavila Jacksonovy pozornosti. Ale od základů ji prosytil pocit viny. Být zavřená několik hodin vkuse v jedné místnosti s netečným Jacksonem a uraženou Lydií, znamenalo topit se v uzavřeném kvádru naplněném až po strop jedovatou kapalinou výčitek svědomí. Skoro si říkala, že jí to Jackson dělá naschvál. Třeba chce, aby se cítila provinile. Daleko menším trestem by pro ni totiž bylo, kdyby se k Lydii choval tak, jako doposud, přestože mu to tehdy na hřišti vyčinila. Ale nepřipadalo v úvahu, se ho na to zeptat, třebaže ji to doopravdy zajímalo. Navíc si potřebovala zachovat alespoň zbytky duševní rovnováhy, které v ní zůstaly, protože na odpoledne měla naplánovaný důležitý program. Musela identifikovat nositele druhého spojení a po sáhodlouhém přesvědčování slíbila Allison, že to udělá před ní.

Skylar nicméně rozhodla, že kontakt se spojením naváže u sebe doma, ve svém pokoji. To byla její podmínka. Měla k tomu své důvody, zejména preventivní. Nevěděla, jak zareaguje, až zjistí, kdo je druhým vetřelcem. Při vzpomínce na šok, který zažila při odhalení ‚Dereka', ji ještě teď mrazilo po celém těle. A když bude muset navíc absolvovat dočasné převtělení do zvířátka v zoologické zahradě plné zvědavých čumilů, v tomto případě ve formě Allison, bude pro ni domácí prostředí akceptovatelnější variantou.

~•~

Skylar s Allison zabočily za roh ulice vedoucí směrem k domku, ke kterému měly zamířeno.

„Z Jacksona si nic nedělej." uklidňovala ji Allison. „Muselo mu jednoduše přeskočit, když se tě pořád ptá, jestli ho miluješ."

„Hm."

„A vůbec. Kdo si myslí, že je? Trápí Lydii tak, že ji prostě ignoruje, a tebe tím, že to dělá. Jasně, já vím, že bys mi řekla, že by od tebe bylo sobecké, přát si, aby se zase chovali jako pár, přestože Lydii vodí za nos, jenom proto, abys měla lepší pocit..."

„Hm, jo."

„-Ale chtít, aby ses konečně zbavila výčitek svědomí, za které může v podstatě jenom Jackson, to je přirozené, ne sobecké. No nemám pravdu?"

„Jo, jo."

„-Sobec je tady jenom Jackson. Navíc bych se vsadila, že miluje jenom sám sebe... Co si o tom myslíš?"

„Hm."

„Skylar?"

„Hm."

„Tak Skylar, posloucháš mě?"

„Cože?"

„Mluvím na tebe!"

„Allison, myslíš, že to druhé spojení může být Jacksona? Nikdo jiný mě totiž nenapadá... S jedním jsem se vyspala, a s druhým líbala... Nemohl to způsobit přenos slin, nebo tak něco?"

„Skylar, jsi už mimo. Myslím, že potřebuješ doplnit tekutiny."

~•~

„Měla jsi pravdu, mám hroznou žízeň." zanaříkala Skylar, když se jí naskytl výhled na láhev s džusem stojící na kuchyňské lince. „Dáš si taky?" zeptala se Allison a pozvedla láhev, jakmile vyzunkla svoji sklenici. Allison souhlasně zamumlala, a tak Skylar dolila zbytek džusu a sklenku jí podala.

„Tak pojď, jdeme ke mně." vyzvala ji.

„Scott tady není?" zajímala se Allison, když se společně uvelebily na dece přehozené přes postel. Skylar se usmála.