Spojila nás tma, Teen Wolf FF

8. "Sloty"

Skylar přemluvila Allison, aby zbytek soboty strávila s ní. Věděla, že se jí nebude chtít, protože od chvíle, kdy Scott utekl z Lydiina mejdanu, s ním ještě nemluvila. Ale také se od Melissy, u které se při odchodu zastavily, dozvěděla, že Scott tráví sobotní večer doma, a doufala, že jim tak poskytne prostor pro vyjasnění toho nedorozumění.

„Bratránku, jsem doma!" zahalekala do chodby, jen co zabouchla dveře za Allison a naznačila jí, aby byla zticha.

„Scotte?" zkusila ještě jednou, když se neozýval. „Že by byl ještě v práci?" podivila se nahlas a pokrčila rameny. Allison si povzdychla.

„Nejsme tady přece jenom kvůli Scottovi. Ukaž mi ty kresby, o kterých jsi vyprávěla, chci je vidět." Skylar protočila oči, ale nakonec přikývla, popadla Allison za rukáv a dotáhla ji až ke své ložnici. Zaraženě se zastavila před jejím prázdným prahem.

„Jsou otevřené." zamumlala v údivu. Allison se na ni zmateně podívala.

„Dveře! Ty dveře jsem přece zamkla, včera večer..." vysvětlovala zmatečně ve snaze poskládat si myšlenky. Skylar si moc dobře pamatovala na to, jak schovala klíč ode dveří do šuplíku u nočního stolku, i na to, jak v šíleném stavu mezi spánkem a bdělostí lítala po pokoji s úmyslem zachránit se z hořícího domu, a jak nakonec vyskočila z okna. Byly tu dvě možnosti vysvětlení, které ji napadaly. Buď Melissa ráno vlezla otevřeným oknem do jejího pokoje a otevřela dveře zevnitř a v nemocnici jí to zapomněla ve spěchu říct, anebo ona sama klíč nakonec našla a otevřela si, aniž by si toho byla vědomá.

„To jsem blázen..." mrmlala si dál potichu Skylar, a v závěsu s dokonale z míry vyvedenou Allison vstoupila do pokoje. Hned vedle postele se na zemi válela změť nejrůznějších předmětů, které v noci ze šuplete nočního stolku vyházela. Rozlomená pudřenka, rozbité zrcátko, několik zlámaných tužek, papírové kapesníky, prášky na spaní, ale i televizní program a kresby, jakožto uložený důkazní materiál noci prvního úplňku v Beacon Hills.

„Skylar, co se stalo?" nevydržela se nezeptat Allison po chvíli ticha a upoutala tak pozornost Skylar, která se k ní konečně obrátila.

„Vzpomínáš si, co jsem ti vyprávěla o tom údajném požáru v domě?" Allison přikývla. „Před tím, než jsem šla spát, zamkla jsem zevnitř dveře a klíč schovala do stolku, to proto jsem z něj všechno v panice v noci vyházela ven." vysvětlila jí Skylar a oddychla si, když její tváří problesklo uvědomění. Sehnula se a začala s její pomocí sbírat z podlahy všechny odhozené věci.

„To jsou ty kresby?" podivila se Allison, když vzala do ruky první obrázek s vyobrazením démonického vlka. „Je to neskutečné, měla jsi pravdu." uznala a Skylar s úsměvem přitakala.

„Tohle je ten dům, podívej." ukázala na černobílou kresbu polorozbořené stavby uprostřed nočního lesa, která vystupovala z papíru s takovou plastičností, jako by se mermomocí chtěla stát součástí skutečnosti, ne jen vzpomínek.

„No páni." vydechla Allison. „A ten třetí? Kde je ten poslední?" Skylar se rozhlédla kolem sebe, ale nikde ho neviděla.

„Nevím, na vrchu není." uzavřela po zběžné kontrole a zvedla se, aby se podívala po pokoji.

„Nechápu to." hlesla po chvíli vyčerpaně, když s Allison dokončily prohlídku ložnice a posadily se vedle sebe na postel.

„Asi někam zapadl." zkonstatovala Allison ve stejném okamžiku, kdy Skylar v ohromení spadla spodní čelist.

„Allison, já už asi vím, kdo je ten muž z poslední kresby." zašeptala nepřítomně. „Možná si budeš myslet, že jsem blázen, ale... jsem přesvědčená, že je to on."