Cesta

151 10 0
                                    

''Pííp,pííp''.
Vymrštila jsem ruku po otravném budíku.,,Mlč!''zařvala jsem a schodila na zem starý odřený budík.Doufala jsem,že přestane. Nepřestal.''pííp, pííp''nesl se dal ten otravný zvuk mým pokojem. Povzdechla jsem si.Nezbylo mi nic jiného než vztát.Ospale jsem si promnula oči a zívla. Najednou jsem si uvědomila co je dnes za den.Dnes je můj den.Úkážu se a složím zkoušky. Teď jsem si tím byla jistá. Díky neuvěřitelné podpoře pana Newmena jsem se vzapamatovala a rozpohybovala nohu.Nikdy by mě nenapadlo,že za týden dokážu zase tančit,jako před tou nehodou...
Postavila jsem se před zrcadlo a zopakovala jsem si svoji sestavu. Několik jednoduchých ale krásných skoků z jemného Adagia do svižného Allegra.Nesměl chybět ani Allongé a několik propracovaných piruet. Když jsem skončila se zděšeným pohledem jsem se koukla na hodiny.Byl nejvyšší čas vyrazit. Popadla jsem plátěný batoh a s myšlenkami úplně jinde jsem do nej rychle nacpala pití, svačinu, jízdenky na vlak a peníze které mi půjčil pan Newmen.Potom jsem tam opatrně položila baletní cvičky a Alicí ušitý kostým malé baletky.Padnul mi na míru. Korzet krásně obepínal moje tělo a sukně byla tak jemná a nadýchaná,že jsem se cítila jako princezna.Bylo 5:30,vlak mi jel přesně v 6:00 a na nádraží to byl pěkný kus cesty.Vyběhla jsem z domu a pokračovala prázdnou, zašedlou ulici na hlavní třídu našeho města. Premýšlela jsem nás tím, jak asi vypadá hlavni třída v Paříži.Určitě překrásně.
Když jsem doběhla na nádraží,bylo 5:55.S hlasitou ránou jsem se svalila na oprýskanou lavičku a těžce lapala po dechu.Bylo jaro.Pozorovala jsem jak se v kolejišti,mezi kameny,snaží vykukovat sněženky, jak ptáci začínají zpívat, jak se vše probouzí k životu.
Najednou jsem uslyšela hlasitě houkání. Vlak se líně blížil ke stanici. Zacpala jsem si uši. Nesnáším ten nepříjemný zvuk brzdícího vlaku.Když vlak zastavil a ta hrska lidi co v něm přijela vystoupila,chytla jsem se kovového držátka a po plechových schůdkách jsem vystoupala do vlaku. Byl skoro prázdný. Našla jsem si kupé přímo u vchodu,zavřela dveře a zatáhla šedivé záclonky. Měla jsem v plánu zůstat vzhůru, ale hned při prvních tónech písničky The fault in our stars se mi začali zavírat oči a při první sloce už jsem spala...

...Juuj tenhle díl ma krásných 369 slov √
Děkuju vám za čtení a omlouvam se za chyby :/ píšu to na tabletu a občas se mi preklikne klávesnice a já si toho nevšimnu :/
Budu moc ráda za každý komentář a názor na story :)
Kdo by mě chtěl kontaktovat tak mám:
Snap a ask ... →KΔ†h←
Fb,.,Kačka Malechová
Instagram...Little_pink_happy_cute_unicorn

BaletkaKde žijí příběhy. Začni objevovat