Baletka

jak to dopadne

V místnosti jsem byla sama.Já a klidná baletní hudba.Hned při prvních tónech jsem zapomněla na předem nacvičenou sestavu.Řídila jsem se svými smysli,svým srdcem.Elektrika projela celým mým tělem.Nevnímala jsem okolí,soustředila jsem se jenom na sebe.
Tři silné poskoky,úklona a konec...Pomalu jsem se narovnávala.Propla jsem prsa a snažila se vypadat nezadýchaně.Věděla jsem,že jsem tančila dobře.
Po chvìli ticha se ozvala paní sedící za katedrou ,,děkujeme Amando,do týdne vám pošleme výsledky".Přikývla jsem,pokynula na rozloučení a tiše odešla z místnosti.
Doufala jsem,že mi poví hned jak jsem tančila.Ale nic se nestalo.Zatímco jsem dumala na lavičce v parku a přemýšlela nad tím,co se stalo,připlížil se ke mě zezadu Šimon a štouchl mě do zad.Leknutím jsem nadskočila, až jsem málem spadla dolů.Vyjekla jsem jako blázen a on se začal poťouchle smát. S úsměvem jsem do něj strčila. S otázkou ,,tak jak?" si ke mě přisedl.,,Ozvou se mi" nejistě jsem odpověděla. "Ou" ušklíbl se a objal mě.Nevěděla jsem proč to udělal,ale neodstrčila jsem ho.
,,Vlak mi jede v 17:00''upřesnila jsem čas mého odjezdu.
,,super,tak to máme fůru času" odvětil,chytl mě za ruku a táhl směrem k starému,avšak velmi pěknému domu se zdobenými arkýři a obrostlého květy. Nejdřív jsem si myslela,že to je nějaké muzeum, nebo ze jdeme k někomu na návštěvu,ale hned jak jsem vstoupili prosklenými,dvojkřídlými dveřmi dovnitř,ucítila jsem příjemnou vůni jablečných koláčů,borůvkových závinů a švestkových rolek.Naproti mě stál nízký pult,a všude kolem byly stoly s naaranžovanými sladkostmi a ovocem. Vydechla jsem.Najednou mi zakručelo v břiše. Šimon mi věnoval soucitný pohled a táhl mě dál na úzké točité schodiště, postavené vedle stolu s koláčky.Nenápadně si jeden strčil do pusy a vláčejíc mě za sebou pokračoval v cestě.Dorazili jsme na střešní balkón. Zrovna odtud odcházela matka s dítětem, které mělo kus dortu rozmazaný na obličeji. Byli jsme tu sami. Šimon mě usadil ke stolu, kde byl nejkrásnější výhled na město.,,Hned jsem zpět'' tajemně se pousmál a zmizel v budově.Byla jsem nervózní,překvapená a hlavně pořádně hladová.Po chvíli se objevil a v rukou nesl 2velké koláče. Jeden jahodový a druhý malinový.,,Mňám'' s úžasem jsem pronesla a zakousla se do jahodového koláče.,,Vynikající'' s plnou pusou jsem dodala.
Za minutu měl vlak odjet. Seděla jsem v kupé a otevřeným oknem jsem se sloučila se Šimonem.Jako správný gantleman me vyprovodil až na nádraží a čekal,dokud neodjedu.,,Napíšeme si,viď?''ujistil se a já přikývla.Vlak sebou prudle trhl a s fuňením se začal rozjíždět. Mávala jsem na Šimona. V tu chvíli jsem si uvědomila,že jsem se ho za celé odpoledne nezeptala jak dopadl on.V rychlosti jsem zakřičela svou otázku. Odpověď přehlušilo hlasité houkání vlaku a Šimonovu tvář zahalila pára...

Všem se strašně omlouvám za chyby a že jsem dlouho nepsala..:(
Nemám žádnou výmluvu.. flákala jsem to :D

Hrozně chci poděkovat za všechny vote,přečtení, poprosila bych vás i o komentář :) děkuju moc kulíšci ♥