Cherry [H.S] (After We Met) ✔️

19

Zrazovala jsem všechny....May..holka se kterou jsem trávila poslední 3 roky.... Liam,Zayn,Niall a Louis....jenže jsem pro jednou musela myslet na sebe...na to jaké by to mohlo být...kdyby se mi vrátily vzpomínky.

V tuhle chvíli se s Harrym blížíme k hranicím New Yorku. Oba mlčíme, protože je to tak lepší. Kdyby jsme na sebe promluvili uvědomili by jsme si jak moc velké chyby za poslední týden děláme.

Nejsem to jen já kdo tu zrazuje partu...je to i Harry....jenže pravda občas bolí, byl to právě on, díky komu jsem si to uvědomila.

A právě proto si pro ni teď jedu. I on je ten důvod...jestli najdu ten kufr...Harry bude velkou částí v něm....nevím jestli se více bojím toho jestli tam bude...nebo jestli tam nebude. V momentální chvíli jsme a Harrym na docelé dobré vlně a nechtěla bych to pokazit.

Začal mi vyzvánět mobil. May. Skvělý. Harry se na mě podíval a vzal mi mobil z ruky, jedním klepnutím zvedl hovor.

"Nazdar May" řekl. Fakt to zvedl?

"Harrolde kde sakra jsi?!A proč máš mobil Katherine!? Nesnaž se mi říct že jste spolu...Niall tady šílí hlady, Liam a Zayn se vás snaží najít a Louis...Louis je Louis...tak kde jste?!" Harry si musel mobil oddálit od ucha, protože May řvala.

"Počkej...3...2...1...Gratuju ti...právě si s námi dorazila do New Yorku" řekl ironicky.

"Stylesi děláš si teď prdel že jo?" May to vzdala. Slyšela jsem to na jejím hlase.

"Ne..myslím to smrtelně vážně...hele promiň...nějak tě...neslyším" začal vydávat různé zvuky a pak to típl.

"Nemůžu uvěřit že jsi to udělal" zasmála jsem se.

"Já....jo" podal mi mobil.

"Za chvíli tam budeme...co jsi tam nechala?" Stáhl okýnka, protože v autě začalo být horko.

"No...."

"Harry!!!" Zakřičel někdo z venku. Skvělý. Otočila jsem se a viděla fotografa mířící nam foťákem přímo do auta.

"kurva teď není dobrá situace na to aby jsme někde byli vidění" šlápl na plyn.

"Co se děje?"

"V New Yorku má ta mafie která po tobě jde sídlo...uvidí jediný článek o tom že jsi tady...a je po tobě" vychrlil ze sebe.

"Řekni mi že si děláš srandu" jsem tak blízko své minulosti, ale hrozí mi moje budoucnost.  Mlčel a tím jen potvrdil jeho slova. Dorazili jsme k vile a okamžitě jsme se rozeběhli k vchodu. Já věděla co hledám...ale ne kde to mám hledat.

"Takže...co jsi tu nechala?" Zeptal se.

"Tmavě modrý cestovní kufr... uvnitř by měl být foťák a další blbosti" podívala jsem se na Harryho. Stál u dveří, s šokem v očích.

"Proč by jsi chtěla něco co ti nepatří?" V jeho obličeji se objevil zmatek.

"Možná mi to patří..." Vzhlédla jsem k jeho očím.

"Stačí jen...ten kufr otevřít..." Nejistě jsem se usmála.

"Víš kde je?" Dotkla jsem se jeho paže ale ucukl.

"Není to možný"

"Jak by mohlo?" Bouchl do zdi vedle mě.

"Harry nevím to jistě...pamatuješ jak jsem panikařila po tom co jsem omdlela?Já neomdlela Harry...vrátilo se mi pár vzpomínek...a v některých--"

"Jak jsi to mohla celou dobu tajit?malém jsme se spolu vyspali Katherine! Jmenuješ se tak vůbec?"

"Harry--"

"Dost...věděla jsi to...ale nic jsi mi neřekla...a já si myslel, že možná...nestojí to za řeč...u mě v pokoji" ukázal na schody.

Přesně tohohle jsem se bála...jeho reakce.

Ta podoba mezi mnou a Cassidy Cooper byla až děsivá....má moje příjmení...někomu jsem Cassidy dokonce připomínala...a já teď riskuju všechno jen abych si potvrdila....že to já jsem Cassidy...dívka tak moc blízká někomu...koho jsem ještě před pár dny nenáviděla.

Říká se tomu osud...dal nás dohromady...oddělil nás...a teď nám dovolil se zas setkat...je až zvláštní kolik si toho pro nás připravil. Jak jsem hledala ten kufr..uvědomila jsem si. Že i kdyby tam nebylo to co hledám...a i kdybych Harryho naštvala tak moc, že by se mnou už nechtěl mluvit....pořád to budu já, která si sama sobě zbude.

Ale to je to čeho jsem se nejvíce bála...nechtěla jsem si to připustit...ale já potřebovala aby se vrátil....aby kolem sebe znovu nepostavil tu zeď...aby věděl že mu nechci ublížit...a aby on neublížil mně....

Ale my nejsme ti...kdo o tom může rozhodovat...Jsme ve spárech osudu. Nemůžeme ho nahmatat, cítit, slyšet ani vidět, ale stejně víme že tam někde je...že nás drží jako loutky....hrajeme jeho příběh....příběh něčeho...co nikomu nechtělo dopřát, lehký a spravedlivý život.

Bingo.

Z podpostele jsem vytáhla modrý kufr. Je až zvláštní že je stále stejný jako v té vzpomínce. Hluboce jsem se nadechla a jedním pohybem ho otevřela. Bylo tam všechno....Černý foťák patřící Harrymu který mi kdysi věnoval....všechny společné fotky....jeho mikiny které mi půjčoval....a posledni dopis který jsem mu napsala jako Cassidy Cooper....jako dívka kterou mě kdysi nazýval.