Cherry [H.S] (After We Met) ✔️

28

Přítomnost

Vtáhl mě do objetí ze kterého mě odmítal pustit. Nechápala jsem jeho chování.

Bála jsem se toho, jak moc jsem mu ublížila. Týrala jsem samu sebe, protože jsem se bála zeptat. Chtěla jsem vědět že už je v pohodě.

"Pojď...něco ti ukážu" vylítl do sedu.

"Ale--"

"May počká" vytáhl mě na nohy a táhl do druhého patra. Zastavil se až u dveří vedoucí do jeho kanceláře.

"Harry?"

"Proč to skrývat, když už jsi tam stejně byla" uchechtl se a otevřel dveře. Přišlo mi jako by mě pouštěl do jeho soukromí. Bála jsem se toho ale vkročila jsem.

Místností dominoval velký dřevěný stůl. Skoro všechny zdi byli plné knížek. Jen kousek od stolu byl malý černý kožený gauč a vedle něj dveře. Místnost byla vymalovaná šedivou barvou a podlahu pokrýval černý koberec.

"Wow" vydechla jsem. Došla jsem k jedné z několika poliček, plné knížek. Všechny byli obalené v koženém obalu.

" Je to tu...hezký" usmála jsem se.

"Je divný že to tu prozkoumáváš jako by jsi tu byla poprvé...vždycky jsme tu spolu trávily nejvíce času...ty jsi si četla a já řešil nějaký stupidní papíry" uchechtl se.

Všimla jsem si malého zarámovaného náčrtku. Byla to růže. Růže na prázdné louce, sledující měsíc. Vypadala jako by si přála tam žít. Stupidní představa. Je to jen obrázek.

"Kdo to kreslil?" Zeptala jsem se.

"Ty" zamumlal. Slyšela jsem kroky, za moji postavou.

"Víš jak jsem ti jednou řekl že vlastním jednu z největších bank v LA?" Zašeptal. Záporně jsem zakroutila hlavou.

"Jsou v ní vystaveny všechny tvoje obrazy...stačilo ti dát plátno, štětec a barvu a byla jsi šťastná" já uměla malovat?Naprosto ignoroval moji nevědomost o jeho bance.

"Proč jsi je vystavil?" Zeptala jsem se.

"Protože jsem v bance trávil nejvíce času...a ty obrazy mi tě připomínaly" usmál se.

"Nechápu to..." Usmála jsem se.

"Nevím co nechápeš"

"Nebyla jsem s tebou, ale ty jsi si moji přítomnost vždycky nějak vytvořil...je to roztomilý"

"Roztomilý?děláš si srandu?Kdybych si měl vybrat mezi tvými obrazy a tebou, bez přemýšlení si vyberu tebe...vždycky to tak bylo" usmál se.

"Co kdyby jsme zítra vyjeli nad zem? Neřikam že se mi tu nelíbí, ale chci aby jsi viděla ty obrazy" zeptal se.

"Vlastně proč ne" souhlasila jsem. Líbilo se mi jak se snažil. Viděla jsem v něm člověka, kterému můžu věřit. A člověka se kterým bych se nebála skočit do lávy. Cítila jsem se s ním v bezpečí.