Cherry [H.S] (After We Met) ✔️

31

To uvědomění že jsem Harryho žádost přijala naprosto bez přemýšlení, mě vzkutku děsilo. Věděla jsem že k němu něco cítím....ale byla to láska? Dokážu mu někdy říct tu frázi, kterou si říká každý pár denodenně? Čím více jsem přemýšlela tím více jsem si nebyla jistá svým rozhodnutím.

May mě navlékla do tmavě modrých šatů, s podlouhlými rukávy. Obula jsem si bílé podpatky, které plánují vystřídat za tenisky, až mě začnou bolet nohy. Lehce mě nalíčila a natočila vlasy. Když jsem se podívala do zrcadla, skoro jsem se nepoznala.

"May?" Otočila jsem se na ni. Tázavě se na mě podívala.

"Co když jsem udělala chybu? Co když Harrymu nikdy nebudu moc dát to, co ode mě potřebuje?" Hlavu jsem vložila do ruky, kterou jsem měla opřenou na opěradle židle.

"Už jen to že o tom takhle přemýšlíš znamená, že jsi se rozhodla správně. Vidím ti to na očích vždycky když se na něj podíváš, patříš k němu a on zas k tobě. Vždycky se najdete, když už v to pomalu ani nedoufáte, navzájem se chráníte, aby tomu druhému nikdo neublížil...patříte k sobě" usmála se.

"Děkuju" úsměv jsem ji opětovala, sjela jsem ji pohledem. Její makeup zdůrazňovaly její vlasy, které ji spadali na světle modré šaty pod kterými nebyli vidět ani její podpatky. Byla nádnerná.

"Holky pohněte!! Už teď jedeme pozdě!!" z prvního patra jsem slyšela Liama. Obě jsme nad ním protočily oči a rozešli se ke dveřím Mayiného pokoje.

Z chladné chodby se mi vytvořila husí kůže. Po boku May jsem pomalu sešla schody. Kluci už čekali u schodů, jako nějací bodyguardi. Stáli tam v řadě, sledujíc naše postavy. Dokonce i Harry. Byli tam všichni a pohled na ně byl vtipný. Všichni měli tmavě modré obleky a světle modrou kravatu. Nějaký dresscode?

"Harry kdo tě k tomu přinutil?" Uchechtla jsem se. Vypadalo to že si dnes nedělal vlasy sám, protože vypadaly lépe, než kdykoliv jindy.

"Zayn" protočil oči. Chápavě jsem přikývla a vložila mu lehký polibek na tvář, než jsem se rozešla k gauči na, kterém jsem měla položenou bílou kabelku.

"Takže bude tam hodně fotografů...neodpovidejte jim a rovnou zamiřte ke dveřím" přikázal nám Louis. Byl to takový leader gangu i když si to všichni tipovali na Harryho. I když se mnou moc nemluvím, svým způsobem ho mám ráda. Je to člověk na kterého se můžu kdykoliv spolehnout.
-----
"Připravena?" Všichni už vystoupili a Harry mě drží v autě. Přikývla jsem.

"Dobře...bude to asi hodně křiku--"

"Harry není to poprvý" mykla jsem rameny. Přikývl a vyšel z auta. Podržel mi dveře a nabídl rámě. Vystoupila jsem a s úsměvem ho přijala.

"Všechno nejlepší Cassidy" zašeptal mi do ucha. Nechápavě jsem se na něj podívala. Všechno nejlepší? Nemám narozeniny. Všichni si očividně všimli mých vlasů. Najednou Harrymu bylo jedno že by mě mohla přepadnout mafie. Byl si jistý že se to nestane.

V rychlosti jsme došli do budovy, kde se konal o minulý ples. Hned u vchodu visel velký nápis "Happy Birthday Cassidy"

"Harry vždyť nemám narozeniny" zastavila jsem se.

"Ty jako Katherine ne...ale Cassidy by měla. Je 5.dubna" usmál se.

"Počkej...musím si to vyjasnit...dneska je mi 23?" Vykulila jsem oči. Najednou mi to všechno docházelo. Všichni byli v modré. Vlastně všechno bylo laděno do modré. Na velkém pódiu bylo velké plátno. Zas se bude něco promítat?

Sedli jsme si ke stolu přímo u pódia. Všichni se zaujatě dívali na stage před námi.

"Dobrý večer. Dnes jsme se tu sešli pro uctění památky naší Cassidy Cooper" k mikrofonu došla bruneta z minula. Její rty zvýrazňovala červená rtěnka. Překvapivě na sobě měla opět modré šaty.
Uctění památky...jo...

"Nebyla jen hrdinkou...byla osobou která domov nenašla v budově. Našla ho mezi námi. Mezi lidmi, kteří ji neznali, ale ona to nepotřebovala--"

"Mohl bych to převzít?" Harry ji skočil do řeči. Ani jsem si si nevšimla že odešel. Žena mu nechápavě podala mikrofon.

"Cassidy je pro nás všechny osobou, kterou jsme milovali. Ale znali jsme ji opravdu? Tedy...znali JSTE ji opravdu? Každý si pod mafií představí smrt, sex, peníze a další sračky...ale ona v ní opravdu našla domov, jak už jste řekla. Stačil jsem ji já a 5 dalších idiotů. Štvali jsme ji, ale ve všem špatném, našla to dobré. Každý měsíc jsme chodili darovat peníze na charitu, protože ji přišlo sobecké, nechat si všechny ty peníze. Když byla malá, chodila mě uklidňovat, protože sám jsem to nezvládl. Vytáhla mě z mého nejhoršího. Jsem neskutečně vděčný, že se mohla stát moji ženou. Tahle žena nepotřebuje na každé akci uctívat. Stačí ji zapálit svíčka i když bych pro ni nejradši nechal spustit světovou akci, kterou by bylo povinné sledovat. Ona by si nepřála, aby jste ji tu uctívali jako nějakého boha. Nechtěla být zapomenuta a to se jí splní. Byla naší naději, a taky vždy bude. Dobře teď když už jsem řekl tyhle blbosti...chcete slyšet další?" Všechno řikal tak v klidu. Celou dobu se díval na mě. A samozřejmě by to nemohl být on, kdyby nedodal vulgární slova. Všichni byli potichu.

"Dobře řeknu to sám...tato žena mne doprovází už nějakou tu dobu  všemi problémy. Pomáhá mi je vyřešit. A i když ji možná nevidíte...stačí se rozhlédnout...vždycky tu byla a bude. Vždycky říkala že se stačí rozhlédnout. Že ten smutek za to nestojí, že radost je stokrát lepší... Já to nevěděl, dokud jsem si neuvědomil skutečný význam jejich slov." Mikrofon odložil a seskočil z pódia. Skočila jsem mu kolem krku.

Tahle chvíle byla ta, kdy jsem mu to měla chuť říct. Stačili říct jen dvě slova. Ale ta radost kterou jsem v sobě nesla by se nedala vyjádřit slovy. Vtáhl mě do hlubokého polibku. Ruce jsem mu zepletla do vlasů.

Všechno jednou končí :)