Cherry [H.S] (After We Met) ✔️

02

"Vstávej trubko" slyšela jsem Mayin hlas.

"Ještě chvilku" zamumlala jsem do polštáře. Je víkend a rozhodne ještě neplánuji vstávat.

"Zapomeň...za chvíli máme být na letišti" slyšela jsem zvuk odtahování rolet.
Počkat.

"Letišti?!" Vykřikla jsem. Co chce dělat na letišti?Chce někam letět? Vylítla jsem do sedu.

"Letíme do New Yorku?asi jsem ti to zapomněla říct" mykla rameny.
To si snad děla srandu?

"Zapomněla říct?!jak mi něco takového můžeš zapomenout říct?!"

"Promiň"

"Promiň?promiň?!co kdyby jsi se mě aspoň zeptala?nemam ani zabaleno" vyskočila jsem z postele a hledala kufr.

"Hele jako...New York haló!!na to se ani nemusím ptát" ironicky se zasmála. Překvapilo mě když jsem našla můj zelený kufr už zabalený u dveří.

"Není zač" usmála se.
"Já nikam nechci" překřížila jsem si ruce na hrudi. "Ale chceš...teď se seber a uprav se" strčila mě do pokoje.

"Ugh!!" Vykřikla jsem. Proč musí být tak tvrdohlavá? Co když do New Yorku nechci?

Chci...ale co kdybych nechtěla?Co když s námi spadne letadlo?!

———
"Panebože...nic se nestane jasný?Víš kolikrát jsem už letěla?Nikdy se nic nestalo, neboj" Protočila oči.

Už jsme na letišti. Před chvílí nás odbavili. Sedím na lavičce a přemýšlím nad všemožnými způsoby,co by se s tím letadlem mohlo stát.

Je mi jenom 22, nechci umřít někde uprostřed ničeho.

A to doslova.

"Když tak chcípneme spolu" uchechtla se.

"Jo, to mě fakt uklidnilo" podívala jsem se na sebe do zrcadla před sebou. Mám na sobě šedivé tepláky a stejnobarevnou mikinu. Vlasy mám svázané do culíku. Na nohách mám své trochu ošoupané žluté Conversky. Vypadám příšerně.

"Hlavu vzhůru holka...kdo ví kdy budeš mít takovou příležitost?" Drkla do mě. Na jednu stranu má pravdu. Zařídila nám lístky do New Yorku a já tu jsem vyklepaná z letadla. Co by se mohlo stát?

Letadlo by mohlo spadnout?možná?

"Promiň...jen se bojím"

"Bojíš?strach je jen malá emoce...zkus se soustředit na co co tam zažijem!" Vykřikla. Všimla jsem si stříbrného náramku s červeným kamenem na její ruce.

"Máš nový náramek?" Zeptala jsem se.

"No...není úplně nový. Jen jsem ho nenosila" řekla se smutkem v jejim hlase.

"May děje se něco?" Jemně jsem ji chytila za rameno.

"Ne...jen-" vyrušil ji rozhlas který vyhlašoval náš let.

"Tak pojď" usmála se a rozešla se k velkým dveřím. Achjo. Tahle holka je číslo.
————

Našly jsme naše místa. Sedím u okénka. Letuška vysvětlovala základní informace o letu a bezpečnosti v letadle, zatím co já Maye drtila ruku.

"Ještě jsme ani nevyletěli...Neblázni" zašeptala.

Vážně?Wow May..toho bych si nevšimla.
————

"Miluju hvězdy" zašeptal a lehl si na trávu vedle mě.

"Proč?jsou to jen světla na nebi" uchechtla jsem se.

"No právě...miliony světel...zářiči jen pro nás" usmál se.

"Jseš divnej"

"To ty taky"

"Děti!!domu!!!Bude bouřka" slyšela jsem mámi hlas.

"Bouřka?vždyť na nebi není jediný mráček" řekla jsem nechápavě.

"Uteč" Řekl a postavil se.

"Ale Ede!"

"Běž!!"vykřikl.

Do očí se mi nahrnuly slzy. Proč na mě křičí?
Před chvílí se ještě smál a teď ho nepoznávám...

"Utíkej!!co nejdál!!!" Zařval. Všude kolem nás najednou začali létat listy. Stromy se ohýbali.

"Ede pojď domu!!proč blázníš?" Naléhala jsem.

"Já jsem ta bouřka" řekl potichu. V rychlosti jsem zamrkala a najednou byl pryč. Kam zmizel?

"Ede!!!" Vykřikla jsem z plných plic.

"Katherine...vstávej" někdo se mnou zatřesl. V šoku jsem se hluboce nadechla. Otevřela jsem oči. Kde to jsem?

"Jen se ti něco zdálo" usmála se. Zdálo?
Proč jsem tomu malému klukovi neviděla do obličeje?

Rozhlédla jsem se a zjistila že letadlo je poloprázdné. Nechápavě jsem se podívala na Mayu.

"Vítej v New Yorku" ukázala na okýnko. Už jsme neletěli. Letadlo stálo na pevné zemi.

"Skvělý!!Dělej vypadnem odsud" rychle jsem si rozepla pás a rozeběhla se ven z letadla.

"Počkej...před letadlem na nás čeká odvoz" uchechtla se.

"Odvoz?A kde máme kufry?" Nechápala jsem.

"Už v autě...pojď musíme jít" táhla mě. Ale proč?Proč na nás auto čeká už u letadla?myslela jsem si že se musí projít budovou.

Vyšly jsme z letadla a ovál mě čerstvý teplý vzduch. Nasála jsem ho než jsem zas nastoupila do černého auta. "Čau Nialle!!" Maya se naklonila ze zadu k řidiči. Ona ho zná? Podívala jsem se na něj. Měl blonďaté vlasy ,oceánově modré oči. Měl na sobě černé triko a na něm zelenou flanelovou košili. Na ruce měl stejný náramek jako Maya.

"Čau Parkerová...ty budeš Katherine že?" Usmál se na mě. Přikývla jsem. "Ahoj"

Někoho mi strašně připomínal. "Budeme bydlet ve vile na kraji města...bude se ti tam líbit" Maya si sedla na své místo hned vedle mě.

Niall nastartoval. S Mayou si o něčem povídali ale ja vnímala jen Niallův silný irský přízvuk. Opravdu bych se vsadila že už jsem ho někde viděla.

Autem se rozezněla melodie písničky One way or another. Oba si ji začali broukat. Niallovi začal vyzvánět mobil.

"Co je?"

"Jak jako že nás sledují?!" Vykřikl.

"Sakra měl jsi jedinou práci idiote!!!"

"Je mi jedno co jsi dělal...a už vůbec s kým. Teď je na mě nás z toho dostat!fakt díky" mobil podal Maye.

"Co se děje?" Zeptala jsem se.

"Nic pro tvoje uši" Řekl a dupl na plyn. Začal kličkovat mezi různými uličkami jako by se snažil někoho setřást. Maya mezitím něco ťukala do jeho telefonu.

Absolutně jsem nechápala jejich chování. Oba se chovali, jako by nás pronásledoval sériový vrah. První den v New Yorku a už se mi tu nelíbí.
————

Kdo mu volal?A o čem Niall mluvil?proč vůbec najednou letěli do New Yorku?Kdo vůbec Niall je?