Spidey Girl/Thor Odinson

Smutná nálada a cheeseburger

Přišla mi zpráva. Bylo v ní napsané že May zemřela v autonehodě. Nedokázala jsem zastavit slzy tak jsem radši utekla k sobě. Peterovi přišla zpráva taky a tak za mnou běžel taky. Nedokázali jsme se ubránit slzám a tak jsme je nechali. May pro nás byla jako máma kterou jsme nikdy neměli. Nechtěla jsem aby Peter odešel a tak jsme spolu usnuli. Ráno jsem se probudila ještě v horší náladě než včera. Opatrně jsem si vzala sportovní věci a šla do garáže. Je jenom jediné místo které mi pomůže. Starý atletický stadion na konci města. Ještě před tím než nás kousnul ten pavouk tak jsem závodně házela oštěpem dokonce jsem držela i rekord světový. Kvůli těm schopností co mám teď bych přehodila víc jako 100 metrů a to nehází ani kluci. Teď je mi to ale jedno potřebuju ze sebe dostat jak smutek tak hněv. Roztáhla jsem si měřící pásmo a natáhla ho až na konec hřiště. Protáhla, rozběhala a rozcvičila. Vzala jsem si oštěp do ruky, rozeběhla jsem se a odhodila. Krásně se zabodl do trávy. Nechtělo se mi tam chodit a tak jsem to nechala až jich hodím deset. Nejdelší můj hod byl 114 metrů. Můj světový rekord je 79 metrů. Posbírala jsem oštěpy a znovu jsem začala házet. Takhle jsem to zopakovala nejmíň pětkrát určitě. Už jsem byla unavená a tak jsem uklidila pásmo a oštěpy a šla jsem k autu. Cesta autem byla v pohodě. Zastavila jsem se ve starbucksu pro ledové karamelové kafé. V Avengers toweru jsem se nechtěla moc zdržovat abych nikoho nepotkala. Vyjela jsem výtahem do patra kde jsou pokoje. Bohužel se tam nachází i kuchyň, doufám že nikoho nepotkám. V kuchyni jsem viděla Thora. Byl však otočený zády a tak jsem mu chtěla rychle proklouznout, dařilo se mi to skvěle však na poslední chvíli se Thor otočil. ,, Molly, počkej! Jsi v pořádku?" udělal na mě ten jeho ochranářský pohled. Vážně jsem neměla náladu na to probírat právě tamto téma. Jenom jsem přikývla a otočila se a chtěla odejít. Jenže mě zastavila jeho ruka. Otočil mě aby na mě viděl. Koukl se na mě svým pohledem který přímo nutí mu vše říct. Nakonec jsem však odolala a jenom řekla ,, Promiň Thore ale teď se o tom nechci bavit už vůbec. Stejně vám určitě Wanda nebo Peter něco řekli. Jestli chceš tak zítra ráno ne moc brzo teda můžeš za mnou přijít do pokoje. Usmála jsem se jak to jen šlo a šla do pokoje. V pokoji jsem se zavřela a šla do koupelny se osprchovat. Rozhodla jsem si ještě prohlédnout fotky s May. Byla jsem hodně vyčerpaná a tak jsem usnula. Ani nevím v kolik jsem se probudila ale teď s Thorem koukáme na Aqua-mana. Trošku vypadá jako Thor, až na to že Thor má kladivo a ne trojzubec. Začínala jsem mít docela hlad a jelikož nebudu riskovat Tonyho jídlo tak radši někam zajdeme. ,, Nechceš jít na cheeseburger?" koukla jsem na něj. ,, Co je to cheeseburger?" nemohla jsem uvěřit že něco takového řekl. ,, Tak jo rozhodnuto musíme na cheeseburger!" a táhla jsem ho z postele. Cestou k mekáči jsme si povídali, zjistila jsem že toho celkem dost nejedl ze země. Objednala jsem nám double cheeseburgery a čekali jsme. Celkem jsem se bála co odpoví, protože kdyby mu to nechutnalo tak ho asi přiškrtím ve spánku. ,, Je to dobrý!" tak teď jsem si hodně oddechla. Popravdě nevěděla bych kam schovat tělo tak dobrý 👍. Jak jsme se vrátili, kapitán řekl že máme misi. ,, Takže jde o to zachránit Furyho z Hydra základny." nestihl ani doříct a už jsem mu skočila do řeči. ,, Počkat, jak to že mají Furyho?" kapitán jenom přešel mojí otázku a začal vysvětlovat kdo s kým půjde. ,, Takže Tony, Rhodey a Sam půjdou vzduchem. Wanda, Pietro, El a Peter půjdou hlavním vchodem jelikož mají schopnosti který se hodí. Já, Natasha, Bucky a Thor. Za deset minut u jetu!" dokončil svůj proslov. Doběhla jsem si do pokoje pro uniformu(vis media nahoře). Byl bílý s vestou na vršku. Možná se divíte proč nemám svůj Spider-Woman oblek, protože kvůli mým schopnostem jsem radši vybrala jiný ale samozřejmě budu používat pavučiny. Do kapes od vesty jsem si schovala náboje do Glocku, pár nožů a do zadní dvě bomby. Na každém stehně jsem měla jednu zbraň. Zezadu jsem ještě měla Tasery. Uběhlo už 8 minut a tak jsem vyrazila. Na ruku jsem si ještě rychle vzala gumičku abych si mohla udělat cop. Já vím stylové je když ti vlasy lítají a jsou rozpuštěné ale mně akorát zavazí. V jetu jsem si ještě rychle vyčistila pistole. Svázala si vlasy do dvou zaplétaných copů. Přišel si ke mně sednout Peter. ,, Ségra, jsi v pohodě?".  ,, Jo jsem neboj, musím přijít na jiné myšlenky." usmála jsem se na něj. Povídali jsme si dokovať jsme nemuseli vyskočit ven. Pomocí mé telekineze jsem ho položila na zem a poté pomocí pavučin jsem skočila taky. Nechci zatím moc používat moje schopnosti ať nejsem unavená ještě před bitkou. ,, Příště by jsi mohla trošku líp bolí mě zadek." postěžoval si náš mistránek rychlonožka. Jenom jsem nad tím protočila oči a pokračovali jsme dál. Když už jsme byli u brány zjistili jsme že je tam ochranné pole. Podle Tonyho jsme zjistili že když spojíme s Wandou síly tak to otevřeme. Koukly jsme se na sebe s Wandou a začali obě dvě mířit na bránu. Muselo být určitě zajímavé koukat jak se červená pojí se zelenou. Konečně jsme to zvládly. Pietro rozhodl že se tam poběží podívat že bude za chvíli zpět. Rozběhla jsem se za ním. Jelikož mám silnější schopnosti kvůli super-síle od pavouka tak jsem ho doběhla raz dva. Kolem budovy to bylo úplně prázdné a tak jsme zavolali do sluchátka že můžou jít. Za chvíli tady byli a my jsme šli hlavním vchodem jak říkal rampouch. Hned u dveří na nás čekali agenti. Vyndala jsem pistole a začala střílet. Za vteřinu jsme měli hotovo. Popošli jsme dál a objevili jsme se u čtyř chodeb. Každý jsme se vydali svou vlastní. Po cestě jsem potkala pár agentů. Buď se mi to zdálo a nebo opravdu byli tak špatný, spíš to druhý. Na konci chodby byly dveře. Hodně divné dveře chytla jsem zbraň do rukou a pomalu otevřela dveře. Byla to nějaká laboratoř. Vypadala skoro stejně jako ta ve které mě drželi. ,, Vidím Furyho jdu s ním k Jetu." jak jsem však dořekla proletěla mi břichem kulka. Bolelo to jako prase ale musela jsem to zvládnout. Rychle jsem se otočila a viděla za sebou deset ozbrojených agentů. Neměla jsem vůbec sílu na boj a tak jsem se jim nabourala do hlavy a uspala je všechny. Probudila jsem Furyho z bezvědomí a rychle jsem se s ním rozešla k východu. Měla jsem pocit že tady zkolabuju ale musela jsem dostavit Furyho do bezpečí. Když jsme byli v zatáčce všimla jsem v odrazu skla jak si to k nám pochoduje obrovský agent. Zastavila jsem a schovala Furyho za krabice. Rozběhla jsem se pomocí mé super-rychlosti k agentovi a dala mu pěstí. Cukl sebou ale ustál to. Začali jsme spolu bojovat. Už mi docházeli síly a tak jsem s velkou dávkou mých sil ho pomocí schopností zabila. Rychle jsem se vrátila k Furymu a šli jsme k jetu. Jednou rukou jsem podpírala Furyho a druhou jsem se snažila zastavit krvácení. Jak jsme vyšli ven tak jsem se zeptala do sluchátka ,, Kde jste všichni? Jdu s Furym do Jetu. ,, Už jsme všichni tu pospěš si je tam bomba která za minutu vybouchne!" odpověděl mi miliardář. Na nic jsem nečekala a rozeběhla jsem se rychlostí k jetu i s Furym samozřejmě. Byla jsem tam za pár sekund. Položila jsem Furyho na sedačku. Až teď jsem si všimla že na mě všichni koukají. ,, Panebože vždyť krvácíš.!" zaječel Peter. ,, Neboj vždyť to nic ne-. Nestihla jsem ani doříct a svalila jsem se do bezvědomí.

pohled Petera:

,, Neboj vždyť to nic ne..." ani nestihla odpovědět a upadla do bezvědomí. Naštěstí jí Pietro ještě kousek před zemí zachytil. ,, Rychle musíme jí vzít do nemocnice ztratila hodně krve." zařval pan Rogers. Převzal jsem si jí od Pietra a položil jí na lehátko. Její celá kombinéza byla místo bílé červená. Mám o ní strašný strach. Pan Stark letěl hrozně rychle ale bylo mi to teď úplně jedno hlavně že tam budeme co nejdřív. Nemůžu ztratit ještě jí. Přišel Bruce a rychle jí ještě obvázal to břicho aby nekrvácela. Když jsme zastavili tak jsem s ní rychle běžel do nemocnice. Doktor si jí ode mne převzal a jela rovnou na sál. ,, Sakra jak se mohlo stát že šla sama?" zařval Thor. Naštvaně si sedl do křesla a položil kladivo vedle sebe. Ještě chvíli bych stál a asi by to semnou seklo a tak jsem si radši sedl vedle pana Thora. Všichni jsme tam takhle seděli v uniformách asi tři hodiny když najednou vyšla paní doktorka ze sálu. ,, Zdravím, já jsem Marie a operovala jsem tady slečnu. Už je naštěstí v pořádku. Kulka zasáhla játra ale už je to dobrý. Pár dní si poleží na Jipce a pak jí propustíme do domácí péče. Právě spí takže vás k ní nemůžu pustit ale zítra v deset by se měla probudit." řekla nám vše sestřička. Strašně jsem si oddechl že je v pořádku. Nechtěl jsem odejít ale museli jsme a tak jsme šli k Jetu. Rychle jsem si dal sprchu a šel spát ať jsem zítra vyspaný k El. 

Nazdárek jsem zpět trošku to trvalo ale konečně jsem to napsala. Doufám že se vám líbilo a zase na viděnou.

1600 slov.