Spidey Girl/Thor Odinson

Hádky?!

Probudili mě sluneční paprsky který mi svítili přímo na obličej. S nechutí jsme se převalila na druhou stranu a snažila se spát dál. Vůbec mi to nešlo a tak jsem otevřela oči. Rozhlídla se vedle mě a postel byla prázdná. Jelikož jsem měla na dnešní počasí moc krátký pyžamo tak jsem se musela převléct do jak jinak než tepláků. Obyčejný šedivý tepláky a zelený top.

Vydala jsem se z pokoje do kuchyně protože mám strašný hlad. Nikdo tam nebyl a tak jsme si tam vyndala waflovač a začala dělat těsto. Po asi dvaceti minutách jsem měla vše hotové a hodně jich tam zbylo pro ostatní. Nandala jsem dvě a dala si na to jahodovou marmeládu a borůvky na snad každý kousek tý wafle. ,, Jarvisi je brácha už vzhůru?" Zeptala jsem se kamaráda. ,, Ano slečno je!" Odpověděl mi. Usmála jsme se a vzala dva talíře a šla do výtahu. Přijela jsem k nemocničnímu patru a pokračovala jsem k jeho pokoji. Zaklepala jsme a počkala až se ozve dále. Vešla jsme s úsměvem na tváři a sedla si na židli vedle něj. ,, Wafle!" Zajásal nadšeně. Podala jsme mu talíř a začali jsme jíst naší snídani. Přitom jsme probrali hrozně moc věcí co se staly za poslední dobu. Cítila jsem jak je Brácha trochu unavený a tak jsme se rozloučila a odešla z jeho "pokoje". Šla jsem tentokrát po schodech abych měla alespoň nějakou aktivitu. Už jsem chtěla zabrat za kliku když jsem slyšela jak se někdo vedle baví o mně. ,, A proč nejede El?" Zeptal se Tony. ,, Nepotřebujeme jí. Je slabá. Měla by jít pryč z týmu!" Slyšela jsem Steva. Moje srdce vybechalo úder když jsem tohle slyšela. ,, To není pravda! Je důležitou součástí!" Řekl Thor a jak jsem poznala tak naštvaně. ,, Jak tohle můžeš říct? Vždyť je silnější jak mi všichni dohromady!" Řekla Natasha. Teleportovala jsem se do pokoje a zamkla si. Sjela jsem po dveřích až na zem. Konečně jsme si myslela že někam zapadám a očividně ne. Uslyšela jsme klepání ale nic jsem neodpověděla. ,, Molly prosím otevři." Slyšela jsme Thora. Chvíli jsme se rozhodla a pak se zvedla. Otevřela jsem dveře. Podívala jsem se na Thora svýma zklamanýma očima a jen tak tam stála. Thor vešel rychle dovnitř a zavřel dveře. Otočil se zpátky na mě a shoval mě v jeho objetí. ,, Neposlouchej ho! Nemá pravdu!" Řekl útěšivě. Dal mi pusu do vlasů a furt mě pevně držel. Po chvilce jsem si lehla na postel. Vzala jsem si do rukou Th2 a pořádně ho objala. Vedle mě si sedl teď už Thor který se smál. ,, Jakou věc má on a já ne?" Pokusil mě rozveselit. Celkem se mu to povedlo protože jsme se usmála. ,, Vidíš! To ti sluší mnohem víc." Ukázal rukama na mém obličeji úsměv. Musela jsme se zasmát znovu a natáhla jsem se k němu. Dala jsem mu pusu a svalila ho do postele vedle mě. Položila jsem mu na břicho figurku a praštila lehoučce do její hlavy aby se začala kynklat. Thor se zasmál a tím že se mu zvedlo břicho tak taky Th2 spadl na postel. Lehla jsem i já a položila si ho na břicho. Pomalu jsem nadzvedávala břicho aby se trošu kynklal a povedlo se mi to. Lehla jsem si na bok a koukala na Thora který se mi taky koukal do očí.  ,, Ahoj." Zamávala jsem mu. ,, Ahoj" usmál se na mě. ,, Já se nechci ptát ale musím. Co jste tam řešili? Nepočítám debatu o mně.!" Usmála jsem se na něj aby poznal že jsem v pohodě. ,, Nějaká mise která má být odpoledne. V Sokovii, prý tam jsou vylepšení. A taky..." zasekl se ve větě a podíval se na mě. ,, Co taky?" Zeptala jsem se nechápavě. ,, Wanda a Pietro změnili stranu." Řekl potichu. ,, Cože?" Nechápavě jsem se na něj podívala. ,, Utekli k Hydře a zřejmě tam teď budou bojovat proti nám." Odpověděl. Co se tady kurva stalo? ,, Tohle neříkám jenom kvůli sobě, ale jestli tám pujdete proti Wandě tak mě potřebujete. Máme stejné schopnosti, zvládnu jí!" Chytla jsem mu ruku. ,, Já vím. Tony a Steve se tam teď hádají o tom. Rogers má svou hlavu a tak trochu je tady tím kapitánem takže nic nezmůžeme." Pokrčil rameny. ,, Možná mě něco napadlo." Dala jsme mu pusu a odešla směr obyvák. Než jsme vkročila tak jsem doopravdy slyšela hádku o mně. Vešla jsme a oči se přesunuli na mě. ,, Pardon, neruším vaší hádku Kapitáne. Která je mimochodem o mně!" Usmála jsem se na něj falešně. ,, Co tady děláš? Ty zůstáváš doma!" Přikázal mi. ,, Při vší úctě, jak jsem slyšela tak Pietro a Wanda změnili stranu a tak ty protí ní nemáš žádnou šanci!" Řekla jsem už potom celkem naštvaně. ,, A ty snad jo?" Usmál se. ,, Jo!" Řekla jsme upřímě. ,, Proč si to myslíš? Vždyť si nikdy nic neudělala!" Přistoupil blíž a já zase o krok dál. ,, Možná jsem nikdy nic neudělala ale aspoň tady nevyhazuju člena týmu který ti zachránil nejmíň třikrát tu tvojí prdel, protože to sám nedokážeš!" Řekla jsme už hodně naštvaně. ,, Má pravdu!" Řekl Sam. Koukla jsme na něj a usmála jsem se. ,, Svůj názor furt neměním!" Řekl. ,, A mě tvůj názor nezajíma!" Zasmála jsem se. ,, Já jsem tady Kapitán!" Křikl když už jsem chtěla odejít. ,, Co uděláš huh? Budeš si stěžovat Furymu že tě jedna Agentka neposlechla potom co si zvyklý že tě vojáci sto let poslouchají!" Řekal jsem s úsměvem a odcházela pryč. ,, Neodcházej!" Křikl na mě. Zastavila jsem se a otočila se směrem na něj. ,, Promiň, musím jít přemýšlet nad svým svědomím a nad tím co jsem právě řekla!" Otočila jsme se zase a tentokrát už odešla. Potom už jsem neslyšela další hlasy. V pokoji jsem se převlékla do sportovního a šla do tělocvičny.