Zatím co si April zaplétala cop ze svých barevných vlasů, přemýšlela nad svým životem. Vážně takhle měla skončit? Sama. Bez rodiny. Bez kamarádů. Co kdy udělala, že musí tak trpět. Není lehké odejít jen tak ze školy a postavit se na vlastní nohy. April si někdy dávala za vlastní vinu smrt jejích rodičů. Při tom za to vůbec nemohla. Kdyby se s nimi aspoň rozloučila po dobrém. Každý den si vyčítá, že se s nimi pohádala, utekla z domu a oni ji museli jet hledat. Kdyby neutekla nikdy se nemusela stát to co se stalo.
April sáhla po černé gumičce ležící na kraji stolu a dokončila svůj cop. Pak s povzdechla, vzala černý batůžek a vyrazila do práce. Byl akorát začátek jara a studený větřík jí nadzvedával její krátkou sukni. April si ještě víc přitáhla k tělu svůj kabátek, ale před studeným větrem jí to stejně nezachránilo. Naštěstí se kavárna, kde April pracovala, se nacházela jen pár bloků od jejího domu.
Když zahlédla známou růžovo-zelenou markýzu, zrychlila krok. Nemohla se dočkat až bude v teple kavárny a ještě před směnou si vypije svoje karamelové Latte.
"Ahoj Ralphe." pozdravila mladého brigádníka, který akorát vytíral podlahu. "Ahoj April. Jsi tu brzo." podivil se, ale dál se věnoval svojí práci. "Latte." řekla až moc vesele. Nad tím Ralph jen zakroutil hlavou a znova namočil mop do vody. "April budu potřebovat, aby jsi ve středu vzala směnu místo Anny." křikla na ní její vedoucí Emily. "Fajn." odpověděla bez zájmu a vychutnávala si svoje kafe.
Její práce byla celkem nudná. Rozlívat kafe a nosit zákusky ženským, který je stejně za pět minut vyzvrací. Někdy to, ale byla zábava. Jako tehdy, když sem přišel jeden kluk s pěknou holkou, bohužel pár minut na to se objevila jiná, která s ním měla mít schůzku o hodinu později, ale spletla si čas a nachytala ho tu s jinou. Obě byli pěkně naštvaný a tomu klukovi vylili konvici kávy do rozkroku. Sice to pak musela April uklízet, ale aspoň se po dlouhé době pořádně zasmála. Dnešní směna bohužel byla úplně nudná. Lítala od stolu ke stolu, nalívala kafe, nebo krájela nějaký zákusek. Až někdy po šesté se konečně dostala domů.
Stáhla ze sebe modré šaty s bílou zástěrou, kterou musela nosit každý den do práce , a únavou padla na gauč. Možná by i na chvilku usnula, kdyby k ní nepřišlo její kotě Katniss. "Ahoj šmudlo." pozdravilo ho a poškrábala za ouškem. kotě zavrnělo. "Nechtěla by jsi mlíčko?" zeptala se a jakoby jí kotě rozumělo otevřelo očička. April přešla do kuchyně, z lednice vyndala mléko a ze skříňky malou misku. Nalila do ní mléko a pak misku postavilo, před kotě. Katniss hned začala mlíčko lízat. April se opřela o linku a pozorovala kotě, jak si vychutnává mléko. Pamatuje si ještě ten den, kdy se jí objevilo před dveřmi. Stačil jediný pohled do jejích modrých očí a bylo jasný, že tu s April zůstane. Díky Katniss, April chvilku zapomněla na svojí minulost. Jako by kotě četlo její myšlenky, přestala pít a otřela se April o nohu na znamení, že chce pohladit. April neváhala, vzala kotě to náručí a přenesla ho do své postele. Tam si s ním chvilinku hrála a pak s vrnícím kotětem na hrudi usnula.
***
Druhý den ráno April nespěchala, měla směnu až odpoledne, takže si v klidu přispala. Až někdy kolem deváté vylezla z postele. Šouravím krokem se dostala do koupelny, stáhla ze sebe pyžamo a vlezla do sprchového koutu, kde si vychutnávala ranní sprchu. Když její prsty vypadali jako hrozinky, vypnula vodu a s nechutí vylezla. Zabalila se do měkkého ručníku a začala rozčesávat barevné vlasy. Když vlasy byli dostatečně rozčesané opět je zapletla do copu. Pak přešla k zrcadlu lehce nanesla make-up, tenkou linku a řasenkou zvýraznila řasy. S ručníkem kolem těla přešla do obýváku, kde včera nechala svojí uniformu. Rychle se do ní nasoukala a šla si udělat snídani.
Bylo něco kolem půl jedenáct, když April opouštěla svůj byt. Směna jí začínala až ve dvanáct, proto se April rozhodla, že před prací skočí nakoupit.
Prošla pár uliček, než narazila na známý obchůdek, kde už léta nakupovala.
"Ach, April. Dlouho jsem Vás tu neviděl." Postarší muž sedící za pokladnou April za tu dobu moc dobře znal. April ho měla ráda, vždy byl na ní milý a občas jí schovával její oblíbenou zmrzlinu, která se rychle vyprodávala. "Zdravím Cody. Jak se vede?" pousmála se na něho. "Ale, znáš to. Klouby bolí, zrak se zhoršuje, ale když tě vidím svět je najednou barevnější." Zasmál se Cody, když viděl April barevné vlasy. "Moc ti to sluší. Ale ty ohnivé se mi líbili víc."
"Děkuji, ale už byl čas na změnu." Usmála se a instinktivně se dotkla konce copu. "Jo a abych nezapomněl, mám tu pro tebe tu tvojí zmrzlinu." mrkl na ní děda. "Páni moc děkuji." převzala si od Codyho kelímek zmrzliny.
Do košíku pak naházela vše, pro co přišla, zaplatila, rozloučila se s Codym a běžela do práce.
"Emily, můžu si do lednice hodit nákup?" zeptala se, když přišla celá zmrzlá s nákupem v ruce do kavárny. "Jasně. Jo, byl tu nějaký chlap a hledal tě." řekla Emily a předala April lísteček se vzkazem. "Dík." odpověděla bez emocí, ale vevnitř se celá třásla. Našel mě? proběhlo jí hlavou.
Nákup hodila do lednice, která se nacházela v místnosti pro zaměstnance, na věšák si pověsila kabát, batůžek hodila na starou sedačku, nasadila falešný úsměv a pustila se do její každodenní práce.
Po celém odpoledne na nohách, se April nemohla dočkat až bude doma.
Když se půl sedmé dostala domů, uklidila nákup, udělala sobě a Katniss večeři, vlezla do sprchového koutu a nechala na sebe padat teplé kapky vody. Celou dobu přemýšlela nad tím vzkazem. Samozřejmě, že ho otevřela. Stálo tam: April, vím, že mě nechceš vidět, ale musíš mě vyslechnout.
April bylo hned jasné, kdo to psal.Ale jak jí mohl najít. Neviděli se skoro osm let.
____
Tak je tu první kapitola. :)) Co na to zatím říkáte?
Nikol xxx
