"Tady je moje drahá sestřenka." přivítal Alex April velkým objetím. "Je to objetí nutné? Vždyť jsme se viděli ráno." řekla malinko znechuceně, protože neměla ráda, když nikdo nenarušoval její osobní prostor. "Ano, je to nutné. Každý musí vědět, že jsi moje." řekl Alex, a po pohledu April mu došlo jak divně to znělo a rychle dodal. "Každý musí vědět, že jsi moje sestřenka a jestli na tebe budou něco zkoušet tak si nejdřív musí poradit se mnou." upozornil jí a vedl jí neznámo kam.
"Vítej!" Alex rozrazil dveře a přivítal April v jeho kanceláři. Vetší prosklenou místnost vyplňoval velký kancelářský stůl, za kterým zasedával Alex, před stolem se nacházela dvě kožené křesílka, za stolem vysel velký obraz o pod ním se nacházelo pár skříněk. Vše bylo moderní a jednoduché. "Posaď se já jenom něco dodělám a můžeme vyrazit." řekl Alex a ukázal na jedno z křesílek. April kývla na souhlas a posadila se již na zmiňované křesílko. "Co vlastně děláš?" zeptala se April svého bratrance. "Zkráceně kupujeme firmy na pokraji krachu." odpověděl a úsměvem zaklapl notebook. "Hotovo."
"Tak kam to bude?" zeptal se taxikář. Alex řidiči nadiktoval ulici April totálně neznámou a vyrazili. "Tak co jsi dneska dělala?" začal Alex, aby přerušil ticho, které panovalo v autě. "Užívala si volný den." odpověděla April bez zájmu. "Wow." vydal ze sebe Alex s mírně ironickým podtónem, který však April zaznamenala. "Co?" zeptala se podrážděně. "Nic. Jenom dřív jsi byla taková víc výřečná a milá." odpověděl jí Alex popravdě. "hmm..."
Alex na ní nebyl naštvaný , chápal jí. Prošla si hodně věcmi. Ale mohla by být trochu milejší aspoň na něho.
Když dorazili do restaurace, April pořád mlčela. Alex se už ani nesnažil, věděl, že dneska si s ní moc nepopovídá. Číšníkovy nadiktovali svojí objednávku a v tichosti jedli. Alex měl na jazyku tolik věcí, co by jí rád řekl, ale bál se jak bude reagovat. Za to April v hlavě běhala jen jedna myšlenka. Pořád myslela na toho chlapa, s kterým se srazila ve výtahu. Ač se snažila sebe víc myšlenku na něho vytlačit, nešlo to. "Kdo je ten modrooký vysoký chlap u vás v práci?" zeptala se najednou. "Cože?" Alex byl zaskočený nad její náhlou otázkou. "Vysoký modrooký chlap v obleku s lehce rozcuchanými hnědými vlasy." zopakovala April. "Ty zřejmě myslíš Noaha. (?? Blbě se to skloňuje:/)" prozradil April jméno pana tajného. "To je můj šéf a majitel celé naší firmy. Ale můžu vás seznámit pokud chceš. Docela dobře se známe." mrkl na ní. "Né, to je dobrý." ujišťovala ho. "Jen mě to zajímalo, protože jsme se srazili ve výtahu." vysvětlila dodatečně. "Tak fajn." pokrčil Alex rameny a pokračoval v jídle.
Oba v tichosti dojedli a po rozloučení se vydali každý svou cestou. April hned jak dorazila domů padla do postele. Ani nevěděla, kde se tak unavila, ale najednou se jí chtělo hrozně spát.
"Mami? Tati?" zašeptala malinká holčička hned po otevření dveří. "Ano, zlatíčko?" rozespalí April otec zareagoval jako první. "Nemůžu spát." fňukla April. "Bojím se." doplňila. "Čeho?" zeptal se jí její tatínek. "Bouřky." odpověděla. "Pokud jsi hezky v teple domova, bouřka ti nemůže ublížit." ujišťoval jí. "Ale jestli chceš můžeš jít k nám." řekl konečně tu větu, na kterou malá April čekala. Nečekala ani minutku a rozeběhla se k velké manželské posteli. "April, srdíčko, to jsi ty?" zeptala se jí rozespalá mamka, když do ní April omylem strčila. "Ano, mamí." April dala pak oběma rodičům malou pusu a zachumlaná mezi rodiči usnula.
* **
Někdy kolem sedmi byla April už na nohách. Pobíhala po bytě, uklízela, přerovnávala, nadávala ... prostě byla celá nesvá. Potřebovala cigaretu. Jenže si kdysi slíbila, že s tím nadobro skončí. Moc dobře věděla, že jedna celá krabička je schovaná v koupelně v šuplík pod umyvadlem. Sama nevěděla, co s ní je. S Alexem se jí vracelo tolik vzpomínek. Bolelo to. Chtěla znova cítit ten úžasný pocit, když zapomeneš na vše, ten pocit, který jí umožňovaly jenom cigarety v době, kdy to měla těžký. April se snažil hrozně moc, ale nešlo to. Potřebovala to. Ty vzpomínky na rodiče byly tak moc bolestné. Hrozně jí chyběly.
Z kuchyně si vzala zapalovač a běžela na balkón. S lehce roztřesenými prsty vytáhla cigaretu. Když ladně dala cigaretu do úst a zapálila jej, cítila znova ten osvobozující pocit...
____
To chce potlesk. Protože tenhle díl jsem psala tři dny. Vždycky se mi tam něco nelíbilo :D s tímhle jsem ale docela spokojená, doufám že se líbí i vám ♥
Nikol xxx
