Jinak tuhle kapitolu bych chtěla věnovat úžasný holčině, která má super příběhy a navíc mě potěšila jedním úžasným komentářem. Ani nevíte, co s člověkem udělá pár slov v komentářích....
"Alexi." zašeptala April. "Nechte jí být." zakřičel znova Alex. "Nebo co?" zasmál se ten chlap. Místo odpovědi se Alex ohnal pěstí do nosu toho chlapa. Pramínek krve, který stékal z nosu toho chlapa, značil ze Alexo rána nebyla malá a chlapa to akorát vyprovokovalo k proti útoku. Alex od něho dostal pěknou ránu do břicha, ale s April bratrancem to ani nehlo. Oba se do sebe pustili. Prali se tam a April s dalšími dvěma chlapy jen koukaly na onu bitvu. Po pár hnusných ranách zůstal ten chlap ležet na zemi a Alex s těží oddechoval. Když to viděli ti ostatní, rychle utekli. Alex neváhal, přiběhl k Apríl, která pořád vystrašeně ležela na zemi. "Pojď, půjdeme domu." řekl konejšivě. April přikývla a začala se nemotorně zvedat.
Za par minut už seděla na svém starém gauči s Katniss na klíně. "Děkuji" řekla z ničeho nic. "Nemáš za co." kývl Alex na odpověď. "Jestli nic nepotřebuje s tak bych už šel. Je pozdě. Určitě se chceš prospat." oznámil a vydal se ke dveřím. "Počkej!" zastavila ho April. "Můžeš tu dneska klidně zůstat jestli chceš."
Alex se usmál a posadil se ke své sestřence na gauč. "Rád."
***
"Dobré ráno." zakřičela April, čímž probudila Alexe spícího na gauči. "Ještě chvilku." zamumlal. "Vždyť už je půl šestý." oznámila April a přeběhla do kuchině, kde jsi do flašky na točila vodu. "Děláš si prdel? Proč mě budíš tak brzo?" zeptal se naštvaně Alex, který se najednou objevil za ní jenom v boxerkách a oblékající si tričko. "Protože, každé ráno v půl šesté chodím běhat." oznámila April sladce. "A napadlo mě jestli nechceš jít se mnou."
"Rád bych, ale v džínách se normálně neběhá, ne?" zasmál se Alex. April se na chvilku zamyslela a pak jí něco napadlo. "Vydrž chvilinku."
Odběhla na chodbu a otevřela skříň, kterou otevírala jen, když jí bylo smutno a chtěla znova cítit maminčin parfém.
"A kam to jdete mamí?" zeptala se malá okatá holčička, když viděla maminku jak si před zrcadlem nasazuje velké diamantové náušnice, které dostala k narozeninám. "Jdeme s tvým tatínkem na ples." odpověděla jí s úsměvem. "A můžu jít taky?" zeptala se April. "Zlatíčko, to je jen pro dospělé." oznámila jí maminka smutně. "Ale to není fár." rozčilovala se malá April. "Na tvoje 21. narozeniny tě vezmu na ten nejlepší ples, ano?" usmála se na malou holčičku její maminka. Holčička se jí podívala do modrých očí a zeptala se "Slibuješ?"
"Slibuji." přikývla. "Vybereš mi prosím parfém?" změnila téma. "Ráda." zaradovala se a přeběhla ke kosmetickému stolečku, kde měla April maminka všechny její parfémy a voňavky. "Vem si tenhle." zakřičela dívenka se skleněnou lahvičkou běžela k mamince. Bohužel zakopla a lahvičku upustila. Ta spadla na zem a celý její obsah se rozlil na koberec a i na maminčin šál, který pustila, když viděla jak se malá April řídí k zemi. Pokojem se roznesla vůně jasmínu, růže a vanilky. "Mamí, mě to moc mrzí." vzlykala April. "To nic. Vždyť se nic nestalo." utěšovala jí starostlivá maminka.
April naposledy přičichla ke starému šálu a dala ho zpět do poličky. Bohužel žádný ples na 21. narozeniny nebyl. Rychle z hlavy vyhnala sterou vzpomínku a vzala krabici pro kterou přišla. "Tady nějaké tátovo staré oblečení. Myslím, že tam je i něco na běhání." řekla April a položila před Alexe velkou zaprášenou bednu. "A vážně nebude vadit, když si něco půjčím?" ujistil se, protože smutný pohled, který tentokrát April nešlo zakrýt, byl nepřehlédnutelný. "Ne." odpověděla, ale jedna neposedná slz jí utekla. "Pojď sem." zašeptal Alex a vtáhl svojí sestřenku do objetí. April to už nevydržela. Všechny ty roky, kdy zadržovala slzy a smutek v sobě na ní dolehly. V Alexově objetí se znova cítila v bezpečí. Věděla, že před ním nemusí nic skrývat. Znal jí lépe než kdokoliv jiný. Věděl co cítí, ještě před tím než to cítila. April nechal slzám volný průběh. Všechny ty vzpomínky, které se jí hodili hlavou to akorát zhoršovaly. Nemohla si pomoct. Rodiče jí hrozně moc chyběli. Bylo to pro ní hrozně těžké. Probrečela noci, kdy jí neměla kdo utěšit. Byla sama, bez rodičů, kamarádů, bez rodiny. "Pšššš, bude to dobré. Teď už tu jsem s tebou." utěšoval jí Alex. "Prosím slib mi, že už mě nikdy neopustíš." řekla mezi vzlyky. "Slibuji."
April se od něho odtáhla a se ubrečenými oči se na něho usmála. "Tak co bude s tím během?" zeptala se, aby změnila téma a hřbetem ruky si utřela zbytek slz. Alex se nad náhlým změněním tématu jen zasmál a z krabice vytáhl nějaké staré, ale stála dobře vypadající oblečení na běhání.
"Jsi nějaká moc rychlá." stěžoval si udýchaný Alex, když už uběhli asi pět 8.5 km a April zastavila, aby se mohla protáhnout. "Kvůli tobě jsem neuběhla můj denní limit." stěžovala si April. "A to je kolik?" zeptal se překvapeně Alex. "13-15 km." odpověděla mu. "Wow." dostal ze sebe Alex. "Hele já musím pak do práce, ale nechtěla by jsi si společně dojít na večeři?" navrhl Alex při protahování. "Ráda. Ale proč musíš v sobotu do práce?" podivila se April nad bratrancovou poznámkou. "Musím dodělat nějakou práci pro šéfa." řekl naštvaně Alex.
O pár hodin později:
April celá promočená běžela do budovy, kde Alex pracoval. Když April vycházela z domova, svítilo sluníčko, za pár minut začalo lít jako z konve.
"Dobrý den." pozdravila April usmívající se slečna, které seděla za recepcí v hale. "Jde za někým?" zeptala se mile. "Ano, jdu za Alexem Greenem." odpověděla April. "Pan Green je ve své kanceláři. Jestli chcete můžete jít za ním. Oznámím mu, že jste tu." řekla jí a začala něco ťukat do počítače. "už vás tam čekají. Dostanete se tam tímto výtahem. Kancelář pana Greena je v posledním patře. Hezký den." recepční mluvila tak rychle, že jí April sotva stačila. "Děkuju." řekla jen a přešla k výtahu, který by jí měl odvézt za bratrancem. April si na výtah musela chvilku počkat a když konečně přijel v řítila se do něho přičemž srazila osobu, která akorát vycházela z onoho výtahu. "Moc se omlouvám." začal April a pořádně se podívala do koho narazila. Byl to vysoký muž s dokonalýma modrýma očima. Kaštanové vlasy měl vyčaseny nahoru, však co celodenní práci je měl mírně rozcuchané. Což ho dělalo mnohem víc sexy. Tmavý oblek obepínal jeho svalnaté tělo. Kdyby nepromluvil April mi na něho civila ještě teď. "To je v pořádku. Nic se nestalo." jeho hlas byl pro April jako rajská zahrada. "Jestli mě omluvíte už bych měl být někde jinde." řekl a svižným krokem se vydal k východu. April celá zmatené zmáčkla tlačítko a výtah se rozjel. Dovezl jí do posledního patra, kde jí už čekal její bratranec.
____
Je tu další díl. :d Bože, ani nevíte jak dlouho jsem tohle psala. :/ No nic. :D snad se vám díl líbil a doufám, že se těšíte na další. ;)
PS: na obrázku máte Alexe :3
Nikol xxx
