Love and lie: Fire Phoenix

9. kapitola - Po šesti letech...

Přišla jsem už snad o vše.... Když jsme s Elizabeth přišli o rodný dům a matku tak jsme se z toho ještě zvládli nějak dostat..., ale tahle noční můra mě bude snad pronásledovat do konce života...

Cítila jsem jak mýma žilama proudí žhavý oheň, který probral můj vztek vůči Thorovi..., lhal mi o Lokim tak dlouho, že jsem nechápala jak může mít vůbec čisté svědomí... Uspali mě tehdy na té lodi a ještě k tomu mi zapíral pravdu 6 let...

Už jsem se téměř smířila s tím že už není Loki součástí mého života ale tohle mě neustále dohánělo k šílenství... Když jsem tam pod tím stromem seděla, tak jsem se snažila nějak uklidnit ale s tou bolestivou myšlenkou hluboko uvnitř to vůbec nešlo, řekla jsem si jen když jsem nemohla mít šťastný život já tak ho bude mít aspoň má dcera...

Tak jsem se raději sebrala a šla zpátky do své komnaty...
Když už jsem stála u dveří tak jsem je otevřela a nakoukla dovnitř, Astrid už tiše spala v mé posteli.. Opatrně jsem vstoupila dovnitř a potichu zavřela dveře aby se neprobudila. Ještě jsem ji Přikryla peřinou a otevřela balkón aby tu byl čerstvý vzduch.
,, Jen spi Astrid... "

Nakonec jsem ji tam nechala spát samotnou jelikož se rozvalovala po celé posteli, tak jsem si řekla že dnes budu spát v jiné komnatě aby se dobře Astrid vyspala.
Cestou po dlouhé chodbě jsem zalezla do nejbližší volné komnaty a lehla si do postele, byla jsem už dost unavená a potřebovala čistou mysl na ráno
___________________
Z pohledu Lokiho

Protože byla tma už konečně mohl jsem se snadněji dostat do paláce, navíc s mou mocí neměla stráž šanci mě chytit takže jsem se úplně bez problému dostal na balkón který někdo nechal otevřený.. Když jsem však vešel přes balkón do komnaty do níž onen balkón vedl, to co mé oči spatřili mě ale dost zarazilo.

Na posteli tam spala malá holčička s černými vlasy jako byly právě ty moje... Bylo mi hned jasné že to musí být má dcera...

Opatrně jsem přistoupil k posteli a pohladil ji jemně ve vlasech tak abych ji neprobudil. Nemohl jsem skoro uvěřit tomu že právě vidím mou dceru kterou jsem s Jessicou vždy chtěl mít... Chtěl jsem zjistit ještě její jméno ale tu možnost jsem už nedostal protože jsem uslyšel jak někdo za mnou otevřel dveře, když jsem se otočil stála tam právě ta jediná osoba kterou jsem už tak dlouho nemohl vidět...

Nevypadala ale z mé návštěvy moc šťastná protože v jedné ruce držela meč a měla co dělat aby se udržela.
___________________
*Z pohledu Jessicy*

Když jsem uviděla Lokiho stát přímo u postele kde spala Astrid tak jsem doufala že je to jen nějaký další sen, který mě měl pronásledovat jenže tenhle byl až příliš zkušený aby to byl jen sen... Cítila jsem jak se mi začala vařit krev a hromadit můj zuřivý oheň v těle... A kdyby tu teď nebyla má dcera už bych ho nechala shořet v popeli..

Ale nemohla jsem zatím s ním bojovat... Ne v tomhle pokoji, takže jsem k němu přišla chytila za límec a vší silou ho dotáhla až ven před palác, ani se mi nebránil jako by s tím snad i počítal ale to mi nebránilo s ním mrštit o Kamennou fontánu a zamířit na jeho hrdlo svým ostřím

Loki: ,, Jessico, prosím... Vím co si teď asi myslíš a máš právo být rozhněvaná...A taky-"

To už jsem ho ale nenechala domluvit a vytvořila kolem nás ohnivý kruh přes který nemohl utéct

Jessica: ,, Mlč! Tady jsi v mém Asgardu a zde platí má pravidla... A ano.... Jsem rozhněvaná a věř mi že kdybych mohla už bych tě v tom pokoji zabila! "

Loki: ,, Jessico.., já chápu tvůj hněv naprosto ale chtěl jsem vidět jen mou dceru... "

Jessica: ,, Tvou dceru...? Tvou... dceru? Tvou dceru?! Kde jsi byl když jsem byla na ultrazvuku? Kde jsi byl když se Astrid dostala na svět? A kde jsi byl když jsem tě nejvíce potřebovala?! Ty... ty nejsi její otec a nikdy ani nebudeš..
Zradil jsi mě..., Astrid, Thora
... A kdyby to viděli Ódin a Friga..., tak by z tebe oba dva byly hluboce zklamání, stejně jako já teď... "

Loki: ,, Moc mě to mrzí Jessico... V životě jsem tě už hodněkrát zklamal a vždy jsi mi hned odpustila..., ale tohle odpustit nějak nejde..., a ve všem co jsi kdy kdysi řekla jsi měla pravdu. Já jsem Bůh lsti a falše.., a proto si tě nezasloužím, ale dej mi aspoň šanci být ji otcem... Aspoň jednu.. "

Jessica: ,, Astrid není tvá dcera... A jak jsem řekla, ty nikdy nebudeš její otec... Jak se vůbec můžeš opovážit přiblížit se k mé dceři?! Jak se můžeš opovážit se sem vůbec vracet a doufat že ti dám další šanci... A upřímně doufám..., že tě Astrid nikdy nepozná a ani o tobě neuslyší.., protože nedovolím aby se dozvěděla že její "otec" utekl od své rodiny a zradil mě a zlomil mi tak i srdce... "

Loki se na mě díval s neutrálním výrazem a jen hleděl mi do očí, už jsem ten jeho lživý pohled nedokázala unést a svůj meč za bodla do fontány těsně vedle jeho hlavy

Jessica: ,, Odejdi... A už se mi nikdy nevracej na oči nebo mé dceři nebo kohokoliv jinému v Asgardu... Nepatříš už mezi Asgarďany a nikdy už ani nebudeš "

ohnivý kruh jsem nechala máchnutím ruky zmizet aby i on mohl zmizet z mých očí

Na tohle mi už nic dále neřekl, zvedl se a už mi odcházel z dohledu. Ještě než ale odešel tak se na mě naposledy otočil a podíval se mi přímo do očí

Loki: ,, Nemusíš mi odpouštět... Ale to neznamená že o tebe a Astrid nebudu bojovat... Miluji tě Jessico... "

S těmito slovy už Loki odcházel v lůně temnoty dokud nebyl už tak daleko že ho mé oči už ani neviděly. A jen jsem doufala že už se sem nikdy znovu nevrátí... Protože jsem ho už nikdy víc nechtěla vidět.