Pokračování knihy Teacher and Me.
Nečtěte bez prvního dílu!!
____
Hazz?" kouknu na něj a lehce mu zmáčknu ruku.
„Ano, miláčku?" stočí na mě pohled.
„Já jenom, bože, já nevím jak to říct..." vydechnu a zakroutím hlavou. Harry si stoupne naproti mě...
Uběhl měsíc od té doby, co mě propustili z nemocnice a já si doma přijdu takový zbytečný.
Všechnu práci dělá Harry a mě říká, ať jenom odpočívám. Samozřejmě, je hezké, že se o mě takhle stará, ale já si teď přijdu jako nějaký zlatokop a prostě tak.
Prostě, Harry vydělává většinu peněz a já si teď celou tu dobu válím šunky doma a jediné co dělám, je, že se starám o domácnost a doteď jen o Freddieho.
Ještě k tomu jsou zítra Vánoce a já nemám nic navařeného.
„Princezno, nad čím přemýšlíš?" ozve se vedle mě Harryho hlas. Trhnu hlavou a podívám se na něj.
„Jen nad tím, že ještě nemám nic uvařeného na Vánoce." řeknu mu a natáhnu se na stolek pro mobil, abych ve zprávách s mamkou našel její recept na úžasné rybí filé.
„Vždyť jsem ti říkal, že se o to postarám, abys odpočíval." usměje se na mě Harry a pohladí mě po stehně.
„Jenže já to chci udělat sám!" vyjedu na něj bezdůvodně, ale když mě už prostě vytáčí to, že tady doma nic nedělám. „Vždyť já si tady už připadám k ničemu. Celé dny tady sedím a nic nedělám." řeknu stále naštvaným hlasem. „Vždycky když chci něco udělat, tak mě hned pošleš pryč, jakobych byl k ničemu." šeptnu zlomeně a zvednu se ze sedačky a odběhnu do naší koupelny, kde si sednu na zem a rozbrečím se.
„Lou, miláčku!" slyším Harryho hlas a důvod jeho noh na schodech. Po chvíli se rozrazí dveře do naší koupelny, načež si mě Harry přitáhne do objetí.
„Ne, Harry, nech mě." odtáhnu se od něj a sednu si dál od něj. Nechci na něj být hnusný, ale prostě mě to strašně štve.
„Lou, já jsem jenom chtěl, aby jsi odpočíval, po té době v nemocnici." povzdechne si.
„Ale já nepotřebuju odpočívat. Vždyť já jsem úplně v pohodě," rozhodím rukama. „Já jen chci být konečně užitečný. Celý dva týdny jsem byl v nemocnici, spal jsem a nic nedělal, tak teď chci prostě pracovat, to je to tak těžké pochopit?" řeknu přičemž mi po tvářích začnou téct slzy.
„Ne, rozhodně ne. Já to chápu, jen jsem s o tebe chtěl postarat. Omlouvám se," zašeptá a zvedne ke mně pohled. „Asi jsem se moc vžil do role toho, kdo to všechno dělá a chtěl se o tebe postarat." povzdechne si.
„Ale já chápu, že jsi se chtěl o mě postarat, ale já si přišel strašně divně, když jsem nemohl dělat normální věci." vydechnu a přísunu se k němu, abych ho mohl obejmout kolem krku a sednou si mu do klína.
„Promiň, moc se tu omlouvám, Lou." zašeptá a pořádně mě obejme kolem pasu. „A když tak moc chceš, tak máš zbytek dnešního dne na vaření jídla na zítřejší večer."
„Děkuji, Hazz." zašeptám a políbím ho. Harry mi do polibku šťastně zamručí.
„Chtěl bych tě tak moc ošukat." zamručí a promne mi zadek.
„A co ti v tom brání?" zavrněl jsem mu do ucha.
„Chci až na tvoje narozeniny," zašeptá a políbí mě. „Teď, ale vstávej, chtěl jsi vařit, tak máš volbou kuchyň, já půjdu s Freddiem a psy na zahradu, broskvičku ti dám do kuchyně do vajíčka." zamumlá a i semnou v náručí se zvedne. Pane jo, to mám ale manžela siláka.
----
LouStyles
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
